Vzpomenete si, jak jste se k tetování dostal?
Dříve jsem se věnoval pouze graffiti art. Můj kamarád měl tetovací studio. Udělal mi tetování, ale mně se nelíbilo. A přemýšlel jsem, proč to nemohl udělat lépe, protože jsem chtěl od něho vytetovat opravdu jednoduchou věc. Od té doby jsem začal o tetování přemýšlet. A rozhodl jsem se, že se to naučím.

Kde jste se učil?
V Istanbulu ve studiu u mého dalšího kamaráda. On mě začal učit, byl jsem do tetování velice nadšený a strávil jsem tam spoustu času. Po pár měsících jsem si začal tetováním vydělávat. Začínal jsem jednoduchými motivy například old school.

Byl o vaše tetování v Turecku velký zájem? Jak to tam lidé vlastně s tetováním ve srovnání s Českou republikou mají?
Otevřeli jsme si v ulici Taksim v Istanbulu velké tetovací studio. Mimochodem, to je jedna z nejznámějších ulic Istanbulu. Byl jsem opravdu hodně vytížený a v létě jsem dělal od pěti do osmi tetování denně. Je těžké to porovnat. Turecko je větší země a tudíž je tam obrovská poptávka po tetování ve srovnání s Českem a Písek se s Istanbulem taká dá obtížně srovnávat. Každá země je jiná, jazyk je jiný, život, tradice. Lidé však zůstávají stejní, mají stejné zájmy a stejná životní dramata. Lidé chtějí od vás často něco ze svého života a všude na světě jsou ta témata stejná, protože i my lidé jsme stejní.

Proč jste se rozhodl odejít z Turecka?
Z Turecka jsem šel do České republiky kvůli své manželce.

Poznali jste se v Turecku?
Ano, seznámili jsme se přímo v Istanbulu. Má manželka je make up artist a měla na Instagramu profil a já měl profil o graffiti a umění, které jsem v té době dělal. Neviděli jsme se, jen jsme si povídali o umění a zájmech. Takže nás spojilo umění. Pozval jsem ji do Turecka a tam jsme se více poznali.

Jaký byl váš dojem z České republiky po příjezdu?
Když jsem sem poprvé přiletěl, ptal jsem se ihned mé ženy, kde jsou lidé. Bylo to tu pro mě opravdu tiché.

Jak dlouho už v Písku jste a co se vám tu nejvíc líbí?
V Písku jsem čtyři roky. Nejvíce se mi tady líbí ten klid a příroda. Hezká je také architektura a celková spirituální energie tohoto místa. Písek mě změnil. Našel jsem tu to, co jsem ve své duši hledal.

I tady jste si otevřel tetovací studio. Jaké byly začátky?
Ano. Začátky byly ale těžké, hlavně legalizace dokumentů pro tetování. Jeden rok jsem strávil papírováním a renovací prostoru pro studio. Od vizitek po vybavení studia jsme si vše dělali sami, vlastníma rukama. Chtěli jsme udělat vše originální.

Bylo těžké sehnat první zákazníky?
Ano, na začátku to bylo těžké, lidé nevěděli, co dělám, co umím.

Teď už je to asi jiné. Kolik zákazníků za vámi během normálního necovidového měsíce přijde?
Je to těžké říci, každý měsíc je to jiné. Také záleží na tom, jestli je sezona či ne. Některá tetování jsou náročná na přípravu a trvají déle. Za necovidové situace mám dostatek zákazníků.

Jaké typy tetování jsou mezi zákazníky momentálně nejoblíbenější?
Bohužel jsou nejpopulárnější tetování podle předloh z Instagramu a z jiných sociálních sítí.

Proč říkáte bohužel?
Já jsem vystudoval akademii výtvarného umění. V mém životě jsem se snažil být vždy originální, mít originální nápady. Pokud bych měl dělat imitace, tak to jsou jen kopie nápadů ostatních. Snažím se měnit myšlení mých zákazníků, aby si nechali vytetovat něco originálního.

Kde vůbec hledáte inspiraci?
Inspirace je většinou zákazníkův život, povídáme si a snažím se porozumět jejich stylu života a pak přichází inspirace.
A daří se vám měnit ono myšlení, o kterém jste hovořil?
Ano, opravdu mockrát se mi to už podařilo. Protože máte jen jednu šanci udělat tetování na těle správně a originálně. Nemůžete to smazat.

Všiml jsem si, že také dokážete předělat dřívější tetování…
Ano, dělám také coverupy. Dělám předělávkami lidi šťastnými. Měním jim životy. Vezměte si, že máte špatné tetování, musíte se na něj dívat každý den a máte ho navždy. Samotný coverup je opravdu o hodně náročnější než nové tetování. Musíte vše schovat, aby to nebylo na předělávce vidět.

Stává se často, že už lidé nechtějí mít na těle třeba vzpomínky na bývalého partnera?
Ano, stává se to a je to poměrně časté.

Zmiňoval jste i graffiti. Zůstal jste mu věrný nebo už jste od něj definitivně upustil?
Zůstal jsem mu věrný. Hledal jsem zde ateliér pro tvorbu mých obrazů, ale bohužel neúspěšně. Někdy maluji a tvořím i v jiných zemích, nejen tady v České republice.

Do jakých zemích se vydáváte?
Často jezdím do zahraničí za prací. Byl jsem za malováním například v Německu, na Kypru, v Rakousku, Iráku, Indonésii nebo na Bali. Určitě pobyt na nějakém jiném místě, v jiné kultuře, se vás dotkne, dodává inspiraci.

Jaký je váš názor na graffiti na zdech? Hodně se mluví v posledních letech o tom, zda se to do českých měst hodí.
Například v Istanbulu téměř každá ulice má graffiti od nějakého světově známého umělce. A teď na tom město staví art turismus, je to jako galerie pod širým nebem. Na ulici je to svoboda projevu. Ale bohužel někteří lidé to mají jen jako vandalismus a ničí tak svoje okolí. A pak si lidé myslí, že graffiti je špatné. Myslím si, že města by měla podpořit malování opravdovým umělcům, speciálně na místech, která vypadají špatně, jako například podchody, mosty a podobně

Prozradíte vaše plány do budoucna?
Pro mě je na prvním místě být s mojí rodinou zdraví. Druhou důležitou věcí pro mě je sdílet to, co jsem se naučil během života a také sdílet umění a naučit jej i ostatní.