Co vás přimělo se do registru dárců přihlásit?
Bylo mi tenkrát 25 let a prožívala jsem těžké životní období. Měla jsem potřebu to nějak vyrovnat. Na internetu jsem našla informace o dárcovství kostní dřeně a rozhodla jsem se. Přihlásila jsem se v táborské transfúzní stanici, udělali mi odběry krve a pak se sedm let nic nedělo. Dnes už se tyto vstupní odběry dělají i ze slin. Až loni se mi ozvali z budějovické transfúzní stanice a pozvali mě na další odběry krve.

Tušila jste, že se někde objevila potřeba právě vaší kostní dřeně?
Ano, loni v červnu mi zavolali, že mám s konkrétním pacientem shodu. Zeptali se mě, jestli můj zájem trvá. Kromě nynějšího zářijového setkání v Kaiserštejnském paláci proběhlo předtím setkání dárců z obou nadací v Obecním domě v Praze a tam říkali, že z oslovených lidí nikdo neodmítl.

Co bylo dál po zprávě, že se nalezla shoda?
Pozvali mě na další odběry krve a tam mi paní doktorka vysvětlila, co a jak. Jsou dvě metody odběru – buď z lopaty kyčelní v celkové anestezii nebo separací periferních kmenových buněk z krve, kdy se napíchnou obě ruce. Já jsem si vybrala tuto metodu. Absolvovala jsem pak ještě jedny odběry v Plzni. Pokaždé mi říkali, že mohu odběr kdykoliv odmítnout.

Jak odběr touto metodou probíhal?
Napřed jsem dostala domů deset injekcí, které se dávají před samotným výkonem. Jinak by je aplikovali ve zdravotnickém zařízení, já jako zdravotní sestra jsem si je píchala sama. Při prvních jsem normálně chodila do práce, byla jsem i na noční. Po třech dnech už mi nebylo úplně dobře a to mi už vyšlo na čtyři dny volna, na které je včetně samotného výkonu nárok.

Měla jste velké potíže?
Ne velké. Takové chřipkové příznaky, bolela mě hlava, kyčle, kolena i zuby. S Paralenem se to dá zvládnout. Na závěr jsem byla na dvě noci v Plzni hospitalizovaná. Podstoupila jsem také PCR test na covid.

Věděla jste, pro koho bude vaše kostní dřeň určena?
Ne, to je anonymní, ale řekli mi, že jde o paní, která by mi mohla dělat maminku, a že je z Německa. Se mnou na pokoji ležela slečna, které řekli, že její kostní dřeň dostane dítě. Jí nedali na výběr, podstoupila druhou metodu odběrem v anestezii. Hned po výkonu se kostní dřeň veze k potřebným pacientům. Já jsem pak dostala od mojí pacientky krásný dopis.

Příjemce smí znát vaši identitu?
Ne, i pro tu paní jsem anonymní. Dala dopis do svého transplantačního centra a odtud ho poslali do plzeňské nemocnice. Dopis mi předali na setkání dárců v červnu v Obecním domě. Paní psala, že podle všeho léčba byla úspěšná. Poděkovala mi a popřála vše dobré do života mně i mojí rodině. Dopis byl v angličtině, jméno bylo vymazané a podepsala se jako moje dvojče. Měla jsem tam připsáno, že mohu stejnou cestou odpovědět. Dárce s příjemcem se podle pravidel mohou setkat po deseti letech. Takového setkání jsme byli v Obecním domě svědky. Muž, který kostní dřeň daroval, se sešel se ženou, které zachránil život. Ukázalo se, že bydlí jen 30 kilometrů od sebe. Na plátně jsme sledovali příběh té paní, fotografie, jak se jí narodily děti, také příběh dárcovy rodiny. Kolem mě tekly skoro každému slzy. V sále přitom převažovali muži. Paní doktorka mi vysvětlila, že pokud mají mezi možnými dárci shodu muž a žena, vyberou jako dárce muže, protože pro ženy výkon znamená, že nesmí několik týdnů před výkonem a po něm otěhotnět.

Také byste se chtěla se svým „dvojčetem“ z Německa setkat?
Myslím, že to nechám na té pacientce. Pokud by chtěla, byla by to pro mě pocta. V Obecním domě jsem se bavila s několika dárci a jen se mnou navázala moje pacientka kontakt. Takže to není tak časté.

Změnilo se něco ve vašem životě tímto rozhodnutím?
Člověk se snaží pomáhat už ve své profesi, ale tohle byl úplně jiný pocit. Dáte někomu šanci na život něčím skutečným ze sebe. V prvním okamžiku jsem měla šok i určitý pocit výjimečnosti, když mě vybrali.

Jaké byly reakce vašeho okolí?
Maminka na mě byla pyšná, i když měla strach, když jsem do Plzně odjížděla. Viděla, že mi už po injekcích před výkonem nebylo úplně dobře. Někteří lidé kolem vyjadřovali obavy, ale většina reakcí byla pozitivní. Lidé mi taky říkali, že jsou přihlášeni, ale jim se nikdo neozval.

Šla byste do toho znovu?
Já jsem měla po výkonu menší zdravotní komplikace, takže už znovu darovat nemohu. I když už jsem po kontrolních odběrech v pořádku. Ale se slečnou, která se mnou byla v Plzni na pokoji a darovala kostní dřeň dítěti, jsme zůstaly v kontaktu a ona má chuť vyzkoušet i druhou metodu odběru, kterou jsem absolvovala já.

Inspirovala jste někoho ve svém okolí?
Nedávno mě kontaktovat jeden kolega a říkal, že už si zjišťuje, kam se přihlásit. To mě potěšilo.