Jak vznikl váš cestovatelský koníček?
Těžko říct, asi jsem neměl na víkend co dělat a našel jsem levné letenky a ukecal někoho, ať jede.
Jak vaše cestování vypadá?
Začnu, že bych si dal pizzu – a vyrazíme do Itálie, cestou se stavíme v Monaku… Jak mám volno, někdo se ozve, nebo objevím levné letenky, vyrážíme. Nebaví mě cestovat sám, cestuju radši s někým. Je to vždycky taková hurá akce. Když místo vybírá kamarád, ani třeba nevím, kam letíme. Chceme toho vidět co nejvíc za co nejkratší dobu. Třeba Omán, Turecko bylo jen mezi lety, někde zůstaneme i dýl, někde jenom přes víkend. Ze světadílů jsem nejčastěji v Asii a Evropě, něco jsem viděl i z Afriky.
Kde se vám líbilo nejvíc a kde nejmíň?
Nejvíc se mi líbilo ve Vietnamu, to byla moje první Asie. Jednalo se o Hálong-Bey – vypadá to tam jak z Avataru – skály vyčnívají z moře, zdá se, že lítají. Mám také rád vietnamské jídlo, i když nejlepší ho dělají překvapivě v Praze u Václaváku. Moc se mi nelíbil Brusel, centrum pěkné, ale neměl jsem z toho dobrý pocit. Obecně se mi líbí víc mimo klasické destinace.
Jakou zemi jste navštívil jako první?
To si nevzpomínám, byl jsem ještě malý. S rodiči jsme jezdili k moři, takže možná Itálie, nebo Chorvatko…
Kam byste se rád podíval znovu?
Chtěl bych se vrátit do Vietnamu a Kambodže – pivo tam taky měli dobré a je to tam stále trochu divočina. I když turisti už se tam objevují také.
Je těžké cestovat po Asii bez cestovky?
Vízum do Vietnamu stálo třicet dolarů, měl jsem zvací dopis, kamarád byl z Vietnamu, ale není to nutné, jde to zařídit i na místě, ale je to dražší. Stačí i pas a dá se letět bez cestovní kanceláře v podstatě kamkoliv. Tak cestuji nejradši. Očkovací průkaz nikdo vidět zatím nechtěl, ale mám všechno, co je doporučeno, litr dezinfekce do Asie k tomu. Voda z kohoutků většinou není pitná, všichni pijí obvykle balenou, balíky vod mají na každém rohu. V Kambodži je problém s elektřinou, všude jsou ale obchůdky s jídlem, jenom ukazuješ a vždycky se nějak domluvíte. Na tohle je Asie dobrá, relativně bezpečná oproti Africe, a Bali to je velká párty.
Kam vás to nyní nejvíc láká?
Asi Amerika, tam jsem ještě nebyl – nejvíc New York, a pak jižní Amerika, tam asi nejvíc Brazílie, Peru, Argentina nebo Bolívie…
Setkal jste se při cestování s nějakou nebezpečnou situací?
Měl jsem štěstí, že zatím bylo všechno v pohodě, ale známý udělal zážitek v jižní Americe, s ostatními turisty přespal v autobuse a probuzení nebylo zrovna příjemné, u hlavy samopal, kolem banda místních lupičů. Všem sebrali foťáky a mobily, ale nechali jim pasy, paměťovky z foťáků a mobilů… Takže takoví Robinové Hoodové. Teď to vypráví rád, ale když se něco takového děje, nemyslíte na to, jak dobrá story z toho pak bude.
Dobrá story je i moje poslední cigareta. Zapálil jsem si v Thajsku, v Bangkoku, vedle paláce, všude značky se zákazy a najednou policista a musel jsem odevzdat pas, cigarety… A že jsem zatčený. Divil jsem se proč, že přece stačí pokuta… Nakonec mě naložil na skútr za sebe, musel jsem vybrat peníze a zaplatit na místě. Po tom všem to byla moje opravdu poslední cigareta.
Říkáte si někdy, všude doma dobře nejlíp?
To ani ne, ale vždy je doma nejlíp po cestovaní.
Kolik času by podle vás bylo třeba na cestu kolem světa?
Klasika je 90 dní, vyjdu z animovaného seriálu, který jsem viděl jako malý – Villy Fox, ten potřeboval 80 dní, plus minus tedy tři měsíce.
Jaký je váš rekord v počtu navštívených zemí při jedné cestě?
Rekord v počtu navštívených zemí je z Evropy. Takový road trip, šest zemí za devět dní – Německo, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Itálie, Monako a Francie…
Jak moc nákladné takové cestování je?
Když plánujete s předstihem, tak letenka třeba na Kanáry vyjde na 600 Kč, zatímco třeba výlet do Česka busem na 1000 Kč. Dávám přednost lowcostovým – nízkonákladovým letům, tam se dá opravdu ušetřit. Na internetu je hodně webů, které nabízí levné letenky.
Jaké zajímavé místo byste doporučil turistům v Evropě?
V Německu Europa park nebylo to ani tak drahé, něco jako Matějšká pouť– všude spousta atrakcí… Ve Švýcarsku hory, mně se líbí Interlaken – dvě jezera a kolem monstrozní hory… Naopak bych nedoporučoval jízdu panoramatickým vlakem ve Švýcarsku, je to oblíbené, ale předražené a nestojí to za to. Osm hodin jedete skrz hory, má to sice prosklenou střechu, ale ty samé výhledy máte i z normálního vlaku za čtvrtinové peníze, i když bez číšníka…
A jak vznikl nápad přesídlit za prací do Švýcarska?
Po vejšce jsem dělal v jedné firmě v Praze osm let a říkal si, že to chce změnu. V cizině jsem nikdy nebydlel, ani tam nejel na studijní pobyt. Lákalo mě to vyzkoušet a ideálně někam na hory nebo k moři. Přemýšlel jsem o Švédsku, kde je obojí, jen to počasí nic moc. Nakonec vyhrálo Švýcarsko, kde pracoval kamarád, jel jsem ho navštívit a líbilo se mi tam, takže jsem začal hledat tam. Jedná se o kanton Zurych, německy mluvící část.
Je těžké získat ve Švýcarsku práci? 
Asi záleží na oboru… V IT to trvá docela dlouho, teď hodně přibil požadavek na němčinu, ale třeba jiné obory jako lyžařský instruktor, barman nebo práce v půjčovně lyží, tam je to snadnější, ale zase konkurence. Když tam pracujete poprvé, musíte mít napřed smlouvu se zaměstnavatelem, na základě ní dostanete vízum na rok nebo pět let. My z EU to máme jednodušší, ale pravidla se mění kanton od kantonu.
V čem je práce ve Švýcarsku jiná?
V některých kantonech je pracovní týden 45 hodin. Je tady mnohem více cizinců než v Čechách, možná tak dvacet procent…
Co se vám na Švýcarsku líbí a co naopak vůbec?
Hory, jezera, krávy na loukách a na silnicích. Krávy se pasou všude, na horách, chodíš tam mezi nimi, dají se pohladit. Ta kráva má lepší život než já, sluníčko, svoboda… A mínusy? Pivo a drahota.
Je pravda, že má každý ve Švýcarsku své místo v krytu a čokoláda je nejlepší?
Kryt pro každého rezidenta je povinnost. Každý barák, i bytovka nebo panelák, musí mít ve sklepě nebo někde atomový kryt… V baráku, kde bydlím, tak tam máme asi 50 centimetrů tlusté železné dveře jako do trezoru. My tam máme kóje na naše věci, třeba lyže, ale kolegové mi vyprávěli, jak někteří tam mají konzervy a věci na přežití, třeba na 20 let. Někdo tam má zase vinný sklep. Kryty ale nejsou primárně kvůli apokalypse nebo válce, ale kvůli jaderným elektrárnám – je jich tu hodně, dostáváme i jodové tablety jako lidé u Temelína.
Co se týká čokolády – říká se, že je nejlepší… Já jsem přivezl našim na Vánoce a zmizelo to hned, ale spíš proto, že je to čokoláda.
Plánujete ve Švýcarsku zůstat natrvalo?
Neplánuji nic … když zůstanu, tak zůstanu, když se pohnu, tak se pohnu … všeobecně nemám rád plány…
Jak je to ve Švýcarsku s bydlením?
Většina bydlí ve vlastním nebo v nájmech. Nájem se dost liší, tady se pronajímají byty absolutně prázdné, všechno si to přivezete, pak zase odvezete, není tam ani žárovka. Málokdy se najde byt od vlastníků, všechno od realitek, prohlídka bytu je spojena s dotazníkem, kde je zajímá všechno – staré bydlište, práce, kontakty do práce – dokonce tam opravdu volají, výpisy z rejstříku dlužníků, také musíte napsat něco o sobě – něco ve stylu – jsem tu nový, jsem člen sportovního klubu, jsem tichý…
Je ve Švýcarsku opravdu draho?
Obecně je tu všechno drahé, akorát elektronika je stejně drahá jako u nás, nejdražší je jídlo, téměř vše je bio, ne malý regál jako u nás. Naopak malý regál toho, co není bio a to nikdo nekupuje.
Publikujete někde fotky nebo zážitky z cestování?
Na blog jsem lenivej, tam je třeba pravidelnost, možná časem.
Co vozíte ze svých cest?
Suvenýry ne, ale koření a jídlo. Já cestuju hlavně kvůli jídlu, objevuji nové chutě. Ze Švýcarska čokoládu, levněji než figurky, které jsou kolem 250 kč, vyjdou pláty čokolády, těch tu mají spoustu druhů. A také vozím fotky hor.
Co si naopak vozíte do ciziny?
Z Čech mi chybí rohlíky a hořčice – plnotučná, různé druhy tu mají, ale žádná není chuťově podobná.
Jaká máte doporučení pro začínající cestovatele?
Hlavně začít, z Prahy toho lítá hodně, takže třeba jen na víkend, to se dá vždycky přečkat a je to zábava… Taky všechno dvakrát kontrolovat, já jednou zjistil špatné příjmení na letence, dvě hodiny před odjezdem – byla nevratná, nešlo změnit jméno…
A pro ty, co chtějí zkusit práci ve Švýcarsku?
Asi nevzdávat hledání, mě trvalo hodně dlouho, než jsem dostal nabídku. A pak hlavně odjet a vyzkoušet si to – vrátit se můžete vždycky…