Musí obec strpět kamiony na místní komunikaci?

Prvním problémem jsou pro Běleč kamiony, které směrem ze Středočeského kraje na Mladou Vožici jezdí po místní komunikaci přes Bzovou, ačkoliv je silnice II. třídy značena přes Elbančice.

„Od hranice kraje do Bzové jde o krajskou komunikaci. Z Bzové do Bělče je to naše místní komunikace III. třídy. Když se kraj pustil do oprav svých komunikací, upozornil nás, že máme rozbitou navazující naši místní komunikaci,“ popisuje starosta Bělče. Místní komunikaci musí opravovat obec, zatímco komunikace vyšších tříd opravují kraj a stát. „My jsme do tohoto 900 metrového úseku dali za deset let na opravách dva miliony. To je pro obec s šestimilionovým ročním rozpočtem opravdu hodně. Navíc je to jako když ty peníze vyhodíme oknem,“ pokračuje Stanislav Šmejkal. „V roce 2010 jsem tedy začal pracovat na tom, aby po naší místní komunikaci nejezdily kamiony, chtěl jsem, aby se dopravním značením pro ně tato cesta znepřístupnila a vrátily se na trasu přes Elbančice, kudy vede silnice II/137,“ pokračuje starosta.

Obec nechala zpracovat znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že podloží této místní komunikace má jen 20 procent předepsané únosnosti. „Asfalt tam praská a propadá se. Proto žádáme, aby se na tomto úseku snížila tonáž a tím se kamiony vymístily,“ pokračuje Stanislav Šmejkal.

V první žádosti v roce 2015 obec chtěla, aby se na úsek dal zákaz pro vozidla nad 2,5 tuny. Odbor dopravy v Táboře ale odmítl stanovit místní úpravu provozu. Odůvodnil to tím, že podle zákona o místních komunikacích smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně, obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny. „Zde by se fakticky jednalo o uzavírku komunikace pro určitý druh dopravy a toto není s citovaným ustanovením v souladu,“ sděluje obci odbor dopravy. Starosta Šmejkal si tedy klade otázku, jak mohlo město Tábor zakázat vozidlům nad 2,5 tuny průjezd Čekanicemi. „Vede tam přece také komunikace, kterou podle výkladu odboru dopravy může každý užívat obvyklým způsobem. Nebo má snad táborský odbor dopravy pro Tábor jiný výklad zákona?,“ ptá se starosta a dodává, že pak už by vysvětlením bylo jen to, že u zmíněné silnice v Čekanicích bydlí táborská místostarostka.

Obec Běleč se tedy pokusila o rok později požádat, aby na její místní komunikaci byly umístěny značky se zákazem pro vozidla nad 12 tun s výjimkou dopravní obsluhy – kvůli autobusům, které tu pětkrát denně projíždějí. Ale ani s tím neuspěla. V odůvodnění odboru dopravy stálo, že na dané místní komunikaci nejsou nehodové úseky a že podle stanoviska dopravního inspektorátu není podle silničního zákona taková úprava na místních komunikacích vůbec možná. Odbor dopravy ve sdělení neopomíná připomenout, že obec coby vlastník je odpovědná za to, aby stav komunikace umožňoval průjezd všech vozidel a dodává, že stavební údržbu komunikace jí může nařídit speciální stavební úřad. Jinými slovy – po místních komunikacích vesničky Běleč si mohou jezdit kamiony a obec je povinna opravovat silnici pro jejich provoz.

„Tábor si ale sám pro sebe zajistil, že vozidla nad 12 tun do města jezdit nesmí a musí používat obchvat,“ připomíná Stanislav Šmejkal.

Běleč v bludném kruhu

„V našich debatách zazníval také argument, že v Elbančicích, kudy oficiálně vede silnice II. třídy a kraj ji opravil, je úzká silnice a směrovat tam kamiony není vhodné. Přitom při opravě vodovodu v Načeradci město Vlašim naplánovalo objížďku přes Elbančice a dopravní inspektorát Tábor s tím souhlasil. Tehdy nevadilo, že je to v Elbančicích úzké. A omezení dopravy do 10 tun mají schváleno i v nedalekých Stojslavicích. Asi proto, že tam bydlí pan Cihelna z táborské dopravní policie. Ovšem u nás to nejde,“ kritizuje starosta Bělče rozporuplná rozhodnutí odboru dopravy.

„Pomoci se nám pokusil senátor Jaroslav Větrovský, který je z Mladé Vožice a situaci tady zná. Jednal s krajem o tom, aby si kraj 900 metrů naší místní komunikace z Bzové do Bělče převzal. Tím by ji také opravoval a obec by se zbavila tohoto břemene. Jenže kraj má podmínku, že převezme pouze komunikaci, pod níž všechny pozemky patří obci. Komunikace totiž kraje opravují z dotací a tam je podmínkou vlastnictví pozemků. Vykoupili jsme proto od vlastníků celkem 64 pozemků, ale protože poslední vlastník svých 70 metrů čtverečních prodat odmítl, jsme opět na mrtvém bodě,“ říká starosta. „Máme přitom i hotový projekt na rekonstrukci úseku Bzová – Běleč, který bychom kraji jen na podnose předali.“

Úředníci si pletou Bělče

K vyjádřením o zvůli starosta Bělče přidává ještě důkazy nekompetentního nebo minimálně šlendriánského přístupu na odboru dopravy v Táboře. Šlo o případ uzavírky mostu v Janově na Mladovožicku.

Táborský správní orgán povolil kvůli opravě mostu v Janově uzavírku silnice II/124 od 3. června do 30. září 2019. V červnu pak uzavírku prodloužil do 22. října 2019 a 21. října vydával rozhodnutí, že uzavírku prodlužuje ještě jednou, a to do 31. října. Proti tomu ale podala ve lhůtě námitky obec Běleč s tím, že stavebník, což byla firma Starmosty z Prahy, zástupce obce nepozvala k předávání staveniště. Stavebník také nesplnil podmínku z rozhodnutí o uzavírce, podle níž měl s vlastníky komunikací, po nichž byla vedena objížďka, zdokumentovat stav silnice před začátkem prací a po jejich skončení. Stavebník si navíc v Bělči zřídil deponii stavebního materiálu a nebezpečného odpadu, které vozil rovněž po místních komunikacích. A přes místní komunikaci Běleč – Staniměřice vozil i kámen na stavbu z lomu u Sedlčan. „Když jsem se sešel se zástupcem stavby na jednání o náhradě škod, na ničem jsme se nedohodli,“ vysvětluje starosta, proč námitku podal.

Odbor dopravy v Táboře všechny námitky obce Běleč odmítl. Ve vydaném rozhodnutí uvedl, že stav komunikace Běleč – Staniměřice nebylo třeba dokumentovat, neboť po ní není vedena žádná oficiálně povolená objízdná trasa. „Ta je přitom jasně uvedená v nákresu v příloze,“ upozorňuje starosta Šmejkal. „O kompetentnosti úřadu si musím myslet svoje, když odbor dopravy do tohoto rozhodnutí uvedl jako účastníka řízení nikoliv naši obec, ale obec Běleč se směrovacím číslem 273 63, která se nachází u Kladna. I ve vypořádání námitek uvádí výslovně, že se vyjadřuje k námitkám obce Běleč čp. 64, směrovací číslo 273 63,“ upozorňuje starosta a vyslovuje pochybnosti, jestli bylo takové rozhodnutí vůbec platné, přestože samozřejmě uzavírka, objížďky i celá stavební akce už skončily.

Naschvály?

V té době také Běleč 3. října požádala táborský správní úřad o uzavírku komunikace Běleč – Staniměřice kvůli vlastní výstavbě domovních čistíren, opravě poškozených krajnic a příkopů a ořezu zeleně. „Tyto práce nebylo možné dělat během plného provozu při uzavírce v Janově. Uzavírka na trase Běleč – Staniměřice měla začít platit po skončení akce v Janově, abychom to nejhorší stihli do zimy. Ale místo toho, aby se zabývali naší žádostí, hned 3. října odpoledne, hodinu a půl po podání naší žádosti, Městský úřad Tábor zahájil řízení o prodloužení uzavírky v Janově a o další půlhodinu později opatření obecné povahy na prodloužení dopravního značení. Pak se mi 8. října ozval inženýr Cihelna z dopravní policie s tím, že kolem komunikace Běleč – Staniměřice nejsou žádné příkopy, že komunikace není nijak poškozená a kanalizaci z domovních čistíren nám nepovolí dělat jinak než podvrtem nebo protlakem. Naši vlastní kanalizaci pod naší vlastní komunikací! A opravy si prý máme dělat za plného provozu. Na 4,5 metru široké komunikaci! Od té doby mi pan Cihelna nebral telefon a zapíral se i na pracovišti. Přestože mi v recepci na policii řekli, že je nahoře a volali mu, dělal mrtvého brouka,“ popisuje starosta.

„Hodinu po zprávě z policie nám dorazila zpráva od odboru dopravy z Tábora, který nás upozornil, že nám nepovolí dopravní značení na trase Běleč – Staniměřice, protože na to mají 20 – 50 dnů a že to prostě do zimy nestihneme. Co na tom, že podle zákona je to účinné pátý den po vyvěšení,“ uzavírá starosta a jako jednu z absurdit rozporuje tvrzení dopravní policie, že u silnice nejsou příkopy. „Ty nám na zakázku seče obec Smilovy Hory, kde je pan Cihelna místostarostou,“ dodává.

„Naši občané trpěli čtyři měsíce neskutečným provozem, z velké části nelegálním, maminky s malými dětmi se bály vystrčit nos, aby jim kamiony neublížily. Máme rozježděné krajnice, rozježděné hřiště, popraskaný asfalt, zničené příkopy, vyvrácené kamenné patníky, nadměrné náklady nám jezdily po chodníku, který je od silnice oddělen zeleným pásem, chodník u přechodu pro chodce máme zničený, otáčející se kamion utrhl rozvadeč elektřiny, voda z pole vyplavila deponii zeminy a zanesla nám kus vsi. A marně se roky snažíme o opatření, protože nechceme, aby se v Bělči stala stejná tragédie jako v Hlinici a až po tragédii se snižovala rychlost tam, kde ještě pár let předtím byl přechod pro chodce, než jej někdo svévolně zrušil,“ uzavírá starosta Bělče.