Pomocí počítačové animace, archivních fotografií a různých svědectví pamětníků a znalců historie se snaží manželé Kondyskovi obnovit původní podobu zaniklé lipenské obce Dolní Vltavice. Vytváří 3D projekci městečka, které v 50. letech skončilo na dně lipenské přehrady. Kondyskovi jsou majitelé penzionu Calla ve stejnojmené obci ležící na břehu lipenského jezera. S projektem, který má název „Dolní Vltavice žije“, jim výrazně pomáhají studenti z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

„Momentálně vytváříme webové stránky www.dolnivltavicezije.cz, kde děláme u jednotlivých objektů jejich popisy,“ uvedla Ema Kondysková. Jejím snem je jednou udělat projekci na vodní cloně nad hladinou Lipna a nechat vystoupit zatopené domy i s kostelem znovu nad vodu. „Je to velmi zvláštní pocit, když plavete nebo jedete na loďce a víte, že pod vámi jsou zbytky domů, kde kdysi žili lidé, jak říká básník, místo, kde kostelem dnes proplouvají ryby,“ doplnila.

Materiály získávají Kondyskovi od bývalých obyvatel, těch, kteří zde sloužili během základní vojenské služby, pomohl také českokrumlovský fotoateliér Seidel, který vlastní unikátní sbírku fotografií jihovýchodní části Šumavy, dokumentující nejen krajinu a města, ale také každodenní život obyvatel včetně vztahů mezi Čechy a Němci v první polovině 20. století. Materiály dodávají také Miroslav a Zdeněk Kůsovi, znalci Šumavy a majitelé truhlářského ateliéru z Kašperských Hor, kteří provozují velice navštěvovaný facebookový profil Stará Šumava.

Osada Dolní Vltavice byla založena ve 13. století. V roce 1268 toto území daroval klášteru ve Zlaté Koruně bezdětný hrabě Hirzo. V době husitské se klášterní majetek dostal do majetku Rožmberků. Obec to byla významná, strategiky položená na obchodní cestě, jejíž dominantou byl kostel sv. Linharta připomínaný již roku 1306. Novodobější dominantu tvořila výstavná budova školy z roku 1888. „Dolní Vltavice měla rozsáhlé náměstí, které bylo větší než to, které dnes mají České Budějovice,“ zmínila porovnání Kondysková.

V roce 1930 měřil katastr městyse 616 ha a bylo zde 63 domů a 414 obyvatel, z toho 393 Němců. Na konci 2. světové války předznamenal budoucí osud výbuch náloží a následný boj mezi Američany a německou armádou. Již tehdy bylo poničeno několik stavení, vyhořela fara. Německé obyvatelstvo bylo v letech 1946 až 47 vystěhováno a obec již nebyla nikdy dosídlena. Původně výstavná a upravená obec se začala měnit. Zápis v kronice z roku 1955 uvádí, že „více než polovina domů se stala bouračkami. Toto pustošení začalo po odsunu Němců a pak hlavně od doby, kdy bylo vyměřeno zátopové pásmo.“ Většina staveb zanikla v letech 1958 – 1959. V březnu 1959 bylo odstřeleno zdivo kostela a většinu bývalého městečka pokryla postupně hladina jezera. „Z původní obce dnes zbyly pouze tři domy, které leží při výjezdu z obce,“ uvedla Ema Kondysková.