Stejný automat provozují Čítkovi také u své minimlékárny na návsi v Makově. I tam jdou jogurty a sýry velmi dobře na odbyt. Jaroslav Čítek z Makova pracuje jako soukromý zemědělec od roku 1992. „Tehdy manželovi vrátili půdu po rodičích. Pracoval do té doby jako zootechnik v zemědělském družstvu a mohl začít hospodařit na vlastním. Byl nadšený,“ říká Jitka Čítková, která původně byla zaměstnaná jako prodavačka. Poté byla se čtyřmi dětmi postupně na mateřské dovolené, a tak samo sebou vyplynulo, že se po mateřské zapojila do rodinného hospodářství.

Čítkovi se zaměřují na výrobu mléka a rozhodli se pro chov klasického červenostrakatého skotu. Začínali s desítkou kusů a konvovým dojením – pro mléko si jezdila Madeta na makovskou náves. Později postavili v Makově kravín, kde je i s mladým dobytkem ustájeno na sto kusů. Vybavili kravín chladícím zařízením a vybudovali asfaltovou cestu, aby vozy z Madety mohly zajíždět až do areálu.

„Bohužel zemědělství chybí koncepce. Výkupní cena mléka se neustále mění. S Madetou jsme museli spolupráci ukončit, když už byla výkupní cena mléka jen pět korun za litr. To už nebylo k přežití, takže jsme přešli do mlékařského družstva, které sváží mléko do klatovské mlékárny. Výkupní cena se pohybuje kolem 8,30 až 8,40 korun za litr a to už je slušné,“ říká Jitka Čítková.

„Manžela vždycky hrozně lákala i výroba mléčných výrobků. Dělali jsme si jogurty doma pro rodinu, pak i pro známé, až jsme se rozhodli vybudovat vlastní minimlékárnu Je tu box na zrání jogurtů a chladící box,“ ukazuje Jitka Čítková a dodává: „Vyrábíme jogurt z vlastního mléka. Prodáváme ho jako bílý nebo s dvanácti příchutěmi – čokoládovou, meruňkovou, borůvkovou, jahodovou, višňovou, v létě je velký zájem o osvěžující citronovou příchuť, máme také rozinkový, malinový, broskvový, karamelový, lískooříškový nebo s vaječným koňakem.“
Jogurty z Makova nejsou smetanové, ale ani nízkotučné. „Je to selský jogurt, který obsahuje kolem čtyř procent tuku. Nízkotučné jogurty neděláme, protože právě tuk dodává jogurtu lahodnou chuť,“ říká producentka makovských jogurtů.

Minimlékárna běží dvakrát týdně. „Vyrábím na objednávku pro konkrétní zákazníky, jezdí si třeba pro sto jogurtů i docela z daleka. Jedna paní třeba až z Plzně. Jogurt v chladnu vydrží, má trvanlivost čtrnáct dní. Jediná prodejna, do které dodáváme, je pekařství v Chyškách u Milevska. A samozřejmě zásobujeme naše prodejní automaty v Táboře a v Makově,“ vyjmenovává Jitka Čítková. „Manžel chtěl vždycky automat tady do Makova na náves, ale my jsme ho přemluvili, že na takové vesničce to nemá cenu. Čekalo nás ale překvapení. V létě se automat v Makově každý den vyprodá a obrátka zboží je tu větší než na autobusovém nádraží v Táboře.“

V množném čísle dnes Jitka Čítková mluví i za děti. Ze dvou synů a dvou dcer tři absolvovali zemědělskou univerzitu v Praze a nejmladší dcera studuje zemědělský obor na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. A všichni pomáhají doma na farmě. „Manžel měl vizi, že starší dcera převezme mlékárnu, ale jí se víc líbí v kravíně a mlékárna zůstala mně. Teď dceru sice připraví o práci robot, ale nemusí ji to trápit, protože čeká miminko,“ svěřuje Jitka Čítková také něco ze zákulisí rodinné farmy.

Automaty, které Čítkovi provozují, mají deset pater, takzvaných slejdů, každé s osmnácti políčky. Po zaplacení do mincovníku a volbě zboží se otevře příslušné políčko a zákazník si odebere zaplacený výrobek. Celkem se do automatu vejde 180 produktů. Kromě jogurtů tvoří nabídku i čerstvé sýry. Ze sýrů je nejprodávanější ten s francouzskými bylinkami, s kořením Pan Sýr a Paní Sýrová nebo country. Z jogurtů vede lískooříškový.

V létě farma vyrábí mléčné výrobky ze 400 litrů mléka týdně, v zimě je to méně. „Děláme jogurty už pět let a nejvěrnějšími zákaznicemi jsou sestřičky z rehabilitačního oddělení táborské nemocnice. To jsou takové moje dobré duše,“ říká provozovatelka minimlékárny.

I když v Táboře na autobusovém nádraží trpí jogurtový automat občasnými útoky vandalů, Jitka Čítková na něj nedá dopustit. Jinak by prý musela za táborskými zákazníky na středeční trh a tolik kuráže nemá. „Moje kamarádka z Borotína provozuje kozí farmu. Ta se nebojí a na trh jezdí ráda. Já se stydím, to radši zůstanu doma v mlékárně,“ se smíchem dodává Jitka Čítková.