Co byste o škole ve Stádlci řekl?

V loňském roce jsme oslavili 260. výročí od vzniku školy tady ve Stádlci. Škola je datovaná od 1. prosince 1765. Učilo se na různých místech v obci. Při loňských oslavách jsme na základě informací od kronikářky seznámili s těmito místy, uspořádali jsme den otevřených dveří ve škole i ve školce. Akce se zúčastnilo přibližně 60 lidí. V sále Stádlecké restaurace pak probíhal další program včetně projekce fotografií z archivu  fotoateliéru Šechtl – Voseček. Oslavu výročí jsme pořádali k 250. výročí, pak loni k 260. výročí, další bude záležet na mých nástupcích. Já už jsem v důchodovém věku.

Kdy do zdejší školy chodilo nejvíce dětí?

V roce 1884 měla škola bylo 268 žáků. Nebylo to v této budově, ta je z roku 1938. Učilo se na různých místech. Navíc do školy tehdy nechodili všichni žáci současně. Vyučování bylo rozdělené. V rodinách bylo klidně i kolem deseti dětí, proto byly počty žáků ve škole tak vysoké. Do školy tu chodilo i několik regionálně známých osobností.

Najde se v historii školy něco neobvyklého?

Během druhé světové války se jistou dobu neučilo, protože školu obsadil Wehrmacht. Zajímavostí je i to, že dříve byla k základní škole připojena i mateřská škola. Poté se mezi lety 1961 až 1963 přistavěla nová budova školky. Ta měla kuchyni i jídelnu. Původně se vařilo v suterénu budovy základní školy. V nové budově pak byly nějakou dobu i jesle, které se ale v roce 1991 zrušily pro malý počet dětí.

Jak vypadá současnost vaší základní školy?

Vždy jsme byli malotřídkou, i historicky. Tady druhý stupeň nejspíš nikdy nebyl, nic jsme o tom nedohledali. Já jsem školu přebíral v roce 2012, když se mateřská škola a základní škola slučovaly. V tu chvíli bylo v základní škole šest dětí. Následující rokpočet klesl dokonce na pět dětí. Pak už začal počet dětí pomalu stoupat nejprve nasedm dětí a následující rok už jedenáct. Pak jsme se dostali do nadlimitního počtu dětí, bylo jich 23. V současné době nám počet dětí zase klesá. Příčina je částečně i taková, že se ve Stádlci nestaví. Navíc v Opařanech je klasická základní škola a Opařany jsou velmi blízko. Rodiče tím směrem často jezdí do práce, tak už vezmou i děti. Hodně našich školkových dětí tak odchází právě do Opařan, kde mají kamarády nebo sourozence. Jako rodič to chápu, ale škola je na tom bita. Aktuálně máme 16 dětí.

V čem vidíte výhodu malotřídky?

Má několik výhod. Velmi dobře znáte děti i jejich rodiče. Můžete individuálně reagovat na situace, na které velké škole šanci reagovat nemáte. Víte o dítěti v podstatě vše. Učil jsem v klasické škole několik let, takže vím, že když máte ve třídě 30 dětí, ne všechny dokážete během hodiny vyvolat. Hodně si s dětmi povídáme. Snažíme se vytvořit pohodovou atmosféru. Když jsou děti vnímavé, tak jsou schopny jet úplně jiným tempem než v běžné základní škole. Není problém, aby tu žák třetí třídy uměl učivo čtvrté a páté třídy. Netýká se to ale všech. Jsou tady děti, které potřebují individuální péči. Budeme tu mít od září dva asistenty pedagoga, to nám pomůže. Velkým bonusem je i to, že se u nás kamarádí děti ze všech ročníků, klidně prvňáčci s žáky páté třídy. V klasické základní škole to tak nebývá. Dnes je velkým tématem šikana. My máme šanci hned při malých náznacích nevhodného chování zasáhnout, ihned to víme a řešíme. Tady se nemůže nic utajit.

Jak probíhá v malotřídce výuka?

Hlavní předměty, tedy matematiku, češtinu a prvouku dělíme. To se týká žáků prvních a druhých tříd a následně třetí až páté třídy. Musím říct, že to funguje. Některým dětem tento způsob učení vyhovuje více a některým méně. Některé jsou více nadané, některé méně. To závisí i na jejich zázemí doma. Jsou tady i děti, které nám odchází na víceleté gymnázium. Jedno z nich bylo dokonce v přijímacím řízení na druhém místě ze 120 dětí. To ale není jen naše zásluha. Je to ale důkaz, že se i z venkovské malotřídky se dá dostat na výběrovou školu, pokud má žák dobrý přístup a zároveň kvalitní zázemí ze strany rodiny.

Kolik dětí je v mateřské škole?

Aktuálně 17 dětí. Bývalo i 21. Děti do mateřské školy přichází v docela dobrém počtu, ale pak do naší základní školy přechází polovina nebo třetina dětí. Rodiče mateřskou školu využijí, protože ji mají doma, ale co se týče školy, tak tam už zvažují i další možnosti, například kroužky. Ty my nemůžeme v takovém rozsahu nabídnout.

Máte tělocvičnu?

Nevím, jak se tady učilo dřív. Děti asi běhaly venku a možná lezly po stromech. Škola je totiž postavena v místě bývalého sadu. Tělocvična tady nikdy nebyla, jen nějaké sportovní prvky. Teď jsme už druhým rokem ve spolupráci se školou při Dětské psychiatrické nemocnici v Opařanech absenci tělocvičny částečně vyřešili. Spolupráce s ředitelem tamní školy Michalem Kučerou je výborná. Nás k tomu víceméně donutila Česká školní inspekce, která nám vytýkala, že nemáme tělocvičnu. Jezdíme do opařanské tělocvičny na jednu dvouhodinovku měsíčně linkovým autobusem. Mimoto se dětem snažíme nabídnout aktivity i v naší škole. Od roku 2012 využíváme už čtvrtý dotační program. Na malou školu jsou to velké peníze, až 700 tisíc korun. Můžeme tak zaplatit projektové dny pro děti, pomůcky, herní prvky. Vybaveni jsme hodně nadstandardně. Například každý žák má k dispozici svůj notebook. Letos jsme potřebovali obnovit herní prvky na školní zahradě. Přibyly tam diskgolfové koše, badmintonové nebo kroketové vybavení.

Co přestup do jiných škol. Je pro žáky problematický?

Je to individuální. Odchází nám děti, které jsou na dalších školách premianty. Jsou naučené, dostávají spousty jedniček a nám to dělá radost. Pak jsou tu ale i děti, které měly problémy už v naší škole, a to si pak přenáší dál.

Dětí se rodí čím dál méně. Neobáváte se budoucnosti?

U nás jsou slabší ročníky už delší dobu, protože se v obci nestaví. Pokud se uvolní nějaký dům a přistěhuje se mladá rodina s dětmi, tak se nám občas podaří nějaké žáky získat. Náš městys školu držel i při pěti, šesti žácích. Samozřejmě musel doplácet. Pak jsme se dostali na vyšší počet žáků, kdy už doplácet nemusel. Spolupráce s městysem je na výborné úrovni. Nikdy se nám nestalo, že by nám nepomohl, když jsme potřebovali. Občas jsem ani nevěřil, že školu udržíme. Nakonec se nám to ve spolupráci podařilo. Věřím, že škola bude ještě nějakou dobu udržitelná, na druhou stranu nevím, zda se třeba nezmění nálada v zastupitelstvu městyse. U mateřské školy jsem si téměř jistý, že tady svou budoucnost má.

Jako jednu z cest pro udržení školy vidíte individuální vzdělávání. Můžete jej přiblížit?

Ano, už druhým rokem jsme v mateřince měli předskoláka, který byl pak na základě žádosti zákonného zástupce vzděláván doma. Škola dodávala podklady rodičům a ti se pak s dítětem dostavili na ověření znalostí. Česká školní inspekce se při letošní návštěvě u nás vyjádřila, že naše mateřská škola by mohla být pro ostatní ukázková. To nás potěšilo. Zároveň nám doporučila, abychom kromě prezenční výuky nabízeli aktivně i individuální vzdělávání v mateřské i základní škole. A tak jsou u nás rodičům dveře otevřené i pro tuto formu výuky. Jsou dvě podmínky, které musí být splněny. Maturita toho, kdo individuálně vzdělává a vyšetření dítěte v pedagogické poradně.

Pro koho je individuální vzdělávání určeno?

Je to možnost pro rodiče, kterým nevyhovuje klasické školství a hledají alternativu. Také pro dítě, které se nedokáže adaptovat, má psychické, fyzické či jiné potíže, anebo pro dítě s vysokým nadáním, které se v běžné škole nudí. V tomto ohledu jsme schopni nabízet nadstandardní podporu. To znamená více konzultací, účast dítěte na některých akcích, přístup k 32 placeným programům z domova zdarma, což naši běžní žáci mají také.

Už jste zmínil, že dětí ve škole ubývá. Jak bojujete s tím, aby se situace ještě nezhoršila?

Využíváme všechny dotační tituly. Děláme akce pro rodiče, projektové dny pro děti, oslavy výročí, přispíváme do místního zpravodaje, máme nové webové stránky nebo sociální sítě. Snažíme se pro děti toho dělat co nejvíce. Nevzdáváme to, i když ne všechno má hned svůj efekt.