Kdy a kde jste prožili vaše první společné vánoční svátky?
První společné Vánoce jsme trávili v Turku ve Finsku. Je to už čtrnáct nebo patnáct let. Byly to první partnerské Vánoce plné romantiky a také první bez širší rodiny. Ono všechno má svá pro a proti.

Kde všude jste pak slavili další Vánoce?
První dva roky jsme žili ve Finsku. První společné Vánoce byla česká klasika s večeří a dárky. Následoval jeden rok v Americe, ve státě New York, kde jsme i v samotném New Yorku slavili Vánoce. Byl to tak trošku můj splněný sen po vzoru filmu Sám doma. Bydleli jsme na 5. Avenue. Na Štědrý večer jsme šli na večeři do restaurace a na půlnoční mši. Dva roky jsme žili ve Švédsku, kde jsme také zažili Vánoce, jak ty české, tak i švédské. Poté jsme se odstěhovali do Chicaga. Tam se nám narodil první syn a další pravé českoamerické Vánoce jsme už ve prožívali ve třech. Poté jsme už trávili Vánoce v Rusku. Jeden rok v Petrohradě, několik let na Sibiři a jeden rok v Jaroslavli. Ne vždy nám Štědrý večer vyšel na 24. prosince, kolikrát Saša byl na venkovním zápase nebo měl domácí zápas. Šoupali jsme si tedy Štědrý večer podle toho, jak nám to situace dovolila. Minulý rok jsme slavili Vánoce v Lotyšsku.

Kde se narodily vaše děti?
Nejstarší syn v Chicagu, mladší v Petrohradě, starší dcera v Praze, jelikož brzy před porodem Sašu poslali z Petrohradu, kde jsem měla naplánovaný porod, na Sibiř, takže jsem se musela rychle přesunout s dětmi do Prahy, kde jsem i na poslední chvíli porodila. Nejmladší dcera se narodila v Novosibirsku.

Stihl být manžel u porodů?
U porodu byl Saša dvakrát. Jednou v Americe a pak v Novosibirsku. Před jedněmi Vánocemi jsem musela odjet rodit a tak jsme je slavili až na Silvestra.

Máte někoho, kdo vám s chodem domácnosti pomáhá?
Hned při prvním přesunu do Ruska jsem si našla chůvu, která mi pomáhala na plný úvazek. KHL je velice náročná hokejová soutěž, takže Saša byl málokdy doma, a i když byl ve městě, většinu času musel trávit na báze, kde bydleli všichni hokejisté. Velkou část měsíce strávil v letadle a v hotelech, takže mi nezbylo nic jiného než si najít pomoc. Nějaké období jsme měla i osobního řidiče. Život v Rusku je jiný, mnohem náročnější. V Čechách, když byly děti malinké, jsem měla naši skvělou chůvu Barču z Českých Budějovic.

Jak to děláte se školní docházkou dětí, když jste v cizině?
Dva roky jsem nejstaršího syna musela učit doma. K tomu navštěvoval v Jaroslavli ruskou Montessori školu. Mladší syn Sebík je také domškolák, ale díky tomu, že tento rok Saša neodletěl za hokejem a zůstali jsme v Praze, mohli oba dva kluci nastoupit do komunitní školy, kam chodí čtyři dny v týdnu, jeden den v týdnu pak mají ruštinu. Oba jsou ale domškoláci, takže i když navštěvují komunitní školu, jednou za pololetí dělají zkoušky na státní škole, kde jsou zapsaní. Na ty je musím připravovat já. Starší syn je od malička v Rusku, takže nebyl problém s jazykem, který velmi dobře zvládá. Všechny naše děti jsou velmi společenské a snadno navazují kontakty, takže nové prostředí jim nevadí. Navíc v Montessori škole mají k dětem vlídný přístup a nejsou nikterak stresované. Jak je to ve státních školách nevím, ale předpokládám, že tam je to o hodně tvrdší. Osobně si myslím, že pro děti je důležité mít pevné rodinné zázemí. Pak unesou i změny kolem sebe.

Kde se nejvíc líbilo vám a kde dětem?
Jednoznačně v Rusku, na Sibiři. Nejen kvůli tomu, že se tam narodila naše nejmladší dcera, ale všechno se tak krásně sešlo včetně hokeje a lidí kolem nás, že jsme se odtud stěhovali opravdu s těžkým srdcem. Děti prožily větší část svých životů také v Rusku, na český život si teprve postupně zvykají. Pro mě je snazší být v cizí zemi i s dětmi než být v Čechách bez manžela. Už jen samotný pocit, že jsme ve stejné zemi, je pro mě lepší, i když spolu nemůžeme být stále jako je to v běžných rodinách.

Udržujete v rodině české vánoční zvyky nebo jste zařadili i prvky z nějakých jiných států?
Všechny zvyky držíme české, protože jsou nejkrásnější a jsme Češi. V Rusku jsme pak přidali ještě nějaké jejich zvyky. Vždycky jsme ale všechny svátky slavili tak, jako kdybychom žili v Čechách.

Slavíte Vánoce v rodinném kruhu?
Některé Vánoce jsme slavili jen jako rodina, my dva a děti. Minulý rok jsme ale například pozvali naše ruské přátele a spoluhráče ze Slovenska. Bylo to fajn ukázat i ostatním jaké krásné české zvyky u nás máme.

Která města jsou o Vánocích nejkrásněji vyzdobená?
Vánoční Moskva je nádherná a velkolepá, New York byl kouzelný. Nikdy ale nezapomeneme na Vánoce ve Švédsku a skandinávsky vkusně vyzdobená města s velkou nadílkou sněhu. V Rusku to někdy byl dost cirkus, co se týkalo výzdoby, ale zase jejich ledová městečka, to je něco tak krásného, co člověk asi jinde nezažije.

Zaskočila vás někde nějaká zvláštnost, kterou u nás neznáme?
Ve Finsku se každoročně na Štědrý den v poledne čte deklarace takzvaného Vánočního míru. Tato tradice sahá do středověku a říká, že zločiny v době Vánoc budou trestány dvojnásobnou sazbou. Tak to bylo asi jediné, o čem jsme neměli tušení.

Věří vaše děti na Ježíška nebo Santa Clause?
Santa Claus a Děda Mráz, to jsou pro naše děti jen takoví kouzelní dědečkové. Věří stále včetně nejstaršího syna na Ježíška.

Zůstali jste na Vánoce u tradičních českých jídel?
Děláme tradiční slovenskou zelnici, což je Sašova tradice, díky tomu, že jeho rodiče pocházejí ze Slovenska. Nesmí chybět salát a řízky. Vepřové nebo kuřecí. Kapra jsme nikdy v zahraničí nesehnali a vlastně ani nesháněli. Tento rok budeme mít takhle všichni pospolu s kaprem premiéru, jsme moc zvědaví, co na něj řeknou děti.

Jaké dárky najdou děti pod stromečkem a co si nejvíc přejí?
Každoročně byl seznam dárků pro Ježíška dlouhý. Tento rok jsme poprvé pro děti zavedli, že Ježíšek přinese jen šest dárků. Holky si přejí panenky, náušničky, šatičky, kluci zase sportovní výbavu, lego a chytré hodinky.

Co vaše děti nejvíc baví?
Nejstarší syn hraje hokej, je brankář. Jeho život je jen a jen hokej. Všechno ostatní je pro něho navíc. Mladší naopak hraje fotbal a rád maluje. Obě holky chodí tancovat.

A co váš volný čas? Uděláte si nějaký?
Kdybych si nedokázala udělat volný čas pro sebe, tak bych se čtyřmi dětmi asi nemohla fungovat. Mám ráda přírodu, knížky a rodinu, která je u mě na prvním místě.

Kde jste slavili nejkrásnějšího Silvestra?
Všechny byly krásné, většinou jsme je trávili doma s dětmi, nebo jsme pořádali silvestrovské party. Například ve Švédsku nebo i v Rusku, kde jsme žili ve velkém domě a mohli tak pozvat velkou část hokejového týmu. Hlavně ten ruský byl moc fajn, jelikož to byly i takové druhé Vánoce. Z pobytů v různých zemích máme spousty přátel. Někteří jsou jen na část života, jiní nám zůstali. Navštěvujeme se a zveme na různé oslavy výročí.

Je něco, čeho se do budoucna bojíte v současné pandemické situaci?
Hodně nás omezuje ztráta svobody. Velkým nezvykem pro nás bylo, že jsme nemohli odcestovat do ciziny. Že si nemůžeme žít tak, jak jsme byli zvyklí. Nebojíme se ničeho, jen doufáme, že se do našich životů opět vrátí svoboda.

Plánujete se někde usadit, až manžel skončí hokejovou kariéru?
Řekli jsme si, že budeme dál cestovat, pokud to situace dovolí. Pokud to půjde, protože ještě není konec manželovy hokejové kariéry, budeme nějakou dobu v cizině s ním. Cestování se vzdát nechceme ani po skončení kariéry. Máme koupené bydlení na Bali, takže tam budeme trávit vždy část roku.

Na co se v příštím roce nejvíc těšíte a co byste popřáli lidem a všem dětem k Vánocům?
Určitě se těšíme na našeho nejmladšího syna, který se narodí začátkem jara a udělá z nás pětinásobné rodiče. Všem lidem bychom chtěli popřát hlavně pevné zdraví a aby byli všichni spokojení a šťastní. At‘ se všem splní jejich přání.