Marta Hájková zasvětila život péči o druhé. A nelituje

JIŽNÍ ČECHY – Finále jihočeské soutěže Babička roku je za dveřmi. Krajská rada seniorů ve spolupráci s městem Tábor a dalšími partnery připravuje třetí ročník soutěže Babička roku v Jihočeském kraji. Uskuteční se opět v Táboře, 3. října v sále kulturního centra Univerzita. Rozhodne se o vítězce, která postoupí do celostátního kola soutěže, aby reprezentovala Jihočeský kraj. Postupně představíme dvanáct finalistek, které se potkají na táborském pódiu.
Šestašedesátiletá Marta Hájková z Protivína celý život zasvětila péči o druhé. Dnes s pokorou a úsměvem bilancuje svůj životní příběh. „Uteklo to jako smršť,“ říká, když vzpomíná na desetiletí plná práce, radostí, ale i starostí a těžších chvil.
Zvládla víc věcí
Dětství prožila společně se svými dvěma sestrami v milujícím a pevném zázemí. Rodiče jim dopřáli krásné dětství, ale vedli je i k odpovědnosti a práci. „Vždy jsme musely pomáhat, co dětské ruce zvládly – doma i u prarodičů, kteří i v dobách socialismu pracovali v soukromém zemědělství,“ vzpomíná. Neviděla v tom tehdy žádnou újmu – právě naopak. „Měla jsem radost, že víc věcí zvládnu.“
Tatínek byl agronom ve státním statku a inovátor tělem i duší – neustále přicházel s novými nápady a zlepšovacími návrhy. Maminka se starala o domácnost. Rodinné hodnoty a soudržnost zůstaly důležitou součástí života paní Marty i v dospělosti.
Vychovala s láskou a obětavostí dvě děti, které dokázaly vytvořit své vlastní rodiny. „Vždy jsme rádi cestovali a naše děti v tom pokračují – jen mají dnes širší možnosti, kam vyrazit,“ říká.
Jídlo pro ni není jen nutností, ale i radostí. Ze všeho nejvíc miluje polévky – především tradiční jihočeský „frikas,“ jakousi obdobu kulajdy, kterou vařila už její babička.
Vzácné chvíle s rodinou
Když má chvíli pro sebe, ráda sáhne po detektivce – nejlépe od Dicka Francise. S chutí si pustí i staré televizní pohádky, třeba i opakovaně. Čas tráví také na zahrádce, kde si pěstuje vlastní úrodu i květiny. „Na terase ráda griluji s přáteli a rodinou, jsou to vzácné chvíle,“ svěřila se.
Celý svůj profesní život pracovala jako všeobecná zdravotní sestra. Prošla různými obory – chirurgií, ARO, pooperačním oddělením, domácí péčí, rehabilitací, lázeňstvím i péčí u závodních a obvodních lékařů. Práci vždy brala jako poslání. „Byla to radost, i když velmi náročná – dlouhé služby, noční…“ Její nasazení nekončilo ani doma – několik let pečovala o svou maminku. Tatínek odešel dřív.
Vzdělání si průběžně doplňovala po celý život – absolvovala množství kurzů a školení prostřednictvím Institutu pro další vzdělávání ve zdravotnictví. „Mám ráda, když vím, znám, mám přehled. Bylo to potřeba pro práci mezi nemocnými.“
Pochopení pro mladou generaci
Ač je vysokoškolsky vzdělaná, akademický titul nikdy neřešila: „U zdravotních sester se to nepěstovalo. Stejně jako se nehledělo na to, že dospělý člověk váží víc než patnáct kilo – a stejně ho musíte zvednout.“
Pro dnešní mladou generaci má Marta Hájková pochopení. „Mají své výzvy, které každá doba nese. Musí se s tím poprat – se všemi pády, kopanci, chybami i radostmi. To si musí každý prožít.“ Drží mladým lidem palce a věří, že vždy existuje způsob, jak jít dál.
-pr-
Diskuse k článku