Kdy a kde jste s trénováním začínal? Co vás k tomu vedlo?

Od malička jsem vyrůstal s fotbalem. Fotbal mám rád, je to můj celoživotní koníček a sport číslo jedna. V FC Písek jsem začal hrát ve svých šesti letech a do dnešního dne mi přinesl celou řadu skvělých zážitků a mnoho přátel. Když mi bylo 19 let, nastoupil jsem na vysokou školu do Českých Budějovic se zaměřením na tělovýchovu a sport a jeden z povinně volitelných předmětů byla cvičitelská praxe. Neváhal jsem a oslovil jsem tehdejšího šéftrenéra mládeže Josefa Šáchu, že bych chtěl trénovat. A hned druhý den jsem byl u náboru ročníku 2002, který vedl Jan Růžička a Václav Hegenbart, kteří byli shodou okolností i mými spoluhráči v dospělém fotbale. A tak jsem začal s mojí trenérskou kariérou. Během let jsem dostal možnost trénovat mladší i starší kluky, v současné době mám to štěstí trénovat už pátý rok v kuse kluky, se kterými jsem se potkal v náboru. Moc mě baví vidět, jak rostou a jaké dělají fotbalové pokroky. Známe se dlouho a jsem rád, že jim k tomu pomáhám.

Jakou momentálně vlastníte licenci?

Momentálně vlastním trenérskou licenci UEFA B, tuto licenci jsem získal při studiu na vysoké škole v Českých Budějovicích. Zároveň jsem se v loňském roce přihlásil na trenérskou licenci UEFA A. V listopadu jsem podstoupil celodenní přijímací řízení. A na tento kurz jsem se dostal. Za což jsem byl moc rád. Protože vím, jak je o tuto licenci velký zájem a jak je těžké se na tento kurz dostat. Tudíž teď studuji UEFA A licenci v Praze.

Jak probíhá studium licence UEFA A?

Licence je rozdělena do několika týdenních bloků. Kdy každý blok je zaměřen vždy na něco jiného. Vždy na začátku každého bloku píšeme několik testů, které musíme splnit, jinak nebudeme připuštění k závěrečným zkouškám v polovině srpna. Určitě mým trenérským cílem je do budoucna být držitelem UEFA A licence mládež, ale tady je potřeba udělat ještě hodně práce a především nabrat více profesionální trenérské zkušenosti.

Jaký je rozdíl ve studiu licence A a licence A pro mládež?

Licence A jsou rozdělené pro mládež a dospělé. Licence pro mládež je zaměřená hlavně a pouze na děti. Jak s nimi pracovat, trénovat. Zahrnuje psychologii sportu pro mládež.

Nelákalo vás také trénování dospělých?

Zatím jsem hodně přirostl k dětem a trénování dospělých mě vůbec neláká.

Uživí vás trénování nebo máte k tomu ještě nějaké zaměstnání?

Trénování v Písku je spíš takovým koníčkem a velkou zálibou k fotbalu, určitě to není na plný pracovní úvazek, který by mě plnohodnotně uživil. I když se to nezdá, trenér nad svojí kategorií stráví hromadu času. Snažím se připravovat na každou tréninkovou jednotku, rodičům a hráčům posílám týdenní plány a nominace na všechny víkendové zápasy či turnaje. Nezdá se to, ale je toho opravdu dost. Ale práce s píseckou mládeží mě dlouhodobě baví a naplňuje. Můj hlavní pracovní poměr je v Českých Budějovicích v Regionální fotbalové akademii pro Jihočeský kraj, kde plním funkci trenéra mládeže.

Jak jste zmínil, kromě v FC Písek trénujete i v Regionální fotbalové akademii. Jak dlouho už tady působíte a u jaké kategorie?

Ano, momentálně trénuji i v Regionální fotbalové akademii pro Jihočeský kraj, kam jsem se dostal v létě 2019. Aktuálně v akademii plním funkci trenéra U14. Od následujícího školního roku se to posune o rok a už to bude U15. Máme zde dvouleté cykly. A nabírám zde plno kvalitních informací a tréninkových metod, které se pak snažím přenášet do kategorie, kterou trénuji v Písku.

Jak jste se k práci v akademii dostal?

Byl jsem často v kontaktu s Pepou Šáchou, který v akademii trénuje se mnou. Řekl mi, že tam mají volné místo. Přihlásil jsem se na výběrové řízení, vedení jsem zaujal svým životopisem, absolvoval jsem ukázkové tréninky a potom mi řekli, že mě přijali. Od 1. září jsem se stal trenérem na plný úvazek v akademii.

V akademii hrajete také soutěžní zápasy?

V akademii žádné soutěžní zápasy nehrajeme. Hrajeme pouze modelová přátelská utkání mezi akademiemi. Na podzim jsme měli jeden hrací triangl, kdy jsme vyrazili do Jihlavy. Zde se sešla naše jihočeská akademie, akademie Jihlavy a Pardubic. Mnohem víc jsme toho měli v plánu letos na jaře, kdy jsme měli změřit síly s pražskou Duklou, dále bylo v plánu zúčastnit se kvalitního turnaje v Loučovicích. V červnu měl být několikadenní turnaj všech akademií v Nymburku a o týden později měl být turnaj i se zahraničními týmy.

V čem se z vašeho pohledu liší trénování v akademii a v Písku?

Z mého pohledu se to liší v mnoha směrech. Akademie mi přijde takový malý profesionální klub pro starší žáky. Kdy je o hráče postaráno na velké úrovni. Počínaje vybavením, které vlastníme. Mohl bych zmínit pravidelné testování tělesných proporcí na přístroji IN-body. Máme k dispozici i GPS vesty na každý trénink, na rychlost a reakci máme výborný přístroj Fit-LIGHT, hráči mají k dispozici profesionálního fyzioterapeuta, který se jim plně věnuje. Co se mi hodně líbí, je to, že už od rána máme přesný počet hráčů na odpolední trénink, tudíž příprava na tréninkovou jednotku je úplně jiná, když víme, s jakým počtem můžeme pracovat. A hlavně na každém tréninku jsme tři trenéři na jednu kategorii. Obrovské plus vidím v trenérovi gólmanů, který je na každém tréninku a plně k dispozici. Neříkám, že v Písku je to špatné, ale je to složitější než v akademii.

Jsou v akademii i dívky?

V akademii jsou dvě dívky, které trénují společně s kluky. Ranní a dopolední tréninky absolvují s námi a odpoledne jezdí do svých klubů, kde mají holčičí tým.

Vždy jste trénoval hlavně mladší děti. Jak je třeba k nim přistupovat?

Ano, trénuji především mladší děti. Jedná se o nábory a přípravky. Snažím se k nim přistupovat co nejspravedlivěji a ke všem hráčům úplně stejně. Nedělat žádné rozdíly, jestli je ten nebo onen lepší či horší. Hráč to sám vycítí, zda je v něčem lepší či horší, a teď záleží hodně na mně jako na trenérovi, jak k tomu přistoupím. Zda je mým úkolem hráči sportovní aktivitu znechutit nebo naopak ho nadchnout a dát mu cíle do dalších tréninků. A mým cílem je, aby každý hráč odcházel z mého tréninku šťastný, nadšený, uřícený a příjemně unavený. A tím nejlepším výsledkem je, když hráč za mnou přiběhne po tréninku a ptá se, kdy bude další trénink. A to je pro mě známka toho, že se trénink povedl a bavilo ho to a těší se na další.

Jak se to liší od starších kategorií?

Tréninky se především liší v taktice, ale snažím se, aby to bavilo jak malé, tak velké hráče. Největší rozdíl je asi v tom, že malé děti mi hodně tykají a většinou to jsou děti mých kamarádů, takže se s nimi znám už delší dobu. U malých hráčů je velmi důležité, aby věděli, že vám mohou věřit, takže jsem spíš takový kamarád, řekl bych i skoro, starší brácha. U starších kategorií mi už vykají, ale beru to, když jim to ujede. Musí vám také věřit, musíte jim naslouchat, občas se vžiji do jejich věku a říkám si, jak bych zareagoval já, co bych udělal? Pak si danou informaci zpracuji a s hráčem si někde bokem promluvím.

U malých dětí je velice důležité, aby je trénink hlavně bavil. Na čem stavíte své tréninky a jak vypadají?

Své tréninky stavím především na hrách, zábavě, různých soutěžích. Snažím se do tréninkových jednotek zasahovat a být aktivní trenér. V tu chvíli to děti baví úplně jinak a celý trénink má obrovský náboj od začátku do konce. Samozřejmě nesmí chybět i nějaká ta sranda, ale musím vědět, kdy ji udělat. Kdy je na to ta vhodná chvíle, aby se děti zasmály. Tím si je získáte všechny a pak vám na tréninky chodí i přes 20 dětí a to je radost trénovat.

S mládežnickými týmy FC Písek máte jako trenér za sebou řadu úspěchů. Můžete na nějaké vzpomenout? Kterých si nejvíce ceníte?

Pár úspěchů jsem jako trenér dosáhl a jsem za ně hrozně moc rád, protože vidím, že kluci si to zaslouží. Prvním větším úspěchem byla celá sezona s kategorií U13 – ročník narození 1998. Se společnými trenérskými silami s Josefem Šáchou a celým realizačním týmem jsme dosáhli v tehdejší divizi žáků 1. místa. Pokud si dobře pamatuji, tak za celou sezonu jsme prohráli jen jeden jediný zápas, a to 1:0. Jinak celou soutěží jsme proklouzli velice dobře a všechny naše soupeře jsme poráželi velkými rozdíly ve skóre. Další velký úspěch je s ročníkem narození 2009. S tímto ročníkem jsme se probojovali přes řadu předkol a kvalifikací už potřetí na finálový turnaj Ondrášovka Cup, kde se setkávají nejlepší týmy z celé České republiky. A pak absolvovali dvoudenní turnaj. Určitě nesmím zapomenout na krásný turnaj, který pořádáme tady v Písku, NNCup – Memoriál Martina Breibische. Na tomto kvalitně obsazeném turnaji, kde byly top týmy z Česka, Slovenska, Polska, Rakouska a Itálie, jsme obsadili krásné 4. místo. V neposlední řadě také nesmím zapomenout na krásný výsledek na zahraničním turnaji v Itálii, ve městě Rimini. Tohoto turnaje se zúčastnilo 42 týmů z celé Evropy a FC Písek skončil na 8. místě.

Zmínil jste turnaj v Itálii. Jak to v Rimini vypadalo, a chystáte další zahraniční klání? ¨

Prozatím jsme absolvovali jen jeden jediný zahraniční turnaj. A to vloni v italském městě Rimini. Byl to krásný prodloužený víkend a ještě hezčí turnaj. Odehráli jsme zde mnoho kvalitních utkání. Naštěstí pro mě se na tento zahraniční turnaj jelo za doprovodu rodičů, kteří vše platili. A já se mohl plně věnovat trénování jejich ratolestí. Rodiče se postarali o parádní atmosféru při každém našem zápase. Byli naším dalším hráčem na hřišti. Letos v dubnu se mělo letět na zahraniční turnaj do španělské Barcelony, kde jsme se měli setkat i se slavným FC Real Madrid, ale koronavirus byl proti a turnaj se pochopitelně musel zrušit. Tyto turnaje vyhledává jeden člen realizačního týmu, Roman Šimek. Osobně by se mi do budoucna líbilo pro kluky sehnat v zahraničí turnaj, který by byl spojený i se soustředěním, byl alespoň týden a bez rodičů, kluci už budou starší a potřebují se osamostatňovat.

Jsou turnaje v zahraničí na stejné úrovni jako v Česku?

V Itálii to byl velký turnaj, neříkám, že byl organizačně špatný, ale my máme určitě kvalitnější trávníky. Tam jsme hráli skoro na poli. V píseckém areálu jsme schopní zajistit mnohem lepší podmínky.

V době pandemie, kdy nebylo možné trénovat společně, byl jste se svými svěřenci v kontaktu?

V době pandemie jsem se snažil komunikovat se všemi hráči přes aplikaci Whats app, kde máme založenou i společnou skupinu. Snažil jsem se jim posílat domácí úkoly a různé cviky. Oni mi na oplátku posílali zpětně videa se splněnými úkoly. Bylo to docela příjemné, vidět kluky, jak na sobě pracují a snaží se.

Jak jste vy trávil čas v karanténě?

Bylo to velmi náročné období. Já, který potřebuji pořád něco dělat. Představte si, že se několik let neustále točíte kolem fotbalu. Ať už v práci či v FC Písek. Vaše pracovní náplň každý den je plánování tréninkových jednotek, nominace na utkání, pak samotné víkendové utkání či turnaje a vše s nimi spojené. A když jsem nebyl zrovna ve fotbalovém kolotoči, tak jsem se snažil trávit volné chvíle s přáteli nebo s rodinou, občas jsem si zasportoval nebo někam vycestoval. Byl jsem takový aktivní člověk. A najednou bylo všechno zakázané a já nevěděl, co mám dělat. Najednou jsem byl zavřený doma a nemohl jsem nic. Vzpomněl jsem si, když jsem byl malý a dostal zaracha. Pár dní jsem to musel vstřebávat. Ale nakonec jsem to přijal, nic jiného mi také nezbylo, začal jsem vnímat úplně jinak některé věci, o kterých jsem moc předtím nepřemýšlel. Přečetl jsem pár knížek. Věnoval se studiu licence, hodně domácích prací jsem zvládl. Ale věřil jsem, že to brzy skončí a bude to za námi a my se vrátíme do normálního života.

Vy sám jste fotbal hrál. Kterými kluby jste prošel? Hrajete v tuhle chvíli ještě někde?

Jak jsem říkal, s fotbalem jsem začínal v 6 letech v Písku. Tady jsem prošel úplně každou kategorií, kterou se dalo, od náboru až po muže. Nikdy bych to nevyměnil za nic jiného, našel jsem tady spoustu dobrých kamarádů, se kterými se pravidelně vídám dodnes a vzpomínáme na žákovský a dorostenecký věk. Byla to prostě sranda, i když se makalo. Začátek v dospělém fotbale byl jako pohádka. Co rok to postup do vyšší soutěže. Byla výborná parta obklopená Honzou Růžičkou, na kterou rád vzpomínám. Pak přišlo hostování na Hradiště, kde se slavil také postup do vyšší soutěže, ale přišlo i zranění a já musel skoro na rok skončit s fotbalem. Potom přišel přestup do Putimi, kde jsem odehrál poslední zápas zhruba před třemi roky. Pak jsem se začal naplno věnovat písecké mládeži.

Nechybí vám samotné hraní?

Já jsem si dal na první místo trénování. Baví mě víc trávit čas s dětmi, než hrát dospělý fotbal. Když mi hraní chybí, kopnu si s dětmi.