Jak jste se dostal k trénování gymnastiky?

Sám jsem jako kluk gymnastiku dělal, od šesti do třinácti let jako člen Spartaku Sezimovo Ústí.

Stal jste se ale pilotem. Na přelomu července a srpna se konalo v Jindřichově Hradci mistrovství ČR v letecké akrobacii. Účastnil jste se?

V Hradci se moje kategorie unlimited, což je nejnáročnější kategorie, nelétala. Loni jsme byli tři, ovšem dříve nás v této kategorii bývalo sedm. V reprezentaci letecké akrobacie jsem od roku 2005. Letošní rok je i kvůli koronaviru složitý. Letadlo mám v generální opravě v Moravské Třebové. Tam také trénuji, letiště mají v Třebové dále od města než třeba v Táboře, což je určitá výhoda. S vlastním letadlem začnu trénovat na podzim.

Na konci srpna mělo být v Břeclavi mistrovství Evropy v akrobatickém létání. To se uskutečnilo?

Ne, ani mistrovství Evropy v Břeclavi se letos nekonalo. Sezona je celá špatná. Mezinárodní letecká federace (FAI) zrušila všechny závody. Akce je přesunutá na příští rok. V Břeclavi se v roce 2021 bude místo mistrovství Evropy konat rovnou mistrovství světa.

Co v současnosti děláte? Vrátil jste se k armádě?

Ne, školím v Pardubicích armádní piloty jako civilní osoba, od 1. července jsem instruktorem. Trénujeme studenty Univerzity obrany. Rozlišujeme, co jim nejlépe sedí, na co se nejlépe hodí – zda na stíhačky, dopravní letadla nebo na vrtulníky. V armádě jsem byl jako pilot 17 let.

Na jakých letadlech jste létal? Byl jste jako voják na zahraniční misi?

Létal jsem například na nadzvukových stíhačkách Gripen. Na zahraničním cvičení jsem byl, to ano, na misi jsem nebyl.

Jaké vlastnosti musí mít pilot?

Těch je spousta, je to celý komplex vlastností. Musí mít dobré motorické IQ, aby mohl správně ovládat knipl, plyn, směrové kormidlo letadla. Pilot se musí stále vzdělávat. Musí být zodpovědný, aby nelétal nebezpečně. Důležitá je pro něj také sebereflexe.

Byl pro vás někdo vzorem?

Vyloženě vzor jsem neměl. Jako kluk jsem hltal knihy o letadlech a letcích z druhé světové války, byli to pro mne hrdinové, co zachraňovali svět. Inspirovali mě piloti Royal Air Force František Peřina, František Fajtl, Karel Kutellwascher, František Chábera, Alois Vašátko a další. Pak se mi líbila letecká akrobacie v podání našich akrobatických pilotů jako býval Petr Jirmus a Martin Stáhalík, který v roce 2001 tragicky zahynul.

Vy jste jak v rychlostních závodech, tak v letecké akrobacii dosáhl řady velkých úspěchů. Kterého vítězství si ceníte nejvíc?

Cením si všech vítězství, za každým úspěchem je totiž nějaký příběh. Pokud mám vybrat jedno vítězství, tak nejvíc pro mne asi znamená první místo v sérii Red Bull Air Race (RBAR) v roce 2018. Příští rok se snad bude opět pořádat mistrovství světa v těchto rychlostních závodech, kde se létá se závodním letadlem mezi nafukovacími pilony, vysokými 25 metrů. Jde o rychlost, zatímco v letecké akrobacii se na přesnost létají figury, neboli akrobatické prvky podle katalogu prvků. Pohybujeme se tam v prostoru ve tvaru krychle v rozmezí výšek od sta metrů do 1,1 kilometru.

Jaké letové dráhy patří k vašim oblíbeným?

V rychlostních závodech RBAR jsou atraktivní dráhy třeba v Rio de Janeiru nebo v New Yorku. V Budapešti se létá přímo ve městě u maďarského parlamentu a dokonce se podlétá Margaretin most přes Dunaj. To je také velmi zajímavé prostředí.

Jaké je při rychlostním závodě přetížení? Dá se to nějak porovnat s kosmonauty?

Při našich závodech se přetížení blíží 12 G. Vyšší přetížení než 12 G je pro pilota nebezpečné, protože při něm může docházet ke ztrátě vidění a vědomí. Musíte cítit letadlo, protože je potřeba se k tomuto limitu co nejvíce přiblížit a přitom ho nepřekročit. Do závodu startujeme rychlostí 370 kilometrů za hodinu. Při závodech provádíme otočku o 180 stupňů během tří sekund při rychlosti kolem 400 kilometrů v hodině. Let trvá přibližně minutu a průměrná rychlost se pohybuje v rozmezí 250 až 300 kilometrů za hodinu. Co se týká kosmonautů, ti při startu rakety leží v kabině na zádech, tak tam není nebezpečí ztráty vědomí a vidění. Kosmonauti musí vydržet sice nižší přetížení, kolem čtyř až pěti G, ale zase po delší dobu. A také jsou v raketě při startu vystaveni vysokým vibracím.

Kde teď nejvíce létáte?

Pořád se snažím létat. Létám na různých místech – v Táboře, v Pardubicích nebo v Otrokovicích. Pro společnost ZLIN Aircraft Otrokovice, která vyrábí sportovní a akrobatické letouny, létám jako tovární pilot. Jakmile budu mít v pořádku letadlo, budu opět trénovat akrobatickou kategorii unlimited.

A co děláte, když nelétáte?
Volného času moc není. Trávím ho s rodinou, s našimi dětmi. Udržuji se v kondici, hodně sportuji, třeba běhám po Pintovce nebo jezdím na kole.

Co je pro vás v životě nejdůležitější?

Šťastná rodina a zdraví dětí. V profesním životě dělám to, co mě baví. Je to splněný sen a současně i koníček.