První otázka moderátorky Lenky Bečkové byla, jak se z holčičky z venkova stane modelka. Martina Máchová žila od mala v Líšnici u Milevska. Měla sestřenici, která pracovala v Praze v televizi ta ji v roce 2002 a přihlásila na casting modelingové soutěže, přestože Martina chtěla raději hrát tenis. Celkově se přihlásily tři tisíce dívek, Martina postoupila do top desítky a soutěž suverénně vyhrála. Dostala světové kontrakty z New Yorku, Milana, Tokia, Paříže.

„Moc jsem nevěděla, do čeho jdeme. Bylo mi patnáct, musela jsem přerušit studium na osmiletém gymnáziu, za sebou jsem měla už čtyři roky a dobré výsledky. Nakonec jsem tady ani neodmaturovala, nabalovaly se problémy. Koukali na mě divně a někteří učitelé nevycházeli vstříc, další roky už to bylo horší. Rozhodla jsem se přestoupit na školu Na kopec a tam byli nadšeni, maturitu jsem bez problémů udělala později tam. Dnes říkám všem dívkám, aby nejprve odmaturovaly a pak se věnovaly modelingu,“ dodala Martina Máchová.

První bylo Miláno
Po úspěchu v soutěži měla jet do Ameriky, ale protože to bylo krátce po útocích v New Yorku, nedostala víza. Agentura ji tedy hned druhý den poslala místo toho do Milána. Cesta byla dost dramatická, autobusy obsazené, nestihla si vyměnit peníze a v Miláně na ni ale nikdo nečekal. „Stála jsem několik hodin na nádraží a nevěděla, co dělat, tenkrát ještě nebyly mobily. Nakonec se mě zželelo jedné trafikantce, ta mi nabídla, že si od ní můžu zavolat. Pak mě vyzvedl řidič, odvezl do apartmánu a tam jsem se rozplakala. Dodnes si pamatuji, že jsme recepční nazývali Mamma Pola,“ vzpomíná. „Bydlela jsem s jednou Ruskou, ta byla tedy hodně nepořádná. Pak s Brazilkou a Slovenkou,“ doplňuje.
Druhý den jela předvádět jednu známou italskou značku, ale nerozuměla jazyku, tak se jen smála a vše odkývala. Asi proto si ji prý oblíbili. Fotila celosvětovou kampaň, hned na to letěla do Tokia. Byla to skvělá příležitost podívat se do světa, dé doby byla jen v Chorvatsku. Pokyny k práci dostávala napsané na papíru v japonštině pod hotelové dveře, divila se sama sobě, že se vždycky dostavila všude včas.
Pak v Blesku napsali, že dostala tři miliony a hned jí to okolí vmetlo.. Se záští se nesetkala v zahraničí, ale v Čechách.

Nejhezčí místa
„Milano a Japonsko pro mě byla nejkrásnější místa. Focení byl nádherný zážitek. Krásné bylo i v Šanghaji. Fotili jsme třeba u polozbořené zdi, kterou z druhé strany podpírali chlapi, přijeli tam policisté a rozháněli lidi, aby se nesrocovali. My se tam pak vrátili a kampaň dofotili,“ vzpomíná modelka na napínavé chvíle.
V Tokiu strávila asi tři měsíce. Pak se vrátila do Milána a tam jezdily autobusy polepené jejími fotkami. To byl asi okamžik, kdy si uvědomila, že modeling je fajn. Asi šest let cestovala sama, nikdo ji nedoprovázel. Dnes už to tak nebývá.
Dělat modeling od patnácti bylo brzy, ztratila spoustu kamarádů, ale nové zase našla.
Došlo i na úsměvné historky. „Jela jsem do Milána s dcerou jedné známé české herečky, byla docela vtipná, ale nabádala mě, abych s ní chodila na party a seznamovala se. Všechno bylo zadarmo, večeře, pití, bylo to lákavé. Já ji třikrát odmítla, protože jsem měla hodně práce a musela jsem být ráno fit. Nakonec mi pak volala její maminka, že jsem tím odmítnutím urazila její dceru. Tomu se směju. Jinak jsem rivalitu nepociťovala, měla jsem štěstí na kolegy,“ připouští Martina. „Nebo jedna kamarádka šla přehlídku pro Diora, upadla a jako odměnu dostala kabelku,“ doplnila.
V Los Angeles se setkala s Kienu Rievesem, Leonardem Di Capriem nebo rapperem Snoopy Dog. Překvapilo ji, že jsou většinou menšího vzrůstu. Přišla nabídka na natáčení seriálu Modelky s.r.o., ale nelíbil se jí scénář. Odmítla a dodnes nelituje.
S Hana Soukupovou, která patří mezi pět světových top modelek, spolu byly na titulce prvního vydání časopisu Cosmo. Bydlely spolu v Paříži a Martina ji naučila vařit špagety.

Nekonečný čas v Japonsku
Nejoblíbenější fotografy měla v Miláně. Divákům ukázala, jaké karty měly modelky u jednotlivých agentur, kterými se prezentují. O hodně fotek přišla, protože nebyly v elektronické podobě.
Ráno v sedm začaly castingy a o půlnoci skončily. Japonci neznají běžný pracovní den. V restauraci, kde se natáčel film Kill Bill, byla otvírací doba napsaná od 14 – 28 hodin. Tedy naprosto neurčitý čas. Klient nás musel vidět osobně, pak se faxovalo, domlouvaly se schůzky, trvalo to třeba 14 dnů. Dnes už vše probíhá on-line.
Martina zavzpomínala i na hektickou práci v Korei nebo na Tajwan, kdy měla čtyři stojany oblečení. To znamenalo třeba stokrát se převléct, urpavit, rychle vyfotit. Jindy se třeba nesměla ani napít, až se jí dělalo špatně. Hhodinu jí líčili rtěnku a ta se nesměla rozmazat. Jindy na ni byla nasvícená tak silná světla, až jedno začalo dokonce hořet.
Mezi diváky seděli i rodiče a tatínek vyprávěl, jak na jedné přehlídce zaslechl, jak se baví dva porotci, že ta blonďatá holka, ta je dobrá, ta v sobě něco má.
Odjakživa byla blonďatá, říkali jí albín. Dnes jsou málokteré čisté blondýny. Na nich vynikne make-up.

Kontakty vedly k vlastní agentuře
Před sedmi lety založila Martina Máchová vlastní modelingovou agenturu. Nabírala spoustu kontaktů v Koreji, Americe, Taiwanu, Anglii a díky tomu její modelky pracují pro značky jako Gucci nebo Dior.
„Moje agentura je menší, mám třicet děvčat, protože na ně chci mít čas. Přijde mi to akorát, abych se jim věnovala. Dnes ani moc holek dělat nechce. Všichni mají Iphony, peníze nepotřebují, rodiče jim dají kapesné. Neumí si představit, že by někam odletěly na dva měsíce a tam se o sebe staraly.

Jak se hledají topmodelky
Martina jednou potkala v obchodním centru zajímavou dívku. Zeptala se, jestli jsou tam i rodiče, jedná vždy s nimi. Ale nechtěli s ní mluvit. Začala jim i tak povídat o možnostech. „Maminka zarputile odmítala, ale já se k nim připojila, mám docela nos na ty holky. Na konci jsem jí dala vizitku, ani se se mnou nerozloučily. Za týden se ale ozvaly a spolupráci jsme navázaly. To bylo před čtyřmi lety. Dnes je jedna z našich nejúspěšnějších modelek, jmenuje se Anička Bicanová a fotí hlavně v Pařízi pro světové značky Dior, Hermés nebo Gucci,“ prozradila. 
Kde se skrývá ženská krása, to asi nikdo neví, ale Martina to prostě pozná. „Modelka je normálně hezká holka, ale měla by mít něco navíc, nestačí hezká tvář. Musí mít něco zajímavého, unikátního. V Plzni v obchoďáku potkala další zajímavou dívku, ta šla nedávno svou první přehlídku pod Eiffelovkou pro Yves Saint Laurent,“ pokračovala ve vyprávění úspěšná mladá žena. 
V soutěžích krásy jsou dívky umělé, mají plastické úpravy, to ale není vůbec přirozené. Je to hodně rozdílné od modelingového světa. Instagram je také hodně falešný. Jsou tam samé filtry, všichni tam dávají úspěchy a jak se mají dobře, ale ve skutečnosti to tak není. Lidé jsou pak deprimovaní, malým děvčatům to způsobuje psychické problémy.
„Nebojte se být osobnosti, každý je unikátní, sociální sítě jsou zlo, dokud to jde, nechoďte na ně,“ vyzývala Martina. „Znám dost dívek, které propadly sebepoškozování. Jedna se pořezala nožem a prohlásila, že bez čárkového kódu není cool a nezapadá do party,“ varovala smutně. Na sítích chce edukovat v rámci prevence, projekt, který má pomoci, jak využít technologie, které mají pomoct dobré věci.

Co je třeba na casting
Do Paříže jsou pořád potřeba míry, modelky jsou hubené, boky by neměly být přes 92 cm, ale Španělům to nevadí. Výška modelky je stále nad 175 cm a výš, ale přes 182 je to už moc. Velikost nohy větší než 40 už taky začíná být problém. V Asii je to problém. „Na jednom castingu to bylo jak v pohádce o Popelce. Přinesli si střevíček a která ho neobula, nepostoupila,“ smála se na závěr.
Neobejdete se také bez angličtiny. Jedna kráska se nechtěla učit, dnes montuje ve fabrice součástky, přestože ji chtěli od Paříže po New York a Tokio.
Vyprávěla příhodu, kdy v době kovidu zůstala čerstvě patnáctiletá modelka na Tajwanu. Tenkrát tam byla nejbezpečnější oblast, epidemie vypukla několikrát. Hned na začátku dobře zareagovala vláda, lidé nosili hned roušky. Modelka tam pracovala a vydělala si na sebe, musela se o sebe postarat. Na dva roky se zastavily obchody, v podstatě jen posíláme modelky do zahraničí, děláme na Fashion weeku, dva tři roky nemohly jezdit, to nás jako agenturu dost zasáhlo, některé to dokonce vzdaly.
Dřív byla děvčata od 15 modelky. Dnes se jim v agentuře dva roky věnují, učí je a tak v sedmnácti je pošlou do světa. Nejstarší modelce je kolem padesátky.

Nástup influencerů
Martina Máchová vyhledává talenty a dělá kampaně pro sítě. Je s podivem, že influenceři si vydělávají ohromné peníze, ale nic jiného nedokázali. A dostávají se na titulní strany časopisů. Modeling je trochu v útlumu, konkurence je ohromná a velké peníze jsou v Americe, Japonsku, Koreji. V Miláně už to moc nejde. Dostane zaplaceno až za čtyři měsíce. Modelky dostávaly kapesné, aby jim vyšlo na malé jídlo a autobus. Dnes to utratí obratem a utratí to v obchoďáku.
Martina všechno zvládla a ničeho nelitovala, naopak. Naučila se sama anglicky, díky tomu může vést agenturu. Na rodiče modelek působí dobře, že osobně všude byla a vše zažila, má vlastní zkušenosti. Na některých místech jsou ti stejní lidé, třeba po dvaceti letech seděli na stejném místě na stejné židli, nic se nezměnilo. „Oni vidí, jak já rostu a oceňují to, je to taková moje druhá rodina,“ připustila majitelka agentury.
Dnes se svým týmem pracuje ještě v marketingu, natáčí podcasty na téma modelingu, kdy vysvětluje různé mýty a teorie. Záleží na lidech, na jednotlivcích, jakým směrem se svět sítí bude vyvíjet.