Do Českých Budějovic díky hrkání přijeli lidé z různých koutů republiky, včetně dětí a mladých hudebníků, kteří průvod doprovázejí bubny. Podle návštěvníků měl první letošní průvod hrkačů silnou atmosféru a každoročně přitahuje více lidí. „Já jsem tu už asi potřetí. Dneska je to ale nejlepší, co jsem zažil. Je tu hodně lidí a působí to víc divadelně,“ uvedl Václav Schafflhofer, který vyrazil na akci se známými. „Líbí se mi, že se dodržují tradice a jak je to spontánní. Překvapilo mě, kolik je tady lidí. Zaujaly mě i řetězy, které mají na nohou,“ doplnila Věra Dvořáková.

Podívat se na průvod přišla také Karolína Svobodová. „Moc se mi to líbí, je to působivé. Takové temné, ale k Velikonocům to patří,“ řekla. „Na vesnicích je to jiné, ale tady ve městě má hrkání úplně jinou atmosféru.“ Podobně mluvila i Viola Svobodová. „Letos jsem tady poprvé a jsem ráda, že se ty tradice udržují. V jiných městech jsem to zatím neviděla,“ řekla.

Tradici nesou další generace

Letošních průvodů se účastní zhruba stovka hrkačů, kteří ve svých maskách po dobu tří dnů zaplní ulice centra Českých Budějovic. „Je to zábava, baví nás to celkově. Je to pro nás několikadenní výlet, spíme v tělocvičně,“ popsali členové dětského rytmického orchestru Hakuna Matata, který doprovází hrkače na bubny. „Mě na tom baví ta aura kolem toho,“ doplnil jeden ze členů dětského souboru Matouš, který se akce účastní opakovaně.

Vedoucí rytmického spolku Roman „Jack“ Urban uvedl, že se do tradice zapojuje dlouhodobě. „Já chodím od té doby, co to vzniklo, akorát první ročník jsem nebyl. Byl jsem oslovený Víťou Marčíkem, který stál u zrodu průvodů, protože jsme kamarádi, a stala se z toho tradice. Je to určitě hodně přes deset let,“ zamyslel se. „Pořádám rytmické kurzy pro děti v různých městech. Takže tam poskládám prcky a jedeme pak takhle na výlet a užíváme si Velikonoce,“ dodal Urban.

Hrkání se účastní i rodiny. „Prakticky chodím už od založení, protože můj syn tady bubnuje od šesti nebo sedmi let. A je to už asi patnáct let, co chodíme. Baví mě na tom to udržování tradic a to, že lidem ukazujeme, o čem Velikonoce jsou, že to není jen o konzumu,“ popsala hrkačka Kateřina Bohdanecká.

Byla to provokace, aby se lidé ptali

Za obnovením tradice stojí mimo jiné Vítězslav Marčík, který stál u jejích začátků. Dnes už podle svých slov organizaci přenechal mladším. „Bylo nás tehdy dvanáct s bílými maskami a trakaři. Celá naše rodina a kamarádi. Byla to provokace, aby se lidé ve městě ptali: ‚Co to je?‘ Otázky jsou totiž důležité,“ vzpomínal Marčík na první ročníky. Právě moment překvapení a snaha otevřít téma podle něj stály na začátku celé akce, která se postupně rozrostla v pravidelnou součást velikonočního dění ve městě.
„Letos už průvod neorganizuji. Organizují ho mladší a schopnější, rychlejší a vtipnější. Já roznáším letáky,“ dodal Marčík s nadsázkou.

Tradice, která nahrazuje zvony

Velikonoční hrkání patří k tradičním zvykům spojeným s pašijovým týdnem. Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty podle křesťanské tradice umlkají zvony, které odlétají do Říma. Jejich roli proto přebírají dřevěné nástroje – hrkačky, řehtačky nebo klapačky. Právě jejich zvuk v těchto dnech zaplňuje také centrum Českých Budějovic. Do ulic vyrážejí průvody, které kromě samotného hluku připomínají také velikonoční příběh ukřižování, smrti a vzkříšení Ježíše Krista.

Součástí průvodů jsou také řetězy, které mají svůj symbolický význam. Připomínají například spoutání Ježíše Krista nebo tradiční „honění Jidáše“. Zároveň spolu s řehtačkami vytvářejí hluk, který měl podle lidových tradic zahánět zlé síly v době, kdy zvony mlčí.

Podle Marčíka není smyslem akce jen připomenutí tradice, ale i osobní prožitek. „Jsou věci viditelné a neviditelné. Přijďte a dívejte se na to, co není na první pohled vidět. A zkuste se usmívat, i když vám do smíchu není. A pokuste se odpustit a nezištně milovat. Já vím, často to nejde, ale za pokus to stojí,“ vzkázal.

Program bude pokračovat i další dny

Program letošního hrkání začal už na Zelený čtvrtek 2. dubna bohoslužbou, pečením macesů a večerním prvním průvodem v 19 hodin, který symbolicky připomněl poslední večeři.

Na Velký pátek (3. dubna) vyráží průvody do ulic hned čtyřikrát – v 8, 12, 15 a 19 hodin. Den se ponese ve znamení pašijových motivů – tesání křížů na náměstí Přemysla Otakara II., křížová cesta s biskupem Vlastimilem nebo například večerní uložení do hrobu.

Na Bílou sobotu 4. dubna se kromě hrkání v 8 a ve 12 hodin uskuteční i další doprovodné akce. V kostele svaté Rodiny budou moci lidé během dne v tichu naslouchat hudbě, prostor zaplní také symbolika mlhy a kouře a večer vyvrcholí program velikonoční vigilií v katedrále svatého Mikuláše.

Na Velikonoční neděli 5. dubna se už tradičně hrkat nebude. Program ale bude pokračovat od ranních hodin – například ranními chválami a mší svatou. Ve 12 hodin se lidé mohou sejít na Piaristickém náměstí, odkud vyrazí do města velký svatební průvod doprovázený hudbou. Na náměstí Přemysla Otakara II. se pak uskuteční obnova manželských slibů a následné svatební veselí.