Co považujete za největší úspěch posledního volebního období?

Vodovod. Nemáme ho ještě úplně zprovozněný, ale je to zásadní věc. Vidíme, jak nevyzpytatelná je příroda. Proto jsme považovali za velmi důležité, abychom byli napojení na velký zdroj vody jihočeské vodárenské soustavy, což je přehrada v Římově. Můj předchůdce Láďa Bouška přivedl tuto vodu do Bernartic a my pokračujeme napojováním dalších našich vesniček. Vodovod v Bilince už je zprovozněný a teď čeká na zprovoznění v Bojenicích, Kolišově a Jestřebicích. Jsme předběžně domluveni i se sousedními obcemi, že se z Jestřebic napojí Veselíčko a Bilina a z další větve, kterou připravujeme do Svatkovic a Rákova, se pak napojí Slabčice a jejich místní části Nemějice a Písecká Smoleč. Na napojení se chystají i v Borovanech a o napojení z Jestřebic uvažuje Křižanov. Myslím, že hodnotu tohoto vodního zdroje ocení hlavně další generace.

Mají obyvatelé vesnic zájem o napojení na nový vodovod? Před časem na Mirovicku a Miroticku udělala Jihočeská vodárenská společnost velkou investici do přivaděče a nad připojováním lidí pak nastalo zklamání. Přitom voda z vrtů mnohdy není kvalitní…

Problém s kvalitou vody z vrtů je i u nás. V části Bernartic, kde bydlím, máme problém s manganem, v Jestřebicích mají strašně železitou vodu. Lidé říkají, že mají vody dost, ale je téměř nepoživatelná. Na konzumaci proto kupují balenou vodu a svoji vodu mají jako technickou. V Bilince se nám lidé napojili a předpokládám, že se napojí i v ostatních místech. V Jestřebicích už máme připravené smlouvy. My jsme nijak netlačili na pilu, každý má vodovod přivedený na hranu svého pozemku a jen co přijde sucho, tak se lidé určitě napojí. Voda z římovského zdroje je dobrá a je jí dost. Navíc když máte dům napojený na obecní vodu, tak se vám nemovitost významně zhodnotí. To je realita. V Bernarticích je napojený téměř každý, v Srlíně taky, tam mají obecní vodovod napojený na přivaděč z Hodušína už z dob mého předchůdce.

Do čeho jste v posledních letech investovali v místních částech?

Opravili jsme obecní objekty v Rákově i hasičům ve Svatkovicích. Tam jsme taky rekonstruovali topení v kulturním domě s rozvody na sociální zařízení. To je před dokončením. V Bilince a Bojenicích jsme kromě akci vodovod obnovili starou úvozovou cestu. V Jestřebicích bychom chtěli opravit kapličku, nahodili jsme obecní objekt, v Kolišově to byl vodovod, v Zběšicích jsme za spoluúčasti místních rozšířili venkovní sezení u společenské místnosti, v Srlíně upravujeme dětské hřiště, dovybavili jsme náš obecní objekt.

Jak se dozvídáte, co by jednotlivé místní části potřebovaly?

Já vždycky říkám, že nejlepší kancelář je venku. Když se tam vydám, tak se dozvím, co lidi trápí. Na veřejném zastupitelstvu by to třeba ani neřekli. To je směr od lidí k nám a pochopitelně je i část obyvatel, kteří na jednání zastupitelstva chodí. My zas přenášíme svými zdroji informace, co plánujeme a snažíme se to vysvětlovat.

Co bude největší akcí letošního rozpočtu?

Bernartická sokolovna. Chceme rozběhnout její celkovou rekonstrukci, dokončujeme dokumentaci pro stavební povolení. Požádali jsme i o dotaci, ale jinak v rozpočtu máme připravené peníze. Rekonstrukci chceme rozdělit na dva roky tak, abychom úplně neomezili provoz, protože je to jediné kulturní zařízení, které tady máme. Práce chceme zasadit do času, kdy je objekt nejméně využíván, tedy od léta do podzimu. Cílem je zrenovovat sál, vybudoval další sociální zařízení, opravit to stávající, byt, který kdysi sloužil sokolníkovi, chceme přebudovat na šatnu a zázemí pro restauraci. Nájemce tohoto bytu si staví svůj rodinný domek, ale pro případ potřeby máme promyšlené, co bychom mu mezitím nabídli k bydlení, pokud to bude nutné.

Když už jste zmínil sociální zařízení, jak to dopadlo s veřejnými záchody u kostela, které jste uzavírali kvůli vandalům?

Uzavíráme je na noc, dřív byly otevřené čtyřiadvacet hodin denně. Jenže si z toho mládež udělala klubovnu.

Ze záchodů?

Přál bych vám vidět, jak to tam vypadalo. Rozbité láhve, prázdné obaly, plechovky, vajgly. Tak je tam otevřeno jen přes den.

Kde mají mladí v Bernarticích možnost se scházet?

Nemají, můžou se scházet někde doma. Protože tady není žádná mládežnická organizace, která by žádala o nějaké prostory a vzala si je na starost.

A kdyby byla, tak se prostory najdou?

Potom bychom prostory hledali. Máme vedle sokolovny staré hokejové šatny z doby, kdy se tu hrával hokej. Několikrát jsme je mladým pronajali a vždycky to skončilo katastrofou. Opakovaně. Teď se ale tento prostor zbourá a bude tam zázemí sokolovny, kotelna a sklad na dřevo, protože máme spoustu lesů a budeme v sokolovně topit dřevem. Chápu, že mládež má tendenci se někde scházet, stejně jako my, když jsme byli mladí. Jenže ne vždy se podaří, aby se o poskytnutý prostor taky starali. Určitě jsou někde výjimky, takovým obcím trošku závidím, u nás to moc nefunguje. Chybí někdo, kdo by měl mezi mladými lidmi autoritu a převzal zodpovědnost. Tendenci ke scházení ale mladí mají tak tři, čtyři roky po škole, než si najdou partnera a začnou nový život.

Tak se taky posuňme. Když se mladí vdají a ožení, mají v Bernarticích kde bydlet?

To je problém. Máme 26 obecních bytů a 25 v domě s pečovatelskou službou. A teď zpracovaný projekt na stavbu nového bytového domu nad hřbitovem. Má mít dvanáct bytů od garsonek až po velké byty.

Před časem nabízel volné byty i soukromý majitel seniorského zařízení. Je o ně zájem?

Ano, tam je celkem 52 bytů, majitel na stavbu čerpal dotaci a podle jejích podmínek může na rok nabízet bydlení i jiným zájemcům než seniorům. To je ale jen na překlenovací období. Především je to dům s pečovatelskou službou.

Mají senioři v tomto zařízení i nějaké kulturní akce?

Vím, že tam majitel pan Benda zřídil i společenskou místnost, uvažoval, že by ji někomu pronajal, aby tam dělal programy, ale to zatím nefunguje. Dokonce je tam prostor pro lékařku, pokud by se nějaká našla. Ale to je problém. Praktického doktora nemůžeme sehnat ani my jako obec, to považuji za svou osobní prohru. Co všechno jsem pro to udělal, objezdil, i když jsem loni ležel v nemocnici, tak jsem tam nabízel modré z nebe, aby k nám někdo šel. Jenže zájem není.

Jaké lékaře tedy v obci máte?

Zubního a dětského. Praktický lékař nám chybí a tím tu zanikla i lékárna. Prostory po lékárně v přízemí našeho obecního úřadu chceme připravit pro přestavbu. Předpokládám, že by tam byly čtyři samostatné místnosti. V jedné by byla naše spisovna, protože náš současný archiv užívá jedna z našich pracovnic jako kancelář. Druhá místnost by byla zázemím pro řidiče ČSAD, třetí místnost by byla pro maséra. Přešel by tam z hospodářské budovy mateřské školy, která teď slouží jako ubytovna pro řidiče, kadeřnictví a masáže. Využití čtvrtého prostoru už bude na příštím zastupitelstvu. Za mne by tam mohl být obecní strážník. Ale i cokoliv jiného.

Takže uvažujete o obecní policii?

Já o ní uvažuji už dlouho, v rozpočtu bychom na ni měli, ale musíte mít vhodného člověka. Příjmy nám rostou, když jsem začínal před víc než dvaceti lety, tak jsme měli rozpočet dvanáct milionů a teď máme roční rozpočet šedesát milionů. Příjmy z rozpočtového určení daní souvisí s počtem obyvatel – a ty získáte, když pro ně něco děláte. Takže peníze by byly.

Plán na bytový dům jsme zmínili, můžete nabídnout lidem i parcely?

Prodali jsme pět parcel nahoře nad Posvátným, jedna je ještě v nabídce. Chystáme taky velkou stavební akci s českobudějovickým biskupstvím na pozemcích vedle silnice směrem na Milevsko. Pozemky jsou církevní a už jsme došli k dohodě, že my vybudujeme sítě a komunikaci, oni nám za to dají část pozemků. Biskupství má v plánu čtyři bytové domy po šesti bytech a v další části by byla asi desítka stavebních pozemků pro rodinné domy. Některé z nich bychom dostali. Ta dohoda se nerodila lehce, my jsme chtěli pozemky původně koupit, oni je nechtěli prodat. Pak nabízeli směnu, ale ta pro obec byla velmi nevýhodná. Nechali jsme to pár let spát a nakonec došlo k dohodě na rozumném postupu. Začneme změnou územního plánu, aby se tam daly stavět vícepodlažní domy.

To vypadá na příliv budoucích obyvatel, máte odpovídající kapacity ve škole a školce?

Máme školku pro téměř sedmdesát dětí a je dostačující. Ve škole máme přes 180 dětí. Teď je dětí víc, takže se i dělí třídy. Ve škole je to v pohodě, jen mi vadí ten nesmysl, který vymyslela minulá vláda, že obce budou platit nepedagogické pracovníky. Věc, která léta letoucí fungovala, tak se rozbije s nějakými primitivními výmluvami, že obec na to může líp dohlédnout a bude lepší hospodařit…

Vždyť jste to sám řekl – vám se zvýšil roční rozpočet z dvanácti milionů na šedesát, zatímco státní pokladna je v těžkém mínusu. Stát je chudý, obce bohaté, tak to takhle bývalý ministr financí vymyslel…

Ale příjmy z rozpočtového určení daní jsou přece jasně rozdělené – obce mají 23 procent, kraje osm, zbytek má stát. Víme, kolik kdo máme, tak se musíme podle toho zařídit, abychom vyšli. Jako doma. A neslibovat lidem nesmysly, na které nebudu mít. Tady předchozí vláda pana Babiše naslibovala lidem hory doly, uvedla to do zákonných norem, ale za ně to pak musela řešit Fialova vláda. Koalice Spolu vyhrála ty minulé volby za trest. Měl tam zůstat Babiš, aby si to vypapal. Je třeba hospodařit s rozumem. Já jsem čekal od současné vlády, že k financování nepedagogů obcemi řekne – to byla neskutečná hloupost a my to rušíme. A slyšíte něco takového? Já ne. Asi se jim to tak taky hodí.

Stále uvažujete, že byste u školy postavili bazén?

Za mě už ho nepostavíme, i když vím kde, vím jak a peníze by na to byly. My teď máme všechny silnice vyasfaltované a ve skříni projekty na dvě volební období dopředu. Člověk si musí určit priority, vědět, kde na to vzít a jít postupnými kroky.

Jak je to v Bernarticích s nabídkou práce?

Firma Strom z Prahy připravuje v průmyslové zóně projekt na prodejnu a servis zemědělské techniky, tam budou nějaká pracovní místa. Teď máme dalšího zájemce o naši průmyslovou zónu. Jsou tam ještě dva volné pozemky, zpracováváme projektovou dokumentaci na zasíťování, propojíme Táborskou ulici s ulicí Pod Stadionem a prostor bude připravený pro další investory. Pracujeme na tom dvacet let. Člověk musí za vším jít jako buldok. Jsem rád, že stávajícím firmám se v naší průmyslové zóně daří.

Obchodů máte plné náměstí, a co hospody?

Hospody jsou bolest od té doby, co Luboš Mlčkovský přestal provozovat hospodu Na Rynku. Tenkrát řekl, že poslední kapka pro něj byl plán na EET. Dvacet let byl na nohou od rána do večera a prohlásil, že dál státu blbce dělat nebude. Od něj budovu na náměstí koupili Vietnamci, napřed zkoušeli provozovat restauraci, nakonec je z toho večerka. Další restaurační budova proti radnici taky moc nefunguje, takže na dálku smekám před provozovatelkou hospody v sokolovně, která jediná tady v obci poskytuje služby. Někde fungují hospůdky i v místních částech. Třeba ve Svatkovicích, to je zázrak. Jinde mají aspoň hasičské klubovny, platíme jim elektriku, dáváme jim obecní dříví. Lidé se scházejí tam, kde jsou nějaké dobré duše, které se starají.

Budete mít novou rozhlednu za tu zbouranou v Jestřebicích?

Ano, už zpracováváme projektovou dokumentaci. Do konce června by měl být projekt hotový, já mezitím začnu oslovovat nějaké zhotovitele. Chtěl jsem, aby byla rozhledna v letě hotová, ale bude to spíš na podzim. Na stejném místě. Peníze na to v rozpočtu připravené máme.

Jak odhadujete budoucnost vašeho úsekového měření rychlosti, když si na výtěžek z pokut dělá zálusk stát?

Chtěl bych vidět toho člověka, kterého to napadlo. Ale upřímně, mě ta čísla, kolik se tu na pokutách vydělává, už od přestřelky s milevskou radnicí vůbec nezajímají. Nám to účel splnilo, je tu větší bezpečnost, lidé říkají, že to má něco do sebe, a to mi stačí. My bychom měli zájem o další měřený úsek směrem na Bechyni.

Milevský městský úřad se ale nedávno vyjádřil, že další úseky nejsou v plánu…

No ale proč? Protože stát vyslal signál, že peníze z pokut chce pro sebe. Jak to půjde dál, těžko říct. I dopravní inspektorát má pro budování těch úseků dost náročné požadavky, přitom je to nestojí ani korunu, žádnou policejní službu a splňuje to naprosto dokonale to požadavek vyšší bezpečnosti a dodržování rychlosti.

Jak nahlížíte na plány státu centralizovat stavební úřady? To byste o ten váš přišli…

Stavební úřad bráním zuby nehty, za ten jsem snad ochoten se i poprat. Nevím, čí to byl v minulé vládě nápad, že už odebrali část kompetencí našim malým stavebním úřadům a nasypali ty úkoly na stavební úřady obcí s rozšířenou působností, kde nevědí, kam dřív skočit. To byla totální hloupost. To musel taky vymyslet nějaký bourák. A myslím, že ani současné vládní uskupení nemá zájem o zachování malých stavebních úřadů. Říkám to nerad, ale začínají se nad nimi stahovat černá mračna. Jak to bude dál, to přesně nevím, protože legislativa se v této věci neustále mění celých 22 let, co jsem ve funkci. Vždycky se vystřelí nějaký plán a za dva roky je to jinak.

Čili podle těchto úvah by měl váš referent stavebního úřadu přejít do Milevska?

Takový plán není, ale logicky se to nabízí, pokud jednou k té centralizaci dojde. V Milevsku by pak takového člověka s místní znalostí určitě potřebovali. Ale spíš by se měli ve vládě zamyslet, jestli není lepší mít tu státní správu blíž lidem. Ti, co o tom rozhodují nahoře, si vůbec neuvědomují, jaká je to přidaná hodnota – tím jejich oblíbeným výrazem – že úředník u nás zná reálie v obci i se zavřenýma očima. To je k nezaplacení.

Co vaše politická budoucnost?

Kandidovat do zastupitelstva budu, starostu už dělat nechci.

Vidíte nějakého svého nástupce?

Vidím. Ale jedna věc je, co bych si přál a druhá věc, jak dopadnou volby, kdo se v zastupitelstvu sejde a na kom se pak domluví. V sídle jako jsou Bernartice se nedá mluvit o politice, tady musíte spolupracovat. Já bych řekl, že se Bernarticím daří, dost se toho udělalo. Máme tu velice aktivní kulturní komisi, kterou vede Jan Němec, vesničky spolupracují, hasiči fungují, sbory jsou perfektně vybavené, nešetříme na nich. Chci všem poděkovat. Osobně jsem toho taky dost přehodnotil, na všechno už honem honem nechvátám. Snažím se víc komunikovat a jsem rád za každou dobrou věc. Myslím, že ti po nás mají na co navázat.