Michal Požárek se pokusí skloubit fotbal s nohejbalem. Složité to bude poměrně dost, ale není to nemožné, říká
RADOMYŠL – Splnili cíl. Nohejbalisté Radomyšle se ve své premiérové sezoně dokázali zachránit mezi elitou, o čemž rozhodla úspěšně zvládnutá baráž proti Peklu. Pro druhé venkovní utkání se na jejich soupisce objevila nová a nečekaná posila – fotbalista strunkovického Blaníku Michal Požárek (28), jenž patří mezi nejlepší střelce 5. ligy. Svoji extraligovou premiéru tak zažil v utkání s nejvyšší důležitostí.
Jak se zrodila vaše premiéra v nohejbalové extralize? Kdo vás oslovil a jak rychle se to celé seběhlo?
Začalo to tím, že mě v létě po skončení turnaje v Řepici oslovili Adam Vachulka s Lukášem Votavou s nabídkou, jestli s nimi nechci po létě začít trénovat. Tu jsem samozřejmě s radostí přijal, začal jsem s klukama trénovat a nakonec z toho byla dokonce i premiéra v extralize.
Hrál jste nohejbal někdy dříve soutěžně za nějaký klub, nebo byla extraligová baráž v Radomyšli vaší úplně první oficiální zkušeností?
Minulý rok, asi v dubnu, jsem začal hrát za Katovice, za které mám odehrané už dvě sezony. Takže to nebyla první oficiální zkušenost, ale byl to skok o několik soutěží výše.
Jaké je naskočit rovnou do extraligy – a ještě do tak důležitého utkání, jako je baráž o udržení? Projevila se na vás nervozita?
Je to super, ale zároveň také velká zodpovědnost. Před rokem by mě rozhodně nenapadlo, že takovou příležitost dostanu, a jsem za ni velice rád. Lehká nervozita byla, ale od spoluhráčů jsem dostal celkem jasné pokyny, podporovali mě a o to to bylo pro mě snazší.
Jak dlouho jste s týmem Radomyšle trénoval před samotným zápasem?
Do tréninku jsem se zapojil na začátku září, takže zhruba dva měsíce, a myslím, že i ty dva měsíce mi pomohly se alespoň trochu adaptovat a vyzkoušet si hrát nohejbal na této úrovni.
Byla vaše účast v baráži jen jednorázová výpomoc, nebo s vámi klub počítá i do příští sezony?
Vypadá to, že se mnou počítají i v příštím roce.
Jak vás přijali spoluhráči v kabině a jaká byla atmosféra v Pekle při rozhodujícím utkání?
Myslím si, že mě spoluhráči přijali celkem dobře. Už během cesty na utkání panovala příjemná atmosféra, která se s postupným vývojem skóre ještě zlepšovala. Po zápase byla nálada nejlepší – mohlo se slavit a musím tedy podotknout, že to kluci umí minimálně stejně dobře jako nohejbal.
Pokud byste měl za Radomyšl pokračovat, jak složité pro vás bude skloubit nohejbal s fotbalovými povinnostmi?
Složité to bude poměrně dost, ale není to nemožné. V týdnu budu muset kombinovat fotbalové tréninky s nohejbalovými a o víkendu samozřejmě nastanou situace, kdy se bude hrát ve stejnou dobu, a tam bude muset dostat jeden z těchto sportů přednost.
Co vám utkání v extralize dalo a lákalo by vás do budoucna udržet svou nohejbalovou kariéru na nejvyšší úrovni?
Dalo mi to další cennou zkušenost a na jaké úrovni budu v budoucnu hrát, se ukáže. Ale samozřejmě bych chtěl hrát na co nejvyšší úrovni.

Diskuse k článku