Máte za sebou první sezonu v pozici trenéra Radomyšle. Jak jste se k mužstvu dostal?

To je takové složitější. Trénoval jsem dřív v Božeticích, kde mimo jiné hrál i Dan Jungbauer, který věděl, jak já hokej dělám, a oslovil mě, abych šel k Radomyšli. Pořád za mnou jezdili, nejdřív tady byl sám, pak přijeli i ostatní hráči a nakonec i celé vedení. Pořád mě přemlouvali, ať to vezmu, a já jim stále říkal, že na to nemám čas. Mám firmu, která působí v České i Slovenské republice, a není to časově jednoduché zvládat. Nechtěl jsem to přijmout, ale oni mě pořád přesvědčovali, ať to vezmu alespoň na nějaký čas, že toho pak mohu nechat. Takhle mě pořád přemlouvali, až jsem souhlasil. Já mám ale jednu nevýhodu, když něco dělám, tak to dělám na sto procent a se vším všudy. Někdy koncem srpna jsem za kluky zajel a začali jsme trénovat. Když jsem slyšel, kdo všechno za Radomyšl hraje, bylo mi jasné, že tenhle tým musí hrát do čtvrtého místa.

Proč jste se rozhodl k hokeji vrátit? Jaké štace máte za sebou?

Jak jsem říkal, já jsem moc nechtěl, protože na to nemám moc času, ale nechal jsem se přemluvit. Já jsem kdysi trénoval v Milevsku. Měl jsem žáky, z nichž se někteří dostali do extraligy juniorů a pak i do první národní ligy. Pak jsem trénoval i milevské áčko. Vzal jsem to tehdy po panu Šťastném, kterého jsem hodně uznával, bohužel už není mezi námi. Milevsko bylo ve druhé lize předposlední a hrozil mu sestup. Vzal jsem tým na zkoušku, začal jsem na hráče působit jednoduchými věcmi a nakonec jsme to v základní části dotáhli na páté místo. Potom jsme hráli play off s Děčínem, se kterým jsme vypadli až na nájezdy v pátém zápase. Pak přišla éra pana Suchánka a všichni víme, jak to dopadlo. Když v Milevsku došly peníze, přišli zase za Tollingerem, protože ten nebyl finančně náročný. Zase jsem to dal v Milevsku dohromady a hráli jsme v horní části tabulky. Potom vlastně Milevsko jako oddíl zrušili a někteří hráči šli do Božetic, kde vybojovali tu druhou ligu zpátky do Milevska. To už byl nový oddíl. Potom jsem působil v Božeticích.

Proč jste nešel trénovat do Božetic, kde by vás určitě vzali všemi deseti, a rozhodl se pro Radomyšl?

Já jsem v Božeticích trénoval a docela rád, ale bylo období, kdy někteří hráči v mužstvu začali polevovat a vymýšlet si, že nemohou na tréninky. Se sedmi až pěti lidmi ty tréninky nemají cenu a mužstvo odchází. Já jsem lítal z práce, abych stihnul trénink, a kluci se omlouvali i v pátek na poslední chvíli, že nemají čas. To mě hodně mrzelo a říkal jsem si, proč to vůbec dělám, když si toho ostatní neváží. Dával jsem do toho úsilí i své peníze a bylo to k ničemu. Takže jsem odsud odešel a od té doby netrénoval nikoho, než teda přišli kluci z Radomyšle. V Božeticích se od té doby situace moc nezměnila, takže mě to moc nelákalo. Zájem musí být hlavně ze strany hráčů, kteří musí mít zodpovědnost k celému mužstvu.

Fanoušci Milevska by vás určitě rádi viděli v čele áčka. Lákalo by vás ještě vést Milevsko, nebo už je to uzavřená kapitola?

Asi by mě lákalo Milevsko trénovat, ale musí to mít nějaká pravidla. Jsem v Milevsku pořád, podnikám tady a během deseti let za mnou nikdo nepřišel. Kromě předloňského roku, kdy se na mě obrátil prezident klubu pan Kolář a chtěl poradit, co má dělat s mužstvem, když nefunguje. Jinak se mnou nikdy nejednali, jestli bych se vrátil, takže zájem asi nemají. Mají lidí dost a asi to teda dělají dobře. V Milevsku má hokej dlouhodobou tradici a nezaslouží si takovouto úroveň. Už jen proto, že na milevský hokej chodí stále ještě velké množství věrných fanoušků. Při větším úsilí by milevský tým mohl být hokejově na stejné úrovni jako dnešní Radomyšl. V Milevsku jsou dnes výborní hráči!

Jak se k vám dostal David Míka a jak fungovala spolupráce?

Kluci mi řekli, že by mi pomáhal, a tak jsem si ho vzal k sobě. Já s tím neměl problém, protože se snesu s každým a s ním to bylo v pohodě. Máme podobné názory a spolupráce s ním byla velice dobrá. Myslím, že jsme si vyhovovali navzájem.

Jak zhodnotíte základní část krajské ligy?

Kluci byli zvyklí na nějaký svůj systém hry, ale já nechci hrát jen zanďoura, ale preferuji aktivní hokej. Tréninky jsou tomu uzpůsobené a já chci, aby za tu chvíli na ledě hráči ze sebe dostali maximum a hráli v útočném pásmu. Na to musí mít fyzický fond. Pár zápasů trvalo, než si mužstvo na nový herní styl zvyklo. To byl ten úvod soutěže, když jsme asi tři utkání prohráli a byli u konce tabulky. Potom si tým sednul a začal věřit v tu hru, jakou jsme s Davidem Míkou chtěli. Hráči z toho měli radost a bylo to výsledkem té tvrdé práce. V závěru základní části jsme už téměř všechny zápasy vyhráli. Soutěž se rozhoduje kolem Vánoc, a pokud je natrénováno, tak utkání, která jsou na doraz, mužstvo dokáže zvládnout. Myslím, že jsme v kabině měli skvělou partu. S hráči se kamarádím, ale pak přijdeme na led a tam je jediný pán, a to jsem já, potažmo asistent a ostatní musí poslouchat. Je mi jedno, který je to hráč, když někdo něco zkazí, dostane vynadáno.

V první části soutěže jste získali čtyřicet šest bodů. Čekal jste, že se vám povede až tak dobře?

Já jsem mužstvu věřil a byl jsem přesvědčený, že můžeme porazit i Pelhřimov. Pětky si sedly a kluci si to druhé místo zasloužili. Je škoda, že jsme měli jen patnáct hráčů plus dva gólmany. Někteří hráči si myslí, že když jdou do zápasu, musí hrát za každou cenu. Pokud tomu tak není, urazí se. To mě dost mrzí. Měli by čekat na šanci a pak trenérům ukázat, že na to mají. Záleží na mentalitě hráčů, jestli jsou schopní tohle ustát.

V soutěži byl celkem suverénní Pelhřimov, který ještě loni hrál druhou ligu. Jak velký je podle vás mezi soutěžemi rozdíl?

Já si myslím, že tam velký rozdíl není. Podle mě tři nebo čtyři mužstva z kraje mohou konkurovat druholigovým týmům z dolní poloviny tabulky.

Do play off jste postoupili z druhého místa a ve čtvrtfinále tak narazili na Veselí nad Lužnicí. Jak jste čtvrtfinálovou sérii viděl?

Až na komplikace při prvním zápase to bylo celkem jednoznačné. V den zápasu zjistit, že máme led, ale tlačí se nám na něj juniorka a nikdo neví, jak to bude, není úplně ideální. Samozřejmě to dolehlo na psychiku hráčů. To byl špatný začátek play off. Bylo to vidět na prvních dvou třetinách, kdy mužstvo nešlapalo, jak má. Rozhodli jsme až v poslední třetině, kdy jsme byli jasně lepší. Do Veselí jsme jeli s tím, že nesmíme dopustit, aby se hrál třetí zápas, protože tam už nastaly problémy s některými hráči, kteří byli nemocní. Byli jsme trpěliví, čekali na chyby soupeře a zvládli jsme to. Ve Veselí jsme mohli rozhodnout už v první třetině, kdy jsme nedali hodně šancí. Utkání bylo podle našich představ.

Vzpomněl jste na chybu v Písku, kdy se špatně nahlásily zápasy a pak najednou nikdo nevěděl, kdy bude hrát. Může se něco takového vůbec stát?

Je to nezodpovědnost funkcionáře, který to má na starosti. Beru, že juniorka má přednost před Radomyšlí, když se dělá rozpis ledu. V tomto případě jsme měli led napsaný my. Juniorka si nárokovala, že bude hrát místo nás, a to je nesmysl. Nakonec to nějak dopadlo. Chyba se stát může, ale takováhle by se stát neměla. O tom souběhu se vědělo už den předem, ale řešit se to začalo až v den zápasu před polednem. Hrozila nám i kontumace, ale já jsem v Písku řekl, že je to náš led a my na něj půjdeme. Proto to takhle udělali.

Potom vám do cesty přišla Soběslav, která nakonec byla nad vaše síly. Co podle vás chybělo k postupu do finále? V čem byl soupeř lepší?

První zápas se celkově vůbec nepovedl. Nejen nám, ale hlavně rozhodčím. Nikdy jsem si na rozhodčí nestěžoval, ale vůbec to nezvládli a hráče vylučovali za nefauly. Je těžké pak kluky kočírovat, mají červené oči a to je konečná. V zápase se zranil Slavík, sice ještě dohrál, ale už to nebylo ono. Vypadl i Řehoř. Museli jsme to dohrát se zbytkem hráčů. Dohrávali jsme ve třech, kdy si zase myslím, že faul nebyl, ale rozhodčí ho písknul a nakonec jsme dostali rozhodující gól. Je to škoda, kdybychom vyhráli, šlo by se do třetího utkání a možná bychom postoupili. V odvetě byla velká chyba, že jsme na konci první třetiny dostali branku na 2:0. Mužstvo už nemělo sílu. Naši hráči byli zranění a kluci z áčka a juniorky Písku s námi neměli natrénováno, což bylo vidět. Pokud chci vyhrát, musím dát do hry nejen všechno své umění, ale i obětavost a zodpovědnost vůči mužstvu. To nám chybělo. Nerozhoduje jen jedna pětka a jeden rozdílový hráč. Za vítězstvím musí jít celé mužstvo.

Je nějaký zápas uplynulé sezony, na který se vám obzvlášť dobře vzpomíná?

To byl určitě zápas doma s Pelhřimovem. Sice jsme prohráli, ale utkání mělo od první do poslední minuty grády a hokejově bylo nádherné. Myslím si, že jsme si zasloužili minimálně remízu a možná i vyhrát. Možná nás tenhle zápas nakopl do dalších kol soutěže. Utkání mělo parametry druhé ligy.

Kdy se vám naopak výkon vašeho týmu moc nezamlouval?

Asi bych nejraději vymazal první semifinálový zápas se Soběslaví. Rozhodčí do hry zbytečně zasahovali. Hlavně měli hráče trestat za simulování. Pak by se hrál dobrý hokej. Víc jak půl zápasu jsme hráli ve čtyřech a to zanechalo následky. Pořád hrají stejní hráči a ti pak už nemají sílu, aby zápas rozhodli. Rozhodčí musí dát jasný metr, a když vidí, že někdo simuluje, je třeba toto potrestat. Ostatní hráči si to pro příště rozmyslí. Herně se pak utkání úplně promění.

Občas vám na zápasech pomohli hráči píseckého áčka nebo junioři. Jak spolupráce s Pískem funguje?

Řeknu to natvrdo, myslím si, že to nefunguje. Spolupráce vypadá tak, že my v pátek zjistíme, že máme jen třináct hráčů, a Písek nám řekne, že nám půjčí jen jednoho. Pak se podívám na soupisku A týmu a zjistím, že jsou tam dva nebo tři hráči navíc a nehrají. Nechápu, proč tyto hráče raději neuvolní do Radomyšle, aby si zahráli, získali zkušenosti a pak byli i přínosnější pro A tým. Nikde není psáno, že když jsem v áčku, musím za něj pořád hrát. Mělo by to být o konkurenci, díky které se zvednou výkony hráčů a pak i celého mužstva. Pokud hraju dobře, jsem v áčku, pokud se mi nedaří, jdu do béčka, kde se rozehraju, a pak se vrátím zpět do áčka. Je to škoda hlavně pro ty hráče. Mladí kluci by měli dostávat šance v dospělém hokeji nebo ve vyšší třídě, protože právě z nich může do budoucna něco být. Je třeba tyto kluky posouvat do vyšších soutěží. Oni se mohou jednou do Písku vrátit a pomohou vychovat své nástupce. To by měla být priorita. Nikdy jsme se jako trenéři nesešli s vedením píseckého hokeje a neřekli si, jak by měla vypadat naše spolupráce.

Do vyřazovací části zasáhl bývalý hrající trenér Radek Hovora. Proč se zapojil až tak pozdě?

Radek se přišel podívat na první tréninky a řekl, že tohle už pro něj není, a do základní části se nezapojil. Potom Pavel Procházka domluvil, aby nám šel pomoct alespoň do play off.

Kdo patří k největším oporám mužstva?

Mužstvo nebylo položené jen na jedné pětce. Bylo období, kdy táhla první pětka, pak to zase šlo druhé pětce a někdy zase té třetí. Každý v mužstvu má svoji pozici. Někdo je od toho, aby dával góly, někdo od toho, aby bránil, někdo od toho, aby pracoval pro celý tým. Celé mužstvo zaslouží za sezonu velkou pochvalu. Nechci vyzdvihovat jednotlivé hráče, celý kolektiv byl hodně dobrý. Střelci se také střídali, vždycky se dařilo někomu jinému. Škoda, že nebylo více hráčů na střídání, aby byla větší konkurence a někteří kluci si uvědomili, že musí víc pracovat pro mužstvo a ne pro sebe.

Zůstanete na lavičce Radomyšle i v příští sezoně?

Já nemám nikde nic rozjednaného, takže záleží na vedení. Nějaké signály jsou, ale to je ještě daleko. Na druhou stranu jakmile již někomu něco slíbím, tak už to neruším. Pokud bych v Radomyšli pokračoval, musíme si nejdříve ujasnit spolupráci s vedením píseckého hokeje.

Co říkáte nynější situaci v hokeji a ve sportu obecně? Hokejové soutěže předčasně skončily…

Já to beru tak, že extraliga je jasná. Motor si postup zaslouží, i když ho v lásce moc nemám. Myslím si, že týmům, které chtějí jít do vyšších soutěží, by to měl svaz umožnit. Co se týče předčasného ukončení všech soutěží, musí si každý uvědomit, že zdraví je nejpřednější. Takovéto pohromy nemůže nikdo předvídat.

Kompletní výsledky Radomyšle

Základní část: Radomyšl – Strakonice 5:8, J. Hradec – Radomyšl 2:3, Radomyšl – Pelhřimov 4:6, Český Krumlov – Radomyšl 5:2, Radomyšl – Milevsko 6:4, Soběslav – Radomyšl 0:6, Radomyšl – Božetice 10:4, Vimperk – Radomyšl 2:6, Radomyšl – Humpolec 4:3pp, Radomyšl – Veselí 10:5, Hluboká – Radomyšl 4:5pp, Strakonice – Radomyšl 4:5pp, Radomyšl – J. Hradec 4:1, Pelhřimov – Radomyšl 4:3, Radomyšl – Č. Krumlov 4:2, Milevsko – Radomyšl 1:6, Radomyšl – Soběslav 4:2, Božetice – Radomyšl 3:8, Radomyšl – Vimperk 6:1, Humpolec – Radomyšl 3:2pp, Veselí – Radomyšl 5:2, Radomyšl – Hluboká 8:4

Čtvrtfinále play off: Radomyšl – Veselí 6:1, Veselí – Radomyšl 0:3

Semifinále play off: Radomyšl – Soběslav 4:5, Soběslav – Radomyšl 8:3