Hned v přízemí nabízel ručně malované kraslice 92 letý František Pejchal ze Strakonic. Bývalý voják z povolání si našel na důchod zajímavého koníčka. Vyfouknutá vajíčka maluje temperami. Na černý základ nanáší další barvy a tvoří milimetrovým štětečkem pestré květinové vzory. „Na tyhle Velikonoce jsem kraslic připravil 400, sem do Milevska jsem jich vzal 150,“ zmínil. S prodejem pomáhala dcera Eva Čadková z Drahonic, syn jel s další várkou na jarmark do Volyně. V sobotu byl František Pejchal v hoslovickém mlýně.

Tolik velikonoční radosti by nemohl rozdávat, nebýt jedné strakonické školní jídelny, kde mu vždy před jarními svátky vyfouknou vajíčka. Letos 450 kousků. „Zaplaťpánbůh za to,“ vzkázal František Pejchal do Strakonic, protože v Milevsku šly jeho kraslice na odbyt. 

O barevnost se v muzeu postaraly také kytičky a velikonoční dekorace zahradníka Miloše Pokorného z Božetic. I těch si lidé odnášeli dost. „Jsme rádi, že není covid, že lidé chodí a nakupují. Jak skončí Velikonoce, začneme prodávat sadbu. Myslím, že lidi budou chtít pěstovat zeleninu. Určitě se nad tím budou zamýšlet, když vidí ty ceny a kvalitu v supermarketech. Hlavně, aby na svoje zahrádky měli čas,“ podotkl Miloš Pokorný. 

K vidění byly ukázky lidových řemesel – práce na hrnčířském kruhu, na kolovrátku nebo výroba skleněných figurek. Návštěvníci viděli práci s kůží i se dřevem. Prodávaly se například ošatky nebo misky pletené z papíru. „Menší misky se docela často kupují na stůl do obýváku. Lidé si do nich odkládají ovladače na televizi, aby je pořád nehledali. Nebo nabíječky na telefony,“ prozradila Marie Nováková. V jejím stánku byly vystavené i růžence nebo náhrdelníky z klokočí. „Ve dvaceti letech jsem dostala korále z klokočí a sazeničku keře, který se jmenuje klokoč. Až po patnácti letech začal plodit tobolky, ve kterých jsou semínka klokočí. Opracovávají se obtížně, jsou velmi tvrdá,“ vyprávěla. Na milevském jarmarku byla Marie Nováková spokojená. „Před týdnem na jarmarku v Sepekově jsem prodala růžence z klokočí jen dva, tady lidé nakupují,“ pochvalovala si. 

Skleněné figurky tvořila pod plamenem kahanu Blanka Musílková z Čimelic, původně vyučená malířka skla v Železném Brodě. Obchůdek s českým sklem provozuje v Písku na náměstí Míru. Pořádá tam jednou měsíčně i workshopy s ukázkami práce. „Je zázrak, že krámek překonal covid a pořád žije. Musím ale říct, že k nám hodí spíš přespolní zákazníci. Písečáci jen málo,“ zmínila. A to je předvádění sklářské práce v obchodě bezplatné. „Na naši pozvánku nereagovaly ani školy,“ mrzí Blanku Musílkovou. 

Návštěvníci jarmarku si mohli v rámci této akce prohlédnout i výstavu Igráčků, která v muzeu probíhá. „O tu je opravdu velký zájem,“ zmínil Lukáš Panec z Milevského muzea. Igráčci nejrůznějších profesí se v muzeu nejen vystavují, ale i prodávají. Obrázek z fotokoutku Igráčka si nenechal ujít ani Tomášek Hána ze Stádlce. Z dílničky o patro níž si děti odnášely vlastnoručně malované perníky.