V regionu je vidět řada realizací návrhů architekta Hlavína, například obchodní dům Caltových v Masarykově ulici, administrativní budova firmy Trkovský v Dukelské ulici, prodejna firmy Lebeda, dům s pečovatelskou službou a dům s nájemními byty v Sepekově, interiér v tamní restauraci Obecní dům, nově řešení prostoru náměstí a fasády kulturního domu v Sepekově, náves s přístavbami v Křižanově, předprostor s parkováním u kostela ve Veselíčku, řada rodinných domů v Milevsku a okolí a třeba i fasáda polikliniky v Milevsku nebo fasáda květinářství Srdíčko. Nejnověji interiér shopu čerpací stanice firmy Tomegas. Zapojoval se do návrhů a debat o řešení centra Milevska. Ovšem jak se říká, doma není nikdo prorokem. Daleko víc svých projektů zrealizoval jinde. Loni město vypsalo architektonickou soutěž o budoucí uspořádání a využití historické budovy číslo 1 na náměstí Edvarda Beneše, v níž sídlí městská knihovna, galerie M, donedávna i kavárna a další provozovny. Objekt vyžaduje generální rekonstrukci a to dává šanci se nad jeho možnostmi zamyslet. Učinili to čtyři architekti a rada města vybrala studii Jana Hlavína. Podle ní se má dál pracovat na projektu. K realizaci je ale ještě daleko, záleží na finančních možnostech města a dotačních příležitostech. Rekonstruovat historický dům je vždycky velmi drahé i velmi komplikované. V rozhovoru Jan Hlavín prozrazuje, jaké řešení pro dům číslo 1 navrhl.

Co všechno by mělo podle vaší studie v domě bývalého městského soudu a šatlavy být?

Navrhoval jsem využití pro knihovnu, galerii, občerstvení a také pro reprezentativní prostory města. Tam, kde je dnes vchod do knihovny, by vznikl foyer s recepcí knihovny a celého objektu. V místě, kde je dnešní kavárna U Soudu, jsem navrhl galerii se stálou a také obměnitelnou expozicí, která by by byla schodištěm propojena do suterénních prostor bývalých sklepení. Tam by bylo místo pro workshopy. Bývalo tam schodiště v místech dnešního zázemí restaurace, které vedlo do suterénu a v současnosti je zaslepeno. Navrhl jsem ho obnovit a využít. Sál dnešní galerie by sloužil také jako výstavní a též pro přednášky. Pod prostorem kavárny směrem do ulice se podle stavebně historického průzkumu nachází zasypaný sklep. Navrhl jsem sklepení vyčistit, čímž by se nad ním zlepšily klimatické podmínky, doplnit schodištěm a galerie by získala ještě další prostory. Za recepcí bych prostor propojil k druhému vchodu a z místnosti, která dnes vlevo vedle druhého vchodu do budovy slouží pro kroužky knihovny, jsem navrhl šatnu pro celý objekt, třeba i s možností odložit tu kočárek.

Kavárna by se tedy zrušila?

Kavárnu jsem navrhl v prvním poschodí, v místě, kde se dnes nachází regionální oddělení knihovny a chodba s oknem do Riegrovy ulice. Je odtud krásný výhled na náměstí a je škoda ho nevyužít. Kavárna by měla jakousi pobočku ve věži, kam by se dalo vyjít po nových schodech. Věž má nádherný ochoz, kam navrhuji sezení, a okénka, která umožňují úžasné výhledy. Občerstvení by se z kavárny dalo nahoru vytahovat v košíku. To už jsem viděl jinde, tak jsem se pouze inspiroval. Je to jednoduché zařízení a pro návštěvníky velice atraktivní. V prvním patře hned vedle kavárny jsem v prostorách současného dětského oddělení navrhl obřadní síň města, která by se dala využívat i jako konferenční sál. S tímto prostorem sousedí nynější kancelář ekonomky knihovny, kde by vznikla přípravna pro obřadní síň a konferenční sál. Kavárna by tak měla poskytovat navíc catering všem prostorům při svatbách, konferencích, workshopech, vernisážích a podobně.

To už jsme v prvním patře a stále nepřišla řeč na knihovnu. Kde by byla ta?

Ten dům má obrovské podkroví. Nad obřadní síní jsem navrhl oddělení pro dospělé, směrem do dvora dětské oddělení a kanceláře. Směrem ke zdi Pramenky, kde není světlo, by bylo sociální zázemí a schodiště. V dalším mezipatře napříč věží si představuji zasklenou lávku, která by umožňovala průhled do recepce dětského i dospělého oddělení knihovny. Kdo by nechtěl nebo nemohl používat schodiště, mohl by použít výtah, který je navržen ze suterénu až do podkroví. V nynějším oddělení dospělých a studovně by bylo knihovnické oddělení pro mladé – young adults, které se dnes už rodí v dětském oddělení. Ta potřeba něčeho speciálního mezi oddělením dětí a dospělých tady je. V současné čítárně a skladu by bylo regionální oddělení – metodika a malá zasedací místnost.

Nedávno vznikl z bývalého hudebního oddělení bookroom s posezením pro různé přednášky a knihovnické akce. S tím už nepočítáte?

Zachoval jsem ho, ale současně je možnost do tohoto prostoru rozšířit kavárnu. Projekt počítá s tím, že po celé budově vzniknou prostory pro různě velké skupiny a různé využití na besedy, přednášky, workshopy, takže pokud by se jednou kavárna potřebovala rozšířit, místa pro tyto aktivity by jinde bylo dost. I v dětském oddělení v podkroví se počítá s prostorem pro dětské pořady s různým počtem dětí.

Naproti kavárně je právě teď nová zmrzlinárna. Co vaše studie navrhuje tam?

Jakousi studovnu, kde by lidé mohli posedět, půjčit si tam k přečtení noviny a časopisy. Bylo by to hned u hlavního vchodu s recepcí. Druhý boční vchod je plánován jako únikový. Myslím, že by celý ten dům takhle mohl pod jedním správcem a s jednou recepcí dobře a úsporně fungovat.

Kolik by to všechno stálo?

Zatím vznikla jen ideová studie, teprve projekt poskytne přesnější odhad rozpočtu, myslím někde v rozmezí 20 až 50 milionů korun. Je třeba si uvědomit, že v tomto domě jsou v žalostném stavu rozvody elektřiny, vody, kanalizace i topení. Dispozice objektu ale umožňují zrealizovat tento záměr na etapy. Bude tedy záležet na městě, zda a kdy se do toho pustí, jestli dokáže sehnat nějaké dotační prostředky. Dům má obrovskou historickou hodnotu a počítám s tím, že stavební úpravy budou v určitých částech tvořit zároveň interiér. Ostatní prostory si zaslouží atypické a originální řešení, které nemusí být dražší než sériové.

Na vás je zajímavý váš záběr. Od návrhů na řešení autobusového nádraží, přes kulturní zařízení až po sport. V Milevsku se mluví o tom, že jste na nedávné debatě projektu Živé Milevsko ke sportu navrhoval sportovní halu na klášterním nádvoří. Pracujete na něčem takovém pro kanonii premonstrátů?

Ne, to je jen taková moje myšlenka. Byl jsem na debatě Živého Milevska, kde premonstráti představovali své záměry s klášterním areálem. Když zaznělo, že na bývalém třetím, dnes úplně zdevastovaném nádvoří by chtěli jednou v objektech směrem k silnici připravit ubytování a přesunout tam hlavní parkoviště, napadlo mě, že jsou tam dvě stodoly. Jedna velká a jedna menší. A že by se daly využít jako sportovní haly. Takže nikoli nová stavba na nádvoří, ale využití stávajících stodol. Jak znám prostory stodol, jsem přesvědčen, že se dají pro sportovní, třeba jen tréninkové využití upravit. Například pro florbal či gymnastiku by tam určitě prostor byl. Dal jsem to jako námět, jednak proto, že milevská sportovní hala požadavkům sportovců stále kapacitně nestačí, a také proto, že by přemístění části sportovních aktivit do jiné lokality řešilo i dopravní zátěž Komenského ulice. Mně to dává smysl – prostor třetího nádvoří blízko hlavní silnice, kde se dá ubytovat, pohodlně parkovat i sportovat. Na premonstrátech obdivuji, že vědí, co chtějí. Před dvaceti lety představili záměr obnovy kláštera a systematicky si za tím jdou a vždycky dokázali i sehnat peníze. Oceňuji každého, kdo se nenechá v dnešní době znechutit a o něco se snaží. Fakt je, že v Milevsku chodí na většinu sportů stejně lidí jako v Písku nebo v Táboře. Nemáme se za co stydět. Není potřeba nic moc vymýšlet, zvelebujme to, co máme. Milevsko je milé městečko, doprava dnes není pro nikoho problém. Když tu bude ubytování na úrovni a dobré stravování, lidé si sem cestu určitě najdou.