Miloš Vojta: Jako trenér reprezentace jsem procestoval pořádný kus světa. Házené se chci věnovat na Spartaku ještě pět let
SEZIMOVO ÚSTÍ - Trenér Spartaku Sezimovo Ústí Miloš Vojta oslavil v pondělí 18. května významné životní jubileum. Sedmdesáté narozeniny prožil sportovec tělem i duší jak v rodinném kruhu, tak mezi kamarády ze sezimovoústeckého oddílu. Miloš Vojta se dostal k házené v roce 1967 od atletiky a v roce 1969 odešel hrát do Bratislavy. Po autohavárii zasvětil většinu svého sportovního života trénování. V letech 1974 – 1979 působil v Sezimově Ústí, kam se po skoro 40 letech v roce 2018 vrátil. Po vystudování Univerzity Karlovy v Praze se v roce 1980 ujal dívčích juniorských reprezentací. Na největší úspěch dosáhl právě s reprezentací juniorek v roce 1994, kdy obsadil s Českou republikou na evropském šampionátu v Litvě druhé místo.
Jako trenér juniorských reprezentačních výběrů procestoval pořádný kus světa a zajímavé i šokující situace zažil v Brazílii, Severní Koreji nebo třeba poblíž Černobylu. U reprezentací skončil na konci devadesátých let, kdy se z finančních důvodů nemohly jeho svěřenkyně zúčastnit mistrovství světa v Pobřeží slonoviny. Miloš Vojta se v rozhovoru pro Týdeník Táborsko rozpovídal také o současném stavu českých reprezentací nebo o budoucnosti, kterou chce ve Spartaku Sezimovo Ústí ještě strávit.
Jak jste si užil oslavu sedmdesátých narozenin?
Sešli jsme se v rámci rodiny a oslava proběhla jako každá velká rodinná akce. Popřáli mi zdraví, bez kterého to nejde. Druhá oslava proběhla samozřejmě na házené s trenéry a moc jsme si to užili. Potěšili mě sportovním oblečením a velkým dortem se znakem házené. Vše proběhlo na úrovni a bylo to hezké.
Pojďme zavzpomínat na vaše házenkářské začátky. Jak jste se ke svému milovanému sportu vlastně dostal?
Na počátku šedesátých let hrával můj táta ligu za Sezimák, a to jedenáctky i sedmičky. Já jsem začínal v atletice s osmibojem, takže…
Celý rozhovor s Milošem Vojtou čtěte ve středečním Týdeníku Táborsko.
Diskuse k článku