Miloslav Fara: Do Božetic se vždycky rád vracím
BOŽETICE – Ve svých 31 letech toho Miloslav Fara prošel už dost. Vyzkoušel si dresy Dražic, Čimelic a naposledy Kovářova, několikrát měl blízko i do Milevska, ale vždycky se nakonec vrátil do Božetic. Klubu svého srdce chce nyní pomoct se záchranou v I. B třídě. „Pořád je ve hře 15 bodů a šance na záchranu tedy stále žije,“ neskládá zbraně. V rozhovoru pro středeční Milevské noviny také Miloslav Fara prozradí, proč nikdy nepůsobil v milevském klubu, jaké zranění jej v poslední době hodně trápilo, nebo proč si vybral zrovna fyzicky náročnou práci v armádě. Dotýká se jej nějak současná pandemie? Už ve středu na stáncích!
Jak jste se vlastně k fotbalu dostal, kdy a kde jste s ním začal?
Jinak, než fotbalem, to ani skončit nemohlo. Taťka hrál celý život, jako děti jsme jezdily na každý jeho zápas a většinou i na tréninky. K tomu jsme doma s bráchou i ségrou celé dny běhali za míčem kolem baráku. A když už bylo těch rozbitých skel moc, vzal nás taťka radši na trénink mladších žáků do Božetic a už jsme u fotbalu zůstali.
Na svůj věk jste toho prošel už relativně dost. Čemu to přisuzujete? A měl jste někdy blízko i do největšího oddílu v regionu Milevska?
Vždycky to bylo do vyšších soutěží, tak do toho míče asi trochu kopnout umím. Do Milevska jsem měl blízko nespočetněkrát, hodně zdejších trenérů mě oslovilo, často i opakovaně a záleželo jen na mém rozhodnutí. Ale pouze jednou jsem kývl, tehdy to bylo trenéru Pepíkovi Bardovi,…
Celý rozhovor nabídneme ve středečních Milevských novinách!
Diskuse k článku