Loňská sezona patřila k nejúspěšnějším v historii klubu. Letos se ale týmu výsledkově tolik nedaří. V loňské sezoně jste byli po základní části na druhém místě s šestnácti výhrami, v letošní na pátém s dvanácti. Čím si tento rozdíl především vysvětlujete?
Základní část loňské sezony byla extrémně úspěšná. A asi to úplně nebyla realita síly našeho týmu. Povedlo se nám snad vše, na co jsme sáhli a výsledkem bylo druhé místo po základní části. Po tři roky, kdy jsme v nejvyšší soutěži, se snažíme sázet na silný začátek. Víme, že u ostatních týmů se v úvodu sezony zapracovávají zahraniční hráči a dochází u nich k velkým obměnám. Cítíme tak, že jsou soupeři na začátku sezony zranitelnější a my se naopak snažíme být v topové formě. Myslím, že všechny tři roky se nám to podařilo. Měli jsme začátek silný a to nám v podstatě dává klid do zbytku sezony. Myslím, že letos byla naprosto kruciální záležitost zranění Vojty Sýkory a samozřejmě i dalších hráčů. Ale nepřítomnost Vojty je pro tým naprosto zásadní. Vlastně v jednu chvíli vypadli všichni tři rozehrávači, pak se výhry sbírají hůř. I z tohoto pohledu mi přijde páté místo po základní části naprosto excelentní a jsem s ním maximálně spokojený.
Do jaké míry ovlivnily letošní výkony změny v kádru oproti minulé sezoně?
Změny nebyly úplně klíčové. Odešli Kuba Skalička a Filip Novotný. Oba ty kluky mám rád, jsou to fajn kluci a myslím, že i dobří basketbalisti. Ale nějakým způsobem to nesedlo, což se ve sportu stává, takže odešli. Nahradili je Kuba Zvolánek, Michal Kozák a v průběhu sezony i Matěj Žejdl. Kuba Zvolánek hrál na mistrovství Evropy dvacítek na Krétě, kde si ho vyhlédl Honza Čech. Podle mě odvádí velmi dobrou práci, ale má velké rezervy ve fyzičnu, což souvisí s jeho mladým věkem. Na útočné polovině patří k našim nejlepším hráčům, je velmi dobrý střelec, nebojí se, ve hře je sebevědomí, ale na obranné polovině mu chybí svaly a kila, tam je to trošku horší. Myslím ale, že naplňuje mé očekávání. Michal Kozák cestoval několik let po světě a vloni měl, v podstatě jako člen širšího reprezentačního kádru, velmi špatnou sezonu ve Slavii. U nás je vlastně ve fázi jakéhosi restartu, kdy se mu některé zápasy extrémně povedly, jiné méně. Ale pořád je to hráč, kdy hlavně on sám od sebe čeká víc.
Vaší dlouhodobou filozofií klubu je zabudovávat do týmu vlastní odchovance nebo obecně mladé hráče, ale ti se letos také moc neprosazují…
Když budeme hrát se Šimonkem, Suchánkem, Zitou a podobně, budeme kritizováni, že jsme na osmém nebo i desátém místě. V tomhle je profi sport, a když ho chceme dělat úspěšně, hodně krutý. To, že chceme sázet na mladé stále platí a těmto klukům, nemusí to být nutně naši odchovanci, chceme pořád dávat šanci. Jasný příklad je Kuba Zvolánek. V tomhle se jasně lišíme od všech týmů v republice. Jakmile se jim někdo zraní, hned sáhnou po zahraničním hráči, kdežto my hledáme mladé. V tomhle se cítím velmi silný, snažíme se to dělat co nejlíp, ale také musíme koukat na to, abychom občas vyhráli. Když budou mladí stejně dobrý jako ti co hrajou, tak určitě hrát budou. Není to tak, že před sezonou trenér mladým řekne kdo bude hrát kolik minut. Když bude hrát dobře, bude hrát dvacet minut, když špatně, tak třeba vůbec. Tihle mladí hrají první ligu v akademii, kde mají výraznou roli, což považuju pro jejich rozvoj za naprosto klíčové. Kuba Šimonek i Fanda Suchánek se chystají v repre dresu na mistrovství světa dvacítek a pak myslím a doufám, že přijde jejich čas.
Nastavili jste si na letošní sezonu nějaké cíle?
My tohle moc neděláme. Abychom se sešli a řekli trenérovi, jestli budeš šestý, tak poletíš, to u nás takhle nefunguje. Když bude plná hala a lidi se budou bavit, tak je v uvozovkách jedno jestli budem první, pátí nebo budeme hrát krajský přebor. Já budu v pohodě, ale ten krajský přebor je v současné době nereálný a na něj by asi plno nebylo…
V současné době, kdy je basketbal v Písku a vlastně v celém kraji na vrcholu, nemá smysl se bavit o něčem jiném než nejvyšší soutěži. Přesto diváci odcházeli z některých prohraných domácích zápasů mírně řečeno rozladěni…
Nikdo nerad prohrává. Já si pamatuju letos jediný zápas, který mě vytočil a nedávalo mi smysl, co jsme předváděli. Jinak si myslím, že hráči podávají maximum, někdy se to povede, někdy ne. Věřím, že naši příznivci to vidí a umí to ocenit. A vědí, co to znamená, když nehraje náš kapitán a ústřední rozehrávač Sýkora. Když vezmete soupeři dva rozehrávače, taky to s ním zamává.
Když mluvíte o absencích, neuvažovali jste o dalších změnách kádru, případně posílení na další část soutěže? Nabízí se například bratr vašeho Martina Svobody Michal, který je ústřední postavou Ostravy, oslovili jste ho?
Samozřejmě. Když jsme postupovali do nejvyšší soutěže, tak nám pomohl v baráži. Jenže on v Ostravě bere takové peníze, na které my nejsme schopni dosáhnout. Navíc má v Ostravě kontrakt ještě na příští dva roky. O doplnění kádru však pořád ještě přemýšlíme, nějaké změny ještě v průběhu této sezony možná přijdou, ale to bude překvapení. Uvidíme podle dalšího průběhu soutěže, jestli to bude vůbec dávat smysl. Ale vůbec nepřemýšlíme o tom, že bychom angažovali nějaké cizince. Myslím, že by nám to velká část fanoušků neodpustila a možná ani naši obchodní partneři. Jsme klub v lize, který jde českou cestou. Chceme v tom vydržet, protože nám to dává zatím smysl. Určitě to není cesta jednodušší a také netvrdím, že to tak bude navždy, ale zatím to tak cítíme.
Podle výsledků se nedaří mládeži, která bývala v minulých letech mezi nejlepšími v republice. Aktuální umístění juniorů U19 a kadetů U17 na konci tabulky je velkým ústupem ze slávy. Kde hledat příčiny a co udělat pro to, aby se mladí Sršni znovu dostali na výslunní?
Letos je u obou těchto týmů trochu jiný příběh. Situaci u U19 vnímám jako problém a doufám, že se to ještě otočí a nedopadne to úplně špatně. Myslím, že tým má na víc než se momentálně nachází – na předposledním místě s hrozbou baráže o udržení. To by byl první sestup z extraligy v historii klubu. Hráči i trenéři dělají co můžou. Spoustu utkání prohráli do rozdílu pěti bodů. Dva klíčoví hráči před sezonou odešli – Tim Vallet šel studovat do Ameriky a Adam Křesina se rozhodl, že ho basket nenaplňuje, přitom to byl talentovaný hráč. Málokterý mládežnický tým je tak silný, aby ho nezasáhly a výkonnostně nepoznamenaly odchody dvou klíčových hráčů. Musíme udělat všechno pro to, aby kluci extraligu zachránili, pro mnohé z nich je to v U19 poslední rok. Většina z nich cítí, že si za áčko nezahrajou a je těžké je motivovat. To by ale neměl být problém. U sedmnáctek to tak tragické není a situace je úplně jiná. Extraliga U17 má šestnáct týmů a o Vánocích se dělila na dvě půlky – lepších osm a horších osm. My jsme sice osmí, ale v horní polovině. To jako tragédii úplně nevnímám, zvlášť když dva nejlepší hráči týmu hrajou za devatenáctky a pomáhají se záchranou. Když hrají za U19, už nestíhají a nebo nemají síly na zápasy U17. Ale jestli tam budeme osmí nebo sedmí už je vlastně jedno, důležitá je záchrana U19. I když junioři na tom nejsou zrovna dobře, někteří z nich by se někdy v budoucnu mohli objevit v A týmu.
Co očekáváte od zbytku sezony, který rozhodne o konečném úspěchu či neúspěchu A týmu? Co byste si na jejím konci přál?
Mně se to líbilo vloni. Nelíbilo se mi, že jsme vypadli s Děčínem, toho soupeře nemá rád. Takže mě to trápilo. Stát se může úplně to samé, dokonce to teoreticky může dopadnout ještě hůř.  Hlavně už se všichni hodně těšíme na zimák, kde odehrajeme play off. Věřím a přeju si, aby bylo zase plno a pro Písek a okolí to byla událost, na kterou se bude dlouho vzpomínat. I když letošní sezona je zatím výsledkově o trochu horší, klidně nakonec může dopadnout líp než ta minulá. Když se mě ptáte, co bych si přál, tak nemohu odpovědět jinak, než že bych si přál, abychom tu ligu vyhráli.
Kde vidíte Sršně za pět let?
Když budeme sportovně a finančně stabilní, doufám, že se bude tým stále posouvat, protože je relativně stále ještě mladý. A když to půjde takhle dál, budeme doufat, že si třeba zahrajeme i v evropských pohárech. V tuhle chvíli však na to nemáme sportovně, organizačně, finančně a hlavně nemáme halu, kde by se to mohlo hrát. Poháry vyžadují halu s určitou kapacitou a technické zařízení, které nemáme.
Co když vaše klíčové hráče zlákají lepší finanční nabídky? Bez nich se asi dál neposunete…
Tak budeme desátí a pořád se budeme snažit lidi a sami sebe bavit. Reprezentanti Vojta Sýkora a Martin Svoboda mají určitě lepší finanční nabídky než od nás. Ale myslím, že zatím je tady drží srdce, protože se Sršni vyrostli v hráče, kterými dnes jsou. Navíc si myslím, že jsme speciální v tom, že oběma vycházíme vstříc se studiem, a protože letos končí, tak možná příští rok i s nějakou prací. Myslím, že vnímají, že tady hrajou kvalitní basketbal, jsou tady hvězdy a vše mohou dost dobře skloubit s tím, aby zvládali i civilní stránku. Oba jsou chytrý kluci a vědí, že basket nemusí být na celý život. Doufám, že podobné by to mohlo být i s dalšími top hráči Honzou Karlovským a Kevinem Týmlem. Myslím, že oběma se tady líbí, že tady dostali to, co v jejich minulých týmech neměli. V důsledku toho se tady objektivně oba zlepšili a myslím, že to vnímají. Ale samozřejmě jsou to profíci, basket můžou hrát ještě pár let a pochopitelné je, že si chtějí vydělat nějaké peníze. Doufám, že jim Sršni také přirostli k srdci a že je tady udržíme.
Pár slov závěrem?
Jsem rád, že jsme se v nejvyšší soutěži zabydleli, a že už nás nikdo nepovažuje za exoty, kteří se tam na rok zjevili nějakou náhodou a zase vyfičí pryč. Těší mě, že jsme opravdu respektovaní, máme tři kluky v nároďáku. Děkuji všem trenérům, hlavně Honzovi Čechovi, našim příznivcům a partnerům. To jsou tři pilíře, bez kterých by to nefungovalo.