Jak zhodnotíte podzimní část sezony?

 S podzimní částí moc spokojený nejsem. Kdybychom alespoň vyhráli poslední zápas s Březnicí, hodnotil bych podzim kladněji. Ale je to asi maximum, co jsme mohli předvést. Kluky jsou se třinácti body na jedenáctém místě.

Čekal jste před sezonou lepší umístění?

Mým cílem bylo získat minimálně patnáct bodů. Hlavně mě mrzí, že jsme skoro nic neuhráli na domácím hřišti. Jak už jste řekl, získali jste o jeden bod víc na hřišti soupeřů než v domácím prostředí.

V minulosti Kluky spíše bodovaly doma. Co bylo na podzim jinak?

Slibně rozehrané zápasy neumíme dovést do vítězného konce. Navíc je hodně špatná tréninková morálka. Myslím si, že domácí prostředí nám také teď nesedí, protože diváci, kteří nás dříve podporovali, nám začali spíš nadávat. Nedaří se nám a místo toho, aby při nás stáli, tak nám nadávají. V Klukách jsou hodně specifičtí diváci, a když na nás začnou křičet, tak to hlavně ti mladí kluci nezvládají. Ale vadí to i nám starším, mně, Pepíkovi Košatků i ostatním. V zápase se zkazí hodně věcí, ale dřív, když jsme k tomu vstřelili pět gólů, tak nám to fanoušci odpustili. Teď ty šance neproměňujeme a lidi jsou na nás za to zlí.

Ze kterého zápasu na podzim jste měl největší radost a proč?

Spokojený jsem byl po domácím zápase s Chotovinami, kdy jsme vyhráli 1:0. Výhru jsme zaslouženě vybojovali. Radost jsem měl po vítězství ve Větrovech. To je fotbalový tým, ale nedávají šance a leží na nich deka. Jsem překvapený, že jsou takhle dole, čekal jsem, že budou výš. Potom už jsem byl spokojený jen napůl. Máme hodně remíz, protože zápas nedokážeme dovést do vítězného konce. Bod zChyšek mi udělal radost, i když si myslím, že jsme tam měli vyhrát. Měli jsme vést, potom jsme si dali de facto vlastní gól a remízu jsme zachránili až v poslední minutě.

Kdy se naopak vašemu týmu vůbec nedařilo?

Vůbec se mi nelíbil druhý poločas na Hradišti. Potom se nám nepovedl domácí zápas s Želčí a utkání v Plané nad Lužnicí. Je to spíš o přístupu hráčů. Když hrajeme doma, přijde patnáct hráčů, ale jak jedeme ven, tak nás je jedenáct. Buď mám rád fotbal a něco tomu musím obětovat, nebo to vypadá, jak to vypadá. Do Plané jsme jeli v jedenácti s tím, že ještě ráno jsem musel ukecávat jedenáctého hráče, aby vůbec jel. Nakonec s námi jeli ještě dva hráči, kteří nehráli tři roky fotbal.

Ve většině utkání jste se museli obejít bez Miroslava Říhy staršího, který nyní trénuje Protivín v krajském přeboru. Jak moc byla jeho absence znát?

Od doby, kdy Míra začal v Protivíně fungovat jako hlavní trenér, řekl, že se bude soustředit hlavně na to, a když bude mít čas, přijde si zahrát. Byl na zápase v Chyškách, kde byl hodně znát. Ti starší fotbalisti do hry dají všechno, a když Míra nebo i někdo z těch ostatních chyběl, bylo to vidět. Když se sejdeme, nehrajeme špatně, ale mrzí mě přístup některých mladých hráčů. Jednou přijdou, dvakrát ne a pak se diví, že nehrají.

Co bude podle vás klíčové v boji o záchranu?

Hned na začátku hrajeme v Březnici. Tam nesmíme prohrát. Potom máme doma Hradiště, se kterým můžeme jedině překvapit. Záleží, jak se sejdeme. Potom musíme zvládnout zápasy s Božeticemi a Řepčí, kterou máme doma. Klíčové bude chytit začátek soutěže.

Jak se pro jarní část změnil kádr mužstva?

Zkouší to u nás Luděk Tománek od Pelhřimova, potom má přijít Pavel Hošna z Albrechtic nad Vltavou a Michal Pavlíček z Kestřan.

Jak vypadala se zimní přípravou?

Trénovali jsme v domácím areálu každý pátek, protože jsme si řekli, že nemá cenu pro šest lidí platit tělocvičnu. Chodili jsme se proběhnout. Domluvil jsem šest přáteláků s tím, že na zápasy se alespoň dokážeme sejít.

S čím budete po konci sezony spokojený?

Budu spokojený, když se zachráníme. Hlavně bych chtěl, aby se stabilizoval kádr, mladí hráči se do toho víc obuli a diváci na nás přestali křičet.

Který z týmů vidíte jako největšího adepta na postup?

Nejlepší fotbal podle mě hraje Želeč, ale je otázka, jestli by chtěla postoupit. Postoupit by asi chtělo Hradiště, ale tomu moc nevěřím. Nahoru chce i Mladá Vožice, ale ta měla špatný začátek soutěže. Podle mě určitě postoupí mužstvo z Táborska.

Chcete ještě něco dodat?

Chtěl bych poděkovat všem věrným fanouškům, kteří na nás nekřičí, a manželkám a rodinám, že nás podporují. A přál bych si, aby fotbal v Klukách vydržel co nejdéle.