Hlavně se ale útočník rozpovídal o turnaji v Albánii, o tom, jak si zahrál mezi evropskou smetánkou. Odchovanec Strakonic se za minutu dvanáct jako náhradník připojil k reprezentaci a absolvoval „malé EURO“ hráčů do 17 let. Ocenil, že se při premiéře na vrcholné akci mohl opřít v realizačním týmu o svého klubového kouče, potěšilo ho, když za ním na turnaj dorazila rodina. Škoda, že se neodvděčil gólem, ale kdo ví, možná si ho schoval na listopadové mistrovství světa do Kataru! „Je to pro mne motivace,“ ujistil v rozhovoru pro portál JcTEĎ.cz.

Mladí Češi podlehli Itálii 1:2, Belgii 1:3, Anglii 2:4 a bez zisku bodu nemohli na evropském šampionátu pomýšlet na postup ze skupiny. Mistry se stali první červnový den Portugalci po finálové výhře nad Francií 3:0.

Jak si ceníte toho, že jste dostal šanci absolvovat šampionát fotbalistů do sedmnácti let?

Cením si toho moc! Myslím si, že je to sen každýho kluka, který začne hrát fotbal. Já měl takový cíl odmala. Byl to jeden z mých dlouhodobých cílů, dostat se do nároďáku, dostat se na EURO, a jsem neskutečně rád, že to vyšlo. Je to výborná zkušenost a motivace do budoucna.

Pomyslel byste na to v zimě?

Určitě jsem na to tehdy myslel, ale neočekával jsem tu nominaci, jelikož jsem nehrál ani kvalifikace. Takže byl jsem připraven na to, že by se to mohlo stát, ale nebyl jsme připraven na to, že bych mohl jet na EURO už teď.

Bylo zásadní, že vás trenéři v akademii Dynama před zimní přípravou přeřadili do devatenáctky? Začal jste pravidelně hrát celostátní ligu staršího dorostu a dávat góly…

Určitě to bylo zásadní. A jistě i to, že pan Rožboud je v reprezentaci asistentem pana trenéra Drska, sehrálo roli. Viděl  mě i na trénincích a byl se mnou víc v kontaktu.

Do turnaje jste vstoupili utkáním s Itálií. Začal jste na lavičce, do hry jste se dostal zhruba na posledních deset minut. V dalších utkáních jste nastupoval v základu, vždy na poločas. Co se změnilo?

Co jsem mluvil s trenéry, tak říkali, že nám věří všem stejně. Chtěli nás protočit a dát minutáž všem hráčům, za což jsem byl neskutečně rád. I tím, že jsem jel jako náhradník, jsem nepočítal s tím, že pokaždé dostanu příležitost hrát. Do nominace jsem se dostal za Adama Nováka a dozvěděl se, že pojedu, až den před odletem.

Kdybyste se zapsal mezi střelce, byla šance strávit na hřišti víc než poločas?

Myslím si, že jo. I v zápase s Itálií jsem mohl dát nějaký gól, a věřím, že kdybych v prvním poločase s Belgií využil některou z příležitostí, které jsem měl, tak jsem nestřídal o poločase. Ale neměl jsem s tím žádný problém, byl jsem rád za každou minutu, kterou jsem mohl strávit na hřišti.

Která šance volala po gólu?

S Itálií jsme o půlkrok nedosáhl na balon a ve druhém zápase s Belgií jsem taky těsně nedosáhl na centrovaný balon. A potom jsem měl ještě dvě situace, kdy jsem se mohl dostat do zakončení, ale ještě jsem zasekával, zbytečně vymýšlel jiná řešení, a tím jsem se připravil o šanci.

S Itálií jste na úvod podlehli 1:2, takže vás to muselo obzvlášť mrzet…

Dát gól, mohlo se vyrovnat, to mě hodně mrzelo. Byla to fakt škoda, protože hned v prvním zápase jsme podle mne měli velkou šanci, bylo to důležité utkání a hodně jsme chtěli bodovat.

O poločase jste prohrávali o dva góly. S Belgií o tři a Anglií dokonce o čtyři. Čím to? Byla pak vůbec reálná šance některý duel otočit?

Tím, jak jsme se ve druhém poločase zvedli, nějaká reálná šance podle mne byla, bylo to o tom proměnit šance, které jsme měli, což se častokrát nepovedlo. Myslím, že hlavně s Anglií bylo na to, abychom ještě uhráli nějaký bod,. Ve všech zápasech jsme druhé poločasy vyhráli, byli jsme lepším týmem.

Což trenér po turnaji vyzdvihl a veřejně vás pochválil za to, že jste špatně rozehrané zápasy předem nevzdali. Co ještě vám řekl?

Že je to pro nás motivace do budoucna. Že se můžeme poučit a připravit se na mistrovství světa, které bude v listopadu v Kataru. Během turnaje se právě losovaly skupiny a máme tam Tádžikistán, Burkina Faso a USA. Těžká skupina, ale zároveň hratelná. Ze 48 týmů ve skupinách postoupí 32, takže si myslím, že bude reálná šance postoupit.

Obzvlášť těžká byla skupina v Albánii, kde jste měli samé velmoci…

Asi jsme si úplně nemohli vybírat, akorát Albánie byla slabším týmem, protože jako domácí měla účast jistou. Ale z ostatních nebylo, koho si vybrat, všichni měli obrovskou kvalitu. Tam už bylo jedno, s kým bychom hráli.

Nepostoupili jste společně s Anglií, které jste dali ve druhé půli dva góly. Jak vypadala rozlučka s turnajem?

Ve druhé půli jsme měli s kluky takový cíl: vyřadit Anglii z turnaje. A tím že jsme dali gól na 2:4, se nám povedlo vzít Angličany s sebou domů! Odnesli jsme si z konce turnaje dobrý pocit: sice jsme odcházeli poraženi, ale vyhráli jsme druhý poločas 2:0 a poslali Anglii domů.

Zmínil jste slova trenéra Pavla Drska, abyste se poučili a připravili. Jaké ponaučení jste si odnesl vy osobně?

Že je pořád, na čem pracovat, a že jsou vidět obrovský nedostatky v porovnání s hráči na této úrovni. Vím, na čem všem mám a musím pracovat, a určitě je pro mne motivace dostat se ještě na nějaký takový turnaj, dál se zlepšovat. Ve všem. A vždycky nechat na hřišti všechno.

Z budějovických hráčů jste byl na turnaji sám, ale měl jste v realizačním týmu trenéra z klubu Stanislava Rožbouda. Byla to výhoda?

Byla, a velká! Trenér mi hodně pomohl, o každém zápase jsme se spolu bavili, řekli jsme si, co bylo dobře, co bylo špatně… Byl jsem na takové akci poprvé a bylo výhodou, mít tam trenéra. Věděl jsem, že tam mám někoho, za kým můžu kdykoli zajít a on mi poradí.

S kým jste byl na pokoji? Máte v reprezentaci osvědčeného parťáka?

Na pokoji jsem byl sám, protože nás bylo jedenadvacet, a jak jsem byl nominován jako poslední, byl jsem lichej. Ale všichni kluci byli v pohodě, kolektiv byl výbornej a kluci mě přijali mezi sebe. S nikým jsem tam fakt neměl problém, se vším mi pomohli a za to jsem byl hrozně rád.

Benjamínkem českého výběru byl teprve patnáctiletý Matouš Srb ze Slavie. Je to velký talent?

Je fakt výbornej, určitě skvělej fotbalista. Je tam právem, taky dal gól Itálií na 1:2.

Nejlepšího, pětigólového střelce v turnaji měli Italové. Vybavujete si ho?

Inacio z Dortmundu? Vybavuju si, jak nám dal ten první gól, ale že bych si ho extra pamatoval, to ne. Kdybych o něm věděl před turnajem, určitě bych ho sledoval víc, ale v tom zápase jsem se na něj vůbec nesoustředil. Zaujal mě jeden hráč z Anglie, číslo deset, ročník 2009, jméno jsem zapomněl (Max Dowman, pozn. red.). Taky výbornej fotbalista! Hodně se mi líbilo, jak byli hráči Anglie klidní a silní na balonu, jakou ukázali obrovskou rychlost ve hře. Byla to největší škola, jakou jsem zatím ve fotbale zažil.

Vaši soupeři ze skupiny vypadli v semifinále. Co jste na to říkal, a jak byste okomentoval  celkový triumf Portugalska?

Věřil jsem, že týmy z naší skupiny dojdou daleko, a že by Itálie mohla postoupit až do finále. Ale jak jsem říkal, všechny týmy tam mají obrovskou kvalitu a soupeře si absolutně nemůžete vybírat. Portugalce, přiznám se, jsem moc nakoukaný neměl, viděl jsem je akorát chvíli ve finále. Většinou jsme v televizi sledovali naše soupeře ze skupiny.