Autor a ilustrátor Jan Macků před zaplněným sálem otevřeně mluvil o vlastních zkušenostech a cestách, jak se ke komiksu dostat. „Snažím se živit komiksem se smíšeným úspěchem,“ řekl s nadsázkou a pobavil publikum, které se do debaty zapojovalo aktivně. Do sálu nejprve dorazila zhruba dvacítka lidí různého věku – od dětí ze základních škol až po seniory. Do půl hodiny se ale prostor postupně zaplnil.

Během setkání přiblížil Jan Macků cestu od prvních skic až po vydání vlastního komiksu. „Člověk může být samouk, dnes je to jednodušší díky internetu. Na druhou stranu na umělecké škole získáte zkušenosti rychleji,“ popsal rozdíly. Sám vystudoval Ateliér komiksu a ilustrace pro děti v Plzni. „První komiks jsem si vydal v nákladu asi 150 kusů,“ popsal své začátky.

Na autora se přišla podívat i jeho rodina. V publiku nechyběla maminka a babička, které jeho tvorbu sledují dlouhodobě. Přiznaly, že prostředí veřejné debaty jim nabídlo jiný pohled než běžné rodinné rozhovory. Komiksům přitom nebyly cizí ani dříve, četly například Čtyřlístek.

Celý minifestival odstartoval ve 14 hodin právě tímto setkáním a postupně na něj navázal další program v podobě přednášek, vědomostního kvízu, prodeje komiksů a mang nebo herní koutek s deskovými hrami.
Jediný festival mangy a komiksu v regionu

Návštěvníci přicházeli z různých důvodů. Pro některé byla hlavním lákadlem manga a anime. „Hlavně mě sem přivedly mangy, které mě teď hodně zajímají. Přivedla mě k tomu kamarádka, která začala číst Demon Slayer, proto se pak večer chystám i na promítání filmu,“ uvedl čtrnáctiletý Marek Jirka. Jiní dorazili spíš ze zvědavosti nebo kvůli atmosféře. „Zavedla nás sem zvědavost. Baví mě na tom ta komunita,“ popsala Ema Kocmanová, která přišla s rodiči.

Pro desetiletého Jakuba Grňu byla akce příležitostí nahlédnout do světa, který ho dlouhodobě zajímá. „Nejvíc mě baví Pokémoni. Mám doma velkou knížku, kde si o nich čtu. Chtěl jsem se sem proto podívat,“ řekl. Jeho maminka doplnila, že vztah ke komiksům si našla až postupně. „Když jsem byla malá, četla jsem hlavně Kačera Donalda nebo Čtyřlístek. Teď mě díky dětem baví i fantasy, hry a komiksy. S tátou pak doma hrají třeba deskovky nebo si čtou komiksy,“ uvedla.

Kolem čtvrté hodiny se prostor Biografu Kotva výrazně zaplnil. Začal totiž prodej komiksů a mang. Ke stánkům se nahrnuly desítky lidí. Návštěvníci si nadšeně prohlíželi tituly a mezi regály bylo slyšet spontánní reakce. „To musím mít!“ nebo „Oni mají i Demon Slayera!“ zaznívalo opakovaně.

Knihu ulovila například dvanáctiletá Adéla Matušová, která přišla s kamarádkou Anežkou Leichmanovou. „Jsme z Budějovic a za takovými akcemi se většinou musí jezdit do Prahy. Proto, když jsme viděly, že je to tady, rozhodly jsme se sem vyrazit,“ sdělily. Obě se shodly, že si nenechají ujít ani večerní program. „Určitě půjdeme na film i na kvíz,“ doplnila její kamarádka.

Minifestival ale oslovil i starší generaci. „Komiksy mě dřív nezajímaly, ale přišel jsem sem s rodinou. Něco jsem si přečetl, třeba Uršulu, a to se mi líbilo, ale jinak se tomu moc nevěnuji,“ uvedl pětasedmdesátiletý Jiří Boček.

Deskovky přitáhly další návštěvníky

Velký zájem vzbudila herna deskových her, kterou připravil Cech hráčů. U stolů se střídaly skupiny návštěvníků, kteří zkoušeli známé i méně známé tituly. „Může sem přijít kdokoliv, pravidla rádi vysvětlíme,“ uvedl Jiří Vaněk z Cechu hráčů.

Smích a spontánní reakce se ozývaly z několika stolů najednou. „Co mám dělat?“, „To ne!“, „Teď musíš vyložit,“ zaznívalo při hraní, často s nadšením i překvapením.

„Je to náš první průchod hrou, zatím je to vyrovnané,“ popsala sedmnáctiletá Marie Kružíková, která dorazila se sourozencem. „Přišli jsme kvůli komiksům, ale když jsme zjistili, že jsou tu i hry, šli jsme si zahrát,“ doplnila. Její bratr Matěj přiznal, že dohrát partii není jednoduché. „Snažíme se to dohrát, ale zatím nám to moc nejde,“ podělil se o pocity se smíchem.

Hry si vyzkoušely i tři kamarádky, které zaujala deskovka inspirovaná seriálem Stranger Things. „Zajímáme se o mangu a čteme ji,“ uvedla šestnáctiletá Anežka. Její kamarádka Kiki dodala, že se občas pokouší i o vlastní kresby. „Nikdy to ale nedokončím,“ řekla.

Minifestival jako součást týdenního programu

Někteří návštěvníci sledovali program festivalu dlouhodobě. „Navštívila jsem většinu akcí, které mi čas dovolil. Jana Macků znám dlouho a podporuji jeho tvorbu, později se půjdu podívat i na přednášku Rudy Hansy,“ uvedla Kateřina Kolářová. Jiní se na akci ocitli spíše náhodou. „Přišla jsem sem s přítelem, který tu měl vystoupení. Dorazili jsme dřív, a tak jsme zašli na předchozí přednášku, která mě příjemně překvapila. Odnesla jsem si nové zkušenosti,“ popsala Sindy Borovková.

Minifestival mangy a komiksu se stal součástí festivalu teprve loni. Organizátoři ho do programu zařadili cíleně. „Viděli jsme, že v programu chybí komiks a manga, přestože jde o plnohodnotnou součást literatury. Nechtěli jsme je vynechat,“ vysvětlil jeden z organizátorů Michal Marek. Během rozhovoru zavzpomínal i na vlastní začátky s tímto žánrem. „Dostal jsem se k tomu přes anime. Jako malý jsem sledoval Pokémony a kolem dvanácti mi kamarád doporučil Naruto. Pak už to šlo samo,“ přiblížil s úsměvem.

Podobně mluvil i Šimon Leitgeb, který připomněl, že impulzem zařazení žánru byla zpětná vazba od veřejnosti. „Ptali jsme se lidí, co čtou, a zjistili jsme, že hlavně mladší generace sahá po komiksech a mangách. V regionu ale podobná akce chyběla, proto jsme ji začali pořádat,“ dodal. Minifestival tak uzavřel letošní ročník Literatura žije! ve znamení propojení literatury, vizuální tvorby a her.