Během těchto srpnových demonstrací zahynulo podle posledních zjištění historiků sedm lidí, desítky lidí byly zraněny a tisíce zatčeny. Mezi zabitými byl i Bohumil Syřínek. Na Tylově náměstí v Praze jej do břicha zasáhla kulka. Pravděpodobně střílel někdo z milicionářů podniku Okula Nýrsko, kteří byli v Praze také dohlížet nad manifestacemi v ulicích. Bohumil Syřínek zemřel o tři dny později v pražské nemocnici – 24. srpna 1969. Brutální zásahy proti demonstrantům neměl režim snahu ani zájem vyšetřovat. Naopak. Archivy vydávají mrazivá tvrzení tehdejších bezpečnostních složek, že střílet mohl klidně někdo z demonstrantů. Tvrdý zákrok proti davům pak režim omlouval tak, že šlo o výtržníky a kontrarevoluční živly.

Čížovská pieta

Bohumil Syřínek je pohřben v Čížové na hřbitově u kostela sv. Jakuba Většího. Připomíná ho skromný náhrobek s fotkou, ze kterého není patrné, za jakých okolností vyhasl jeho mladý život. A i když se čas od času o tragédii píše, smutný příběh mladého Bohumila zná jen málo lidí. Nevěděl o něm ani Petr Hejna z nedalekého Třebkova. Pražský rodák byl aktivním účastníkem demonstrací v letech 1968 a 1969. Vůbec prý netušil, že kousek od jeho bydliště je pohřben mladík, který při stejné události zahynul. Když si Petr Hejna toto úterý 20. srpna na internetu přečetl článek o půl století starých dramatech, rozhodl se se svou manželkou Janou uspořádat na čížovském hřbitově malé pietní setkání. Na pozvánku na sociální síti Facebook zareagovalo nakonec asi 30 lidí, kteří přišli položit květinu a svíčku na hrob Bohumila Syřínka. Pár dní před tím byli uctít památku hocha i lidé kolem písecké organizace Československé obce legionářské.

Příběh vzal Petra Hejnu za srdce, protože to byl vrstevník. „Původně jsme si s manželkou říkali, že se tu zastavíme a položíme kytičku. Nakonec z toho byla založená facebooková událost a hned během večera mi začaly chodit reakce. Jedna například od kamaráda Bohumila Syřínka, který se s ním v onen osudný den ocitl na pražské demonstraci. „Vzpomínal na ty těžké chvíle. I po těch 50 letech je to v něm velice živé. Říkal mi, jak vezl z Prahy Bohoušův zakrvácený batoh jeho mamince. Mě to strašně zasáhlo. Bohumil Syřínek byl kluk milující přírodu, jako my. Byl stejně starý a při demonstraci byl pár stovek metrů od místa, kde jsem byl já. Já jsem tam byl vědomě, ale on se stal hrdinou proti své vůli. Jel si pro peníze ke své tetičce a dnes se to mnohdy podává tak, že tam jel hledat dobrodružství a že si za to mohl sám. Strašně mě mrzí, že se více nehledá viník, který střílel. Mě to hodně zasáhlo, protože jsem na jeho místě mohl být třeba já,“ řekl se slzami v očích Petr Hejna.

Nešířit strach

Krátkou bohoslužbu u hrobu Bohumila Syřínka sloužil biskup Církve československé husitské Filip Štojdl. Požádal účastníky pietní akce, aby se nenechali řídit strachem a drželi při sobě. „Když v historii národy začaly odvracet oči od páchaného zla, začaly se stavět koncetráky, lidé byli vyhazování z práce, vyhrožovalo se jim… Dodnes se národ s touto tragickou obětí nevyrovnal,“ řekl Štojdl.

Pohřbu Bohumila Syřínka se v roce 1969 zúčastnilo mnoho lidí, včetně kamarádů a trampů. Na hřbitově nechyběli i příslušníci Státní bezpečnosti, kteří událost monitorovali. Rodina se pak nevyhnula nepříjemnostem. Drobnou zajímavostí je tvar Syřínkova příjmení, které je často psáno i v podobě Siřínek. Na pomníku v Čížové je uváděn jako Syřínek, ale třeba na pamětní desce v Praze je jeho příjmení ve druhé verzi. Stejně tak píše o Bohumilu Siřínkovi Ústav pro studium totalitních režimů, který mu v roce 2009 posmrtně udělil Cenu Václava Bendy, která se dává za význačnou roli při obnově svobody a demokracie Československé republiky v letech nesvobody.

Ústav pro studium totalitních režimů uvádí, že Bohumil Syřínek se narodil v roce 1955. „Jako žák základní školy se společně se svými kamarády 21. srpna 1969 přes Prahu vracel z výletu zpět domů do jižních Čech. V bezprostřední blízkosti kliniky v Londýnské ulici na Vinohradech, kde probíhaly protesty proti okupaci Československa, byl postřelen příslušníky komunistických pořádkových jednotek. Zraněním podlehl v ranních hodinách dne 24. srpna 1969,“ píše ústav.