Při nehodě zemřeli spolužáci Marta Hanzlíková ze Šamonic, Jana Válová z Jamného, Václav Trojan z Račova a Josef Klíma s Vlastimilem Tomanem z Mirotic. Nehodu nepřežil ani písecký učitel Václav Pokorný, který pocházel z Podolí II.

Šofér linkového autobusu za volantem usnul a ztratil kontrolu nad řízením. Nárazu do traktoru s vlekem už nezabránil. Ke srážce došlo poblíž dnešní čerpací stanice Na Kuchyňce v Písku. Autobus jel ve směru od Prahy, traktor s valníkem plným studentů mířil opačným směrem na školní statek.

Co se stalo?

S těžkými zraněními vyvázla z nehody tehdy 17letá Milada Stejskalová rozená Čarková ze Šamonic. Na valníku seděla na levé straně do silnice, do které autobus narazil. „Ten den jsme měli psát písemku z geodézie, pamatuji si to, jako by to bylo dneska. Když jsme ráno přišli do školy, bylo nám řečeno, že nám chybí ještě jeden den z týdenní praxe, kterou jsme předtím kvůli nepřízni počasí nemohli dokončit. Měli jsme v tu chvíli hroznou radost, že nemusíme psát test. Naskákali jsme na lavice na valníku a přinesli jsme várnici s čajem,“ vzpomíná Milada Stejskalová.

„Rádi jsme během cesty zpívali. Spolužačky Marta Hanzlíková s Janou Válovou byly dobré zpěvačky, proto si sedly dopředu. Tenkrát byla hrozně moderní písnička Děti z Pirea,“ říká Milada Stejskalová. Co přesně se v osudný okamžik stalo, zná jen z vyprávění, výslechů u soudu a svědeckých výpovědí. Na oplachtovaném valníku prý nikdo nemohl tušit, že se blíží nebezpečí. „Ten autobus ČSAD Příbram nikdo neviděl. Řidič prý za jízdy usnul a narazil nejdřív do traktoru, který řídil náš pan školník. Tomu se nestalo nic, měl jen zlomený prst. Pak autobus trefil levou přední stranu valníku. Všichni, kdo tam seděli směrem do silnice, to krutě odnesli,“ líčí Milada Stejskalová.

Na dění těsně po nehodě má jen útržkovité vzpomínky. „Chvilku po srážce jel kolem další autobus. Když řidič a cestující viděli, co se stalo, vyskákali ven a začali pomáhat. Některé zraněné nakládali i do autobusu. Já si vybavuji nějaký náraz, pak si pamatuji jen to, že mě někdo zvedal ze země, jak jsme byli rozházení po silnici. Vybavuji si až nemocnici. V uvozovkách nejlépe dopadli ti, kteří seděli na valníku vzadu, protože z vozu vylétli ven,“ popisuje pamětnice, který děsivou nehodu odnesla zraněními, po kterých má problémy dodnes.

Těžké chvíle

Vzpomíná i na chvíle, kdy ji chodili do nemocnice navštěvovat spolužáci. „Bylo mi divné, že jsou často všichni v černém. Vůbec mi nedocházelo, že můžou být někteří spolužáci mrtví, i když o kamarádce Martě jsem se dověděla dříve od doktora. Před Vánoci se pak konal jeden pohřeb za druhým. Zrovna kamarádka Marta Hanzlíková byla hrozně veselá. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by to s ní mohlo špatně dopadnout,“ zmínila Milada Stejskalová. Dodává, že někteří spolužáci s lehčími zraněními se ještě do Vánoc začali vracet do lavic. Na prázdná místa v lavicích přibyly smuteční karafiáty. Památku zemřelých připomínala parte.

Milada Stejskalová vzpomíná, že zbytek třetího ročníku školy víceméně promarodila. A posledním roce studia už se prý na praxe tolik nejezdilo. „Je to už 60 let, ale když dneska jedu kolem Dobešic, radši se na statek nedívám. Mám nepříjemný pocit,“ přibližuje své pocity. Dobře jí prý nedělá ani cesta místem, kde se nehoda stala.

A popisuje, co se dělo po nehodě kolem šoférů autobusů. „K nehodě došlo kvůli tomu, že v ČSAD Příbram se tehdy nedodržovaly povinné přestávky. Některým řidičům to vyhovovalo, protože sice jezdili v kuse spoustu hodin, ale pak měli delší volno. Jejich ředitel to toleroval. Vzpomínám si, že k soudu s řidičem přišli i jeho kolegové a docela nevhodně se tam bouřili. Byli tam ale i rodiče mrtvých, kteří se zvedli a odešli. Nelíbilo se jim to. Měli pocit, že s některými řidiči nehoda tolik neotřásla, ale chtěli si hájit své výhody,“ popisuje Milada Stejskalová.

Doplnila, že řidič autobusu dostal u soudu v Písku tři a půl roku vězení. „Pak se odvolal a dostal čtyři a půl roku. Trest 18 měsíců nepodmíněně dostal i ředitel. Odsouzený řidič byl psychicky zničený. Říkal, že má také děti,“ vzpomíná Milada Stejskalová. Dnes popisuje, že tragédie třídu stmelila. Znát je to prý i na srazech, které stále pořádají. Samozřejmostí je uctění památky zesnulých kamarádů a učitele.