Jaké byly vaše fotbalové začátky? Kdo vás k fotbalu přivedl a jaký jste měl pocit z prvního tréninku?

S fotbalem jsem začínal v pěti letech, přivedl mě k němu děda, který je mým velikým fanouškem. Po pravdě si první trénink nevybavuji, nedávno jsme si ale pouštěli video, které rodiče natočili na jednom z mých prvních tréninků.

Dělal jste kromě fotbalu i jiný sport? Proč zvítězil fotbal?

Ano, hrál jsem dlouho i tenis, kterému jsem se do třinácti let věnoval také hodně, ale ve třinácti jsem se musel rozhodnout, co chci dělat víc, a zvítězil fotbal. Myslím si, že to bylo tím, že fotbal mi šel vždycky víc.

S fotbalem jste začínal na Hradišti. Jak na to vzpomínáte?

Na Hradiště mám krásný vzpomínky, začínal jsem tam úplně odmalička, můj první trenér byl Petr Vyterna, který mě naučil úplné základy, a pak už mě trénoval Martin Dub a Vráťa Peklo, pod kterým jsem absolvoval první brankářské tréninky, moc rád na to vzpomínám.

Jak se zrodil váš přestup do Písku? A byl jste hned rozhodnutý do Písku jít, nebo jste váhal?

Proti Písku jsme hrávali hodně často a vždycky mezi námi byla velká rivalita, měli jsme docela dobrý tým, takže jsme je většinou hodně potrápili. Asi jsem se trenérům z Písku líbil, tak o mě měli zájem. Já jsem to v tu dobu nějak moc nevnímal, ale rodiče nějakou dobu váhali, protože na Hradišti bydlím, takže mám hřiště kousek od domu a neměl jsem v té době nějak velké ambice, ale nakonec jsme se tak rozhodli a myslím si, že to bylo správné.

Zvyknul jste si rychle na nové prostředí a spoluhráče?

Kluky jsem znal ze zápasů, některé míň, některé víc, někteří kluci byli mými kamarády už před přestupem, takže problém nebyl.

Jak byste popsal své působení v Písku?

Určitě pozitivně, strávil jsem v Písku čtyři roky a jsem za ně rád. První dva roky, co jsem do Písku přišel, jsme měli hodně silný tým a bylo to podloženo i výsledky, kdy jsme v lize žáků byli na předních příčkách a jezdili jsme hrát proti prvoligovým klubům, což byl velký zážitek. Asi největší zážitky, na které budu vzpomínat, byly turnaje v Abu Dhabí, kde jsme hráli dva roky po sobě a pokaždé jsme skončili druzí za domácími fotbalisty. Na to budu dlouho vzpomínat.

Pak přišel přestup do Sparty. Jak k tomu došlo?

Trenéři ze Sparty se byli podívat na mých zápasech a dostal jsem možnost jezdit na tréninky na Strahov, jezdil jsem tam půl roku, absolvoval s týmem i třeboňské zimní soustředění, odehrál přátelské utkání i moje první derby v životě a asi jsem trenéry dostatečně přesvědčil, že do Sparty patřím.

Proč právě Sparta?

Kdo mě zná, tak ví, že jsem odmala byl veliký sparťan, nosíval jsem do školy sparťanskou tašku, penál, k Vánocům si přál rudé dresy, takže když přišla nabídka a možnost být součástí Sparty, což byl můj sen, tak nebylo vůbec o čem přemýšlet.

Musel jste se kvůli fotbalu přestěhovat do Prahy. Nebylo to pro vás těžké?

Od léta tady bydlím v pronajatém bytě, mám to kousek do školy i na Strahov, takže jsem nadšený. Vždycky jsem chtěl žít v Praze, ale teď jsem vždycky rád, že můžu jet na víkend do rodného Písku.

Jak se vám v soutěži dařilo před další koronavirovou pauzou?

Dařilo se nám docela dobře, herně to občas nebylo ono, ale výsledkově jsme byli spokojení, až na jedinou letošní prohru v Chrudimi, kde se nám zápas nepovedl.

Jak se během doby bez společných tréninků udržujete ve formě? Máte nějaké pokyny od trenérů?

Každý týden dostáváme nový individuální tréninkový plán, který plníme. K tomu máme ještě třikrát v týdnu online tréninky, kde buď posilujeme, nebo děláme nějaké kompenzační cvičení. Zároveň jsem každý týden tři až čtyři dny v Praze, kde trénuji s brankářským trenérem.

Už jste také oblékl dres České republiky. Jak jste se cítil, když přišla pozvánka do reprezentace?

Myslím si, že snem každého fotbalisty je zahrát si za národní tým. První nominaci jsem se dozvěděl ve škole. Figuroval jsem tam jako náhradník, ale za chvilku mi volal vedoucí týmu, že jsem byl donominovaný a poletím na turnaj do Španělska, což pro mě bylo neskutečný. Z malého týmu, jako je Písek, jsem se dostal do nominace reprezentace.

Kolik už jste toho za reprezentaci odchytal a jak to s vaším působením v národním týmu bude dál?

První zápas jsem odchytal v den svých narozenin na turnaji v Pinataru proti Španělsku. Pozvánku do reprezentace jsem dostal ještě jednou teď na podzim na kemp nedaleko Prahy, který jsme bohužel v půlce museli kvůli pozitivně testované osobě rozpustit.

Máte nějaký fotbalový vzor, a proč se vám líbí zrovna on?

Vždycky jsem obdivoval Petra Čecha, jeho skromnost, píli a to, jak to má v hlavě srovnaný.

Kterému týmu fandíte nejvíce v České republice i ve světě a proč?

Jak už jsem říkal, jsem odmala velký sparťan a to, že můžu hrát za Spartu a vídat hráče, kteří byli mými vzory, je úžasný. Ve světě fandím Manchesteru United, je mi hodně sympatický a mám rád hráče, kteří v něm hrají.

Máte nějakého trenéra, na kterého nejvíce vzpomínáte?

Určitě rád vzpomínám na Vráťu Pekla, kterého jsem již zmiňoval. A důležitým člověkem a trenérem v mé dosavadní kariéře byl Honza Starý, ke kterému jsem jezdil na individuální tréninky. Hodně mi pomohl jak po stránce fyzické, tak i psychické.

Kam byste to chtěl ve fotbale dotáhnout? Který je váš vysněný klub?

Můj sen je dostat se do áčka Sparty a vyhrát s ním ligový titul. V současné době je mým cílem bojovat o nominaci na kvalifikaci na Euro do sedmnácti let, které se bude konat letos na podzim.

Jak trávíte čas doma v době koronaviru?

Trávím hodně času s rodinou, a když zrovna necvičím, nebo si nejdu zaběhat, tak jsem si ve volném čase hodně oblíbil sledování Netflixu a dost času trávím také hraním FIFY.

Co byste řekl na závěr?

Moc si přeji, aby tato zvláštní doba co nejrychleji skončila a my se mohli vrátit k normálnímu životu a sportování.