V dramaturgii měl prsty muž, který je měl i ve Folkové růži a poté ve Folkovém Pluháči, nestor jihočeské folkové muziky Pavel Jarčevský. A jaký by to byl dramaturg, aby si zde nezahrál se svým Jen tak takem. Dále se dostavila vokální skupina X-tet a Microjazz, který má ve svém repertoáru prvky jazzu, swingu či funky.

Jak se to všechno v prvopočátku seběhlo? Původní myšlenku oživit hudbou prostory jindřichohradeckého muzea přinesl na počátku roku frontman X-tetu Štěpán Štrupl. Další důležitou osobou byla ředitelka muzea Martina Machartová, která tuto myšlenku posvětila. A tak se stalo, že nultý ročník mohl vypuknout a marketingová a PR pracovnice muzea Marcela Kozlová jej mohla uvést.

Úvodní tóny připadly Jen tak taku a písničce O šálku na kávu. Zvládli je úplně v pohodě i bez předchozí zvukové zkoušky. A ve stejném pohodovém duchu se linul proud dalších písní. Pavel Jarčevský připomněl, že některé z nich se díky své delší historii hodí do zdejšího prostředí (Carpe diem blues nebo Scházíš mi lásko). Třeba takovou Tajákovi si s Jentaktaky notoval i jejich bývalý člen Milda Vokáč, který se přišel na festival podívat. Z té novější historie zazněly například Apage satanas, Lidé jsou andělé či jejich tradiční Přejem vám život. Přejme život jim i celému festivalu.

X-tet, vokální skupina z Jindřichově Hradce, přinesla svými skladbami svěží vítr, který velmi konkuroval tomu, který profukoval uzavřeným nádvořím. Jejich vokály mají velkou podporu ve dvou kytarách a kontrabasu. Stejně jako nedávno Jentaktaci přivítali ve svých řadách nového člena Pavla Krajského, tak i X-tet přivedl do svých řad novicku – vokalistku Lucii Bártů, která svým projevem zaujala nejednoho diváka. Repertoár kapely je opravdu rozmanitý. Povětšinou se jedná o převzaté skladby předělané do X-tetí podoby. Kdo by třeba neznal Šaty dělaj člověka, Čerešně či Žízeň. Jedna taková jejich písnička s podzimní tématikou vyvolala i spad několika dešťových kapek. Závěrečná píseň X-tetu, kdy Kráčel krajem poutník, je dovedla do krásného finále druhé třetiny festivalu. Klobouk dolů!

Rovněž domácí Microjazz (vzhledem k počtu muzikantů spíše macro) přinesl s sebou energické jazzové a swingové celkem známé melodie. Tou energií se jim podařilo rozpohybovat i některé diváky. Tahounem kapely je zpěvačka Andrea Kaňková, která má kolem sebe zdatné kolegy od piana, baskytary, kytary přes bicí až po dechovou sekci. Ti, kdo netančili, napjatě poslouchali s očekáváním, co dalšího přijde. Skvěle zapadli do prostředí a uzavřeli tak příjemný, pohodový a energií nabíjející večer protkaný čerstvým větrem.

Kdo se chtěl o přestávkách mezi kapelami zabavit jinak než sledovat přípravu dalšího účinkujícího, mohl si prohlédnout expozici s názvem Letecká bitva nad Jindřichohradeckem a výstavu Poklady z muzea.

Na závěr se hodí citovat s mírnou úpravou slova, která pronesl Pavel Jarčevský: „Věřím, že folk se vrací do Jindřichova Hradce.“

Pavel Černý, foto Muzeum Jindřichohradecka Michal Žoudlík