Radim Schwab se do jižních Čech těší a odpovídá:

Proč jste se rozhodl vystoupit na akci Kdo má rád?
Oslovil mne organizátor benefičního koncertu Martin France, se kterým jsem v minulosti na některých jeho akcích vystupoval. Rád pomohu dobré věci. Dělal jsem i několik benefičních koncertů třeba pro Fond ohrožených dětí a podobně. Když je třeba, rád podpořím dobrou věc.
Podle čeho si vybíráte charitativní akce, na kterých vystupujete?
Vybírám si z takové kde je záruka, že se skutečně prostředky dostanou k těm, kdo je potřebují.
Jaké skladby od vás na tomto vystoupení diváci uslyší?
Budou to muzikálové hity a to z těch nejlepších muzikálů.
Koncert se uskuteční na zámku Nové Hrady. Máte rád zámecké prostředí?
Miluji tyto prostory, dýchá na vás historie a vzpomínky dávných dob, tyto akce mají ryzí naprosto neopakovatelnou atmosféru!
Jste původem z Brna a tak se nabízí otázka, jaká máte vztah k jižním Čechám nebo zda to pro vás bude zcela nové prostředí i publikum?
Musím říct, že zeměpisné záležitosti, vůbec neřeším. Je to úplně jedno v jakém městě se koncert koná a myslím, že vystoupení v zámeckém prostředí jižních Čech bude pro diváky i účinkující zážitkem.

Ve vaší kariéře jste spojil divadelní a taneční vlohy se zpěvem, což se skvěle propojuje s klasikou i muzikály. Jaký žánr je vám nejbližší?
Mám rád melodickou hudbu. Takové italské belcanto je mi úplně nejblíž. Už jako malý kluk jsem miloval klasickou hudbu.
Diváci vás znají jako Fantoma opery nebo z muzikálu Monte Cristo, Excalibur a dalších ale i z divadla Na Fidlovačce či divadla Husa na Provázku. Která z vašich rolí je pro vás nezapomenutelná?
Určitě Mistero Buffo. Jedná se o geniální dílo od nositele Nobelovy ceny za literaturu Daria Fo. Původně jsem to hrál a zkoušel pro divadlo Husa na Provázku. Zkoušeli jsme téměř rok s geniální herečkou a režisérkou Alenou Ambrovou. Jedná se o one man show, kde se musím rozložit na čtyřiadvacet různých postav. Je to velmi náročné a skvělé představení!
Existuje role, po které toužíte nebo místo, kde byste rád vystupoval?
Všechny moje sny se už splnily, musím říct, že jsem dítě štěstěny a s trochou nadsázky mohu konstatovat, že teď už bych klidně mohl jít do důchodu. Toužím po velkém krásném koncertu se symfonickým orchestrem ale i ten už chystáme.
Cesta k vaší kariéře nebyla úplně jednoduchá a první velkou zkouškou bylo nepřijetí na brněnskou konzervatoř. Co ve vás bylo největší hnací silou, která nedovolila, abyste se nechal odradit?
No to, že jsem tam nešel, bylo velké štěstí a vlastně velký start. Začal jsem rovnou v divadle Husa na Provázku a měl štěstí na opravdu skvělé vedení. Co je v této profesi nejdůležitější, je odhodlání a vytrvalost. Musím říct, že jsem nikdy nevymetal večírky a nelezl nikomu…přesto vždy přišla nějaká krásná nabídka. Asi to bylo štěstí spojené s pracovitostí.
Musíte stále trénovat hlasivky, například s hlasovým poradcem?
Ano, neustále.
Co byste poradil těm, které sní o umělecké kariéře?

Pracujte na tisíc procent a jeďte mimo republiku.