Narážel na to, co Piráty – zakladatele spojovalo. Bezplatné užívání internetu, zrušení poplatků za užívání autorských děl a tak dále. Protože každé dílo má nějaké náklady a investor by se měl mecenášem stávat dobrovolně a ne povinně, když někdo, kdo nevytvořil nic, si chce jeho dílo užívat…
A tak se to táhlo dál.
Budou jiní, věřila jsem já, když Piráti nakráčeli do velké politiky s odhodláním, jak tam jdou uklízet staré pořádky. Nadchlo mě zejména celostranické hlasování o všem. – Budou stejní, koupí si je za funkce a prebendy, tvrdila moje domácí opozice. Rozklíží se zevnitř, protože ti s funkcemi nebudou chtít celostranické hlasování respektovat a přijít o své teplé kancly.
A pak už jsem jen smutně přihlížela, jak se Piráti postupně rozdělují – začala jsem si je pro sebe dělit. Idealisti a kravaťáci.
Do minulého jihočeského krajského zastupitelstva jich bylo zvoleno devět. Nevídaný počet. Z toho soudím, že moje nadšení pro nový, svěží vítr v politice sdílelo dost voličů. Víc než u Starostů, sociálních demokratů, Topky, lidovců…
Co se ale stalo pak? Na celostátní úrovni začaly probleskovat divné signály. Pirátské nápady na sdílené bydlení (kdy by do volného patra rodinného domu někoho zkrátka nastěhovali), sdílená auta (když už jsem bohatým majitelem auta a někdo jen drandí po městě na kolobrndě, budu ho vozit do Prahy!). A když už ministerstvo pro místní rozvoj v čele s Ivanem Bartošem nahlédlo, že základní kámen nesvobody mladých tkví v tom, že nemají byty, tak pirátský nápad zněl, že vzniknou ve městech kanceláře, které budou radit a koordinovat. Za mě – další nesmyslná neziskovka nebo, nedej bože, ještě další úřad začleněný do oficiálních struktur. To už mi šel trochu mráz po zádech.
Chvílemi jsem se styděla, že mi sice občas někteří oponenti nadávají do komunistky (kterou jsem nikdy nebyla a naopak jsem za minulého režimu mohla studovat jen při zaměstnání), ale zas taková komunistka nejsem, abych si vzala domů spolubydlící rodinu, vozila jsem ji do Prahy a svůj zlatý řetízek jsem hodila do kádě na náměstí. I když husité a Žižka jsou samozřejmě moji oblíbenci.
V dalších sněmovních volbách sehráli protřelí Starostové fikaně s Piráty hru na koalici a vymetli s nimi. Jako držhubné dostali některé ministerské funkce a posty politických náměstků, kde asi není co dělat, když si vzápětí náš jihočeský Pirát začal se sekretářkou a vyrobil první pirátský skandál. V krajském zastupitelstvu naivně přistoupili Piráti na hru hejtmana Martina Kuby, který je nalákal, že ačkoliv jsou opozice, všechno si budou vyříkávat předem za zavřenými dveřmi a v sále už se bude jen hlasovat. Trvání zastupitelstva se zkrátilo o několik hodin, žádné řevnivé půtky nebyly slyšet. A když se náhodou některý Pirát utrhl ze řetězu a na plénu vytáhl kritiku, hned si od hejtmana vyslechl, že „to jsme si snad už vyříkali tam, dřív…“ Volič musel nabýt dojmu, že kromě držení funkcí už Piráti nedělají vlastně nic.
Že jejich představitelé zřejmě nejsou schopní tvrdé, systematické práce, kterou byznysman Kuba přenesl na kraj, se postupně projevovalo čím dál víc. V Táboře nastoupil v minulém období pirátský místostarosta s velkými digitalizačními vizemi a v dalším období už nechtěl kandidovat… Správně tušil, že by byl dřív či později konfrontován s výsledkem. Zato Ivan Bartoš digitalizaci stavebního řízení nezvládl naplno. Zřejmě nikdy neřídil firmu, kde musí zadávat úkoly, neustále průběžně kontrolovat, vyvozovat důsledky, reagovat… Premiér ho měl odvolat mnohem dřív. Jestli by Piráti byli schopní nasadit jiného digitalizačního borce, to je otázka. I školský systém nových přijímaček se přece zpočátku hroutil, ale nakonec se rozchodil, takže to asi nějak musí jít.
Poté, co se Fiala konečně odhodlal k radikálnímu kroku, vypukla pirátská krize naplno. Členská základna si odhlasovala odchod z vlády, ministr Lipavský, který už v politice leccos okoukl, začal vymýšlet, jak udržet svou židli. Že by jako podal demisi, která podle dohody nebude přijata a on tam dovládne… Nakonec křivácky a bezostyšně hodil Piráty přes palubu.
Když se začalo mluvit o tom, že jestliže přešli Piráti do opozice, měla by opustit funkci i místopředsedkyně sněmovny Richterová, začala se taky vykrucovat. Dnešním mediálním titulkem mě dorazila. „Ztratili jsme důvod být potichu,“ oznámila, že vytáhla do protiútoku, aby zachránila svoji židli. Proboha, proč byli potichu? Vždyť kdysi hlásali, jak jdou vykřičet všechny ty kmotrovské praktiky do světa. Vzkazuje mi tímto Olga Richterová, že já a několik mých podobných známých jsme staří hlupáci, kteří celý život říkají, co si myslí i za cenu, že si rozbíjejí hlavu o zeď? Zatímco mladí jsou rychlí, pružní?
Nedá se to vnímat jinak, než že političtí partnerosoupeři si za prebendy koupili těch pár Pirátů, co dostali funkce, ty nové kravaťáky, kteří od té chvíle začali hrát nečistou hru se svou politickou základnou připravenou se u počítačů vyjadřovat ke všemu. Dochází mi, že dobře to asi cítili ti Piráti, kteří se letos už na krajskou kandidátku nenechali napsat vůbec nebo symbolicky někam dozadu… To byli ti, kteří se na krajském zastupitelstvu navzdory dohodám s hejtmanem čtyři roky ozývali nahlas a občas hejtmana vytáčeli doběla.
Jdu vařit kafe domácímu parťákovi. Stojí zkrátka nohama na zemi víc než já. Měl pravdu. Ale nevadí. Čekám dál. Na mladé lidi, kteří vstoupí do politiky s čistým srdcem, za ideály o spravedlivém světě. A nenechají se zkorumpovat.