Barbora O. byla schizofrenička, nemohla být kvůli nepříčetnosti souzena. Skončila v brněnském detenčním ústavu. Ten je určen pro nepříčetné a nebezpečné osoby. Takto vypadal zřejmě první případ aktivního útočníka (tj. obecně řečeno: útočníka, který se v amoku nebo plánovaně za použití zbraně na místech veřejně přístupných, tedy v tzv. měkkých cílech, rozhodne zabít nebo zranit co nejvíce lidí) v české porevoluční historii.

Signály však sahají ještě dále. Dva roky před zmíněným útokem stejná osoba, tehdy pětadvacetiletá Barbora O., zaútočila v základní škole v Havířově. Podobně vyzbrojená nožem několika bodnými ranami zranila družinářku a následně ohrožovala na životě dvě hodiny malou žákyni školy, než ji zadržela policie po násilném zásahu proti pachatelce. I tehdy skončila Barbora O. za tento čin v psychiatrické léčebně. Nezůstala tam ale dostatečně dlouho, jak je patrno. Cesta na svobodu pro ni znamenala příležitost k vraždění ve Žďáru.

Další skutek, studenta středního odborného učiliště v Praze 4 z března tohoto roku, který přinesenou mačetou zabil svého pedagoga v jeho kabinetu, je dalším důkazem toho, že v České republice není dosud jednoznačně vyřešena bezpečnost studentů (našich dětí, vnoučat) ve školách a školkách, kam je rodiče posílají v domnění, že jim tam nehrozí nebezpečí a škola je zajištěna a odolná vůči případným pokusům masových vrahů a aktivních útočníků vstoupit na půdu školy a provést hrůzný čin.

Tyto případy a stejně jako další v jiných zařízeních (např. nemocnice v Praze a Ostravě), jsou inspirací pro další následovníky klamné popularity osob, které za tímto skutkem vidí své zviditelnění, zisk pozornosti lidí a médií, pocit vyslyšení, vyřešení zlosti a nenávisti, vyústění nezvládnuté šikany či zkratovitého jednání způsobeného psychickým amokem. V zahraničí se takovéto případy vyskytuji poměrně častěji, a to nejen na vysokých a středních školách – např. v roce 2021 v Permu, kde střelec zabil osm žáků školy, další tři desítky lidí byli zraněny, dále v Kazani (2021), kde dva střelci ve škole zabili sedm dětí, učitelku a další zaměstnankyni školy, a v neposlední řadě letos v Iževsku, kde při střelbě čtyřiatřicetiletého ozbrojeného pachatele zahynulo 17 lidí, z toho jedenáct dětí, dva učitelé a dva členové ostrahy. Další více než dvě desítky dětí utrpěly zranění. Střelec dokonce nejprve zabil dva členy ochranky a poté začal střílet na studenty a učitele.

Zřejmě nejčerstvějším případem masové vraždy ve školním zařízení je případ z minulého týdne, kdy bývalý čtyřiatřicetiletý policista v thajské provincii Nong Bua Lapchu v mateřské školce zastřelil 38 lidí, z toho 24 dětí. Důvodem bylo vyhození od policie a rozčílení, že v jeslích nenašel svého syna. Z pohledu do světových statistik lze říci, že ve 300 posledních případech útoků střelce na měkké cíle se ve stovce případů jednalo o útoky ve školských zařízeních!

Jak je statisticky patrno z uvedených případů v Česku i zahraničí, je potřeba se věnovat ochraně školských zařízení. Vstupu ozbrojené osoby do školy nejde zřejmě prakticky zcela zabránit – viz případ zabití ochranky školy v Iževsku, ale jde mu preventivně předcházet kombinací fyzické a mechanické ochrany. Mnohé školy mají systém vstupu do školy pomocí individuálního identifikátoru v podobě čipů a vstupních karet. Zřejmě nastane doba, kdy se do škol zavedou i technologie, které známe spíše z povinně chráněných budov a letišť, jako jsou například bezpečnostní rámy a chytré kamery schopné rozpoznat ukrytou zbraň, rentgeny a podobně. Chceme přece ochránit děti, které jsou naší budoucností.

Je jen otázkou času, kdy takovéto případy budou častější a společnost si bude vybírat školská zařízení nejen podle kvality výuky, ale i podle parametru zabezpečení školy a odolnosti v systému ochrany měkkých cílů. V praxi jsem se setkal velmi často i se skutečností, že mnozí ředitelé škol neví, jak by se zachovali v případě útoku, spoléhají se na policii, v drtivé většině nemají zpracovaný bezpečnostní audit k odhalení slabých míst k průniku cizích osob do prostoru školy. V rámci již provedených ojedinělých auditů škol vyšlo najevo i to, že ředitelé neví, že základní návod k orientaci ochrany školy už vyšel před šesti lety formou technické normy ČSN 73 44 00 Prevence kriminality – řízení bezpečnosti při plánování, realizaci a užívání škol a školských zařízení. Tuto normu vypracovala Technická normalizační komise TNK 148 jako možnou odpověď na řešení problematiky ochrany jednoho z měkkých cílů – škol a školských zařízení.

Společným vodítkem všech opatření je přitom ztížení nebo omezení neoprávněného vstupu do objektu školy. Norma pomáhá k orientaci ve značném množství technických doporučení, norem, vyhlášek a zákonů tím, že v jednotném dokumentu odkazuje na potřebné materiály pro školy.

Doporučuji tedy rodičům, až půjdete pro své ratolesti do školky, školy nebo na třídní schůzky, věnujte pozornost zabezpečení školy, organizaci a reakci jejich pracovníků na vstup cizí osoby do školského zařízení. Například, zda má škola kamerový systém nebo zda ve vrátnici školy sedí fyzicky zdatný pracovník, schopný zabránit cizí osobě ve vstupu do školy.

Martin Hrinko
(autor je pedagog VŠ CEVRO Institut, bývalý ředitel pořádkové policie Policejního prezidia ČR, poradce Ministerstva vnitra ČR pro ochranu měkkých cílů, člen Rady Asociace krajů ČR pro bezpečnost za Jihočeský kraj)