Z mého pohledu bylo naše zemědělství od začátku 90. let soustavně likvidováno, vláda neudělala nic na ochranu českého trhu. Za ta léta se ani nedocílilo rovných dotačních podmínek se zahraničními zemědělci (Jiří Šonka, místopředseda regionální Asociace soukromých zemědělců v Táboře uvádí, že jsme na 60 %). Když senátor Jaroslav Chalupský píše, že: „Jen poptávka a nabídka a svobodná volba nepokřivená dotacemi a nepřirozeným zvýhodňováním nějaké komodity by měla rozhodovat o tom, co se bude obchodovat a co bude na pultech obchodů,“ jak toho chce dosáhnout, když rovné podmínky nemáme už kvůli dotacím?

Všichni senátoři se sice dušují, jak chtějí zemědělce podporovat, ale v žádném případě ne uzákoněnou regulací českých výrobků na českých trzích. Jak se do těch zahraničních řetězců, které ovládají trh a mají samozřejmě zájem prodávat zboží ze svých domovských zemí, mají čeští producenti dostat v mnohem větší míře, když se jim to dosud nepodařilo? To jsme přece zase tam, kde jsme byli. Jakým způsobem tedy chtějí pomoci?
Námitka senátora Tomáše Jirsy, že přece nemáme dostatek vepřového masa a zeleniny, abychom mohli zaplnit pulty obchodů – ale to je přece výsledek dosavadní třicetileté zemědělské politiky! Když budou nastaveny jiné podmínky, zemědělci toho velmi rádi využijí a vrhnou se na tuto výrobu. Když pro ně byla díky dlouhodobě nízkým výkupním cenám nevýnosná či přímo ztrátová, co jiného měli dělat?

Soběstačnost ve výrobě potravin by měla být pro každý stát tím základním a samozřejmým požadavkem. Tak by se měl chovat každý řádný hospodář. Ale to naše popřevratové vlády ve své aroganci úspěšně ignorovaly a akorát tak házely zemědělcům klacky pod nohy. O prosperitu země jim nikdy nešlo, jen o tu vlastní. O soběstačnosti se sice začalo na jaře loňského roku mluvit s ohledem na koronavirovou pandemii a možný kolaps při zavření hranic v dodávce potravin, ale rychle to zase utichlo.

A pokud senátor Tomáš Fiala mluví o pokřiveném přístupu k půdě a přílišném pěstování řepky, chci jen podotknout, že řepka se pěstovala na 16 % zemědělské půdy, teď už asi o něco méně a je to plodina, která neničí půdu, ale je naopak zlepšující plodina s mohutným kořenovým systémem, který kypří a rozrušuje půdu. V osevním postupu je lepší než obiloviny. Dvě třetiny produkce řepky se spotřebují na výrobu potravin – oleje, který je mimochodem jeden z nejkvalitnějších. Povinný přídavek biopaliv do nafty neurčili čeští zemědělci, nýbrž Evropská unie a o tom, že surovinou pro výrobu biopaliva v naší republice bude řepka, rozhodla zase vláda. Zemědělci se jen přizpůsobili daným podmínkám a začali vyrábět to, co se dalo prodat. To je přeci zákon kapitalismu, který se tu po převratu začal budovat. Zajímavé je, že pokud se tak chovají zemědělci, je to špatně.

A k té dvojí kvalitě potravin – to je přece ostuda už dlouhá léta, co si tady necháme líbit. Ozýváme se teprve po 30 letech? Ve výsledku stejně moc nevěřím tomu, že v této věci dojde k nápravě. Možná dojde k uzákonění, ale pokud nebude důsledná kontrola a postihy, vyjde do ztracena.

A ještě na samý závěr, pobavila mne definice české potraviny, „… aby bylo možné označovat jako českou například zde vyráběnou čokoládu. Howgh!“ Toť myšlenka vskutku převratná.

Jaroslava Pixová, Putim