Pak přišly doby, kdy si skoro nikdo netroufal nahlas říct, že je oranžový nebo nedej bože dokonce červený volič. V práci nebo v hospodě byl ho příznivci modrých zdrtili pohrdáním a musel by asi od té chvíle popíjet osaměle „lahváče“ v garáži. To bylo v době největšího rozmachu Klausovy ODS. Modří byli in, oranžoví a rudí skoro sprosté slovo. Příznivci modrých měli zakázky, ostatní jen bojácně špitali něco o kmotrech. Protože i soudci a státní zástupci opakovaně shledávali, že se vůbec nic neděje. Než to celé krachlo. Pak zas byli lidé z ODS skoro v ilegalitě. Už se „přátelé“ nehrnuli, aby s nimi chodili na oběd. Pro mnohé rychle vyrostlé příslušníky „horní vrstvy“ těžká frustrace. Pro stranu ozdravná ledová sprcha. Snad.

Postupně se zkompromitovali skoro všichni, takže dnes už volič nevěří prakticky ničemu a nikomu. Volí si podle svého selského rozumu. Jenže časem začal bezprizorným voličům ideál a vůdce chybět, z čehož nejspíš plyne fenomén Andreje Babiše. Je totiž namáhané studovat všechny ty politické programy, sledovat chování politiků a odhalovat falše, aby si člověk udělal správný názor. Mnohem snazší je někomu uvěřit a mít to z krku. Ten ať se postará o mé blaho!

Přesto bych neviděla tak černě současnou dobu, kterou ti, co v 90. letech byli na vrcholu, označují za vyprázdnění politiky, politiku bez programů, úpadek morálky. Ano, to všechno právě kvůli nim nastalo, ale s jedním pozitivním efektem. Lidé už se nebojí dávat najevo svůj názor. Tudíž se politická přízeň rozmělnila a politikům se špatně vládne. Poražení musí po volbách s prosíkem klepat u vítězů, jestli by je nezvali do party, ačkoliv před volbami na ně plivali a dštili síru. Žádný strach, do party je nejspíš vezmou, protože příště se může situace otočit. Zkrátka po volbách – co jsme si, to jsme si… Žádný div, že vidina všelidového referenda nevoní skoro nikomu. To je totiž neřízená střela, která se nedá upéct někde v zastrčeném motorestu.

Současné realitě, kdy si každý může říkat co chce – včetně toho, že volí komunisty – a přispívá k tomu i svobodné médium internet, ale hrozí nová realita s prvky totality. Zkuste říkat nahlas, že hnutí ANO je jen sběh kariéristů, kteří se taky chtějí dostat k lizu, kolem jednoho slovenského hulváta (bez urážky bratrů Slováků, od kterých nás bez zeptání odtrhli), který ovšem bezpochyby umí vydělat prachy. Je otázkou, nakolik připustí, aby bohatli i ti ostatní kolem něj včetně jeho konkurentů. A kolik ze společného bohatství hodlá přenechat těm, kteří nemají ostré lokty a přesto poctivě pracují.

Když má někdo tak bezvýhradnou podporu, jakou měl svého času bývalý prezident a pak ODS, hrozí nám opakování historie. Zkušenost naznačuje, že nadšený příklon k jednomu politickému proudu je zhoubný, naopak rozmělnění sil a přízně zdravé. Tak jako zůstává zdravé koukat se politikům pod prsty a na konta. Můžeme být hrdě svobodní – a zůstávat ve střehu.

Libuše Kolářová