Z debaty s občany ale vyplývá, že si nepřejí, aby v zóně vyrostly obří sklady, do nichž budou denně mířit stovky kamionů. Přáli by si spíš výrobu, ale pokud možno ne nějakou montovnu, protože ta do města přivede agenturní dělníky, kteří – podle autentických výroků z debaty – nebudou utrácet v místních restauracích a obchodech, ale maximálně si koupí v Penny rohlíky, levný salám a pivo.

V Plané nad Lužnicí dokonce na zastupitelstvu před nedávnem zaznělo, že místním vadí, když se bezprizorní dělníci ze zóny ve volném čase procházejí po městě a koukají jim do zahrad. V podtextu je strach a není tak úplně od věci. V Písku mají s průmyslovou zónu dlouholetou dobrou zkušenost a taky nejnižší nezaměstnanost v kraji, ale tamní policejní svodky evidují i případy, kdy cizinci ze zóny přepadali místní ženy. Jeden čas panovala ve městě dost velká panika. I v Táboře se lidé bouří proti vzniku ubytoven pro agenturní dělníky. Argumentují podobnými obavami. 

V Soběslavi zaznělo, že velkosklady generující kamionovou dopravu už odmítli v Ševětíně, před nedávnem taky v Chotovinách. Ve Veselí nad Lužnicí uvažují, že by změnili územní plán a omezili v něm podobné využití, aby si ušetřili soběslavský problém. Města jako jsou například Planá nad Lužnicí nebo Sezimovo Ústí přitom z průmyslových zón poměrně dobře profitují a pokladnu jim utěšeně doplňuje daň z nemovitostí. Jsou to desítky milionů ročně.
Také Strakoničtí usilují o investora pro svou průmyslovou zónu. A současně se rozhodli razantně zakročit proti obchodu s chudobou v tamních ubytovnách. Na jejich adresách vyhlásili bezdoplatkové zóny, kde majitelé objektů nebudou moci šroubovat nájmy do nepřiměřených výšek, protože na těchto adresách napříště nepůjde čerpat doplatek na bydlení. Co to udělá, se teprve uvidí. Toto opatření ale má z města vytěsnit spíš nepracující než dělníky, kteří přijeli za prací. 

Volání po výrobě. Ale po jaké? 

Místní obyvatelé v lokalitách vymezených pro průmyslové zóny nechtějí sklady, chtějí výrobu. Ale ne ledajakou. Nemají to být montovny – ostatně zaměření na automobilový průmysl, když loni prodej osobních aut poklesl téměř o pětinu, taky nemusí být výhra. Ředitel táborského úřadu práce Pavel Kaczor upozorňuje i na to, že příliv dalších montoven má tendenci odvádět zaměstnance dosavadním firmám, které jich už tak mají nedostatek. Zahraniční montovny nabízejí o něco vyšší výdělek, lidé pak opouštějí domácí firmy, které si takové mzdy dovolit nemohou a ty se ocitají v existenčních problémech. Když zaniknou – zůstanou montovny.

Pokud se někdy objevil zájemce, který měl v úmyslu přivést do kraje výrobu, taky se místním také nezamlouval. Stačí si vzpomenout na protesty proti dřevozpracující firmě, kterou nechtěli na Všechově, v Boršově nad Vltavou, ani v Milevsku. Problém tkvěl opět zejména v nárůstu kamionové dopravy.

Kde najít kvalifikovanou práci? 

Táborský úřad práce upozorňuje, že se v regionu projevuje takzvaná podzaměstnanost. Lidé přijímají práci pod svou dosaženou kvalifikací, jen aby nějakou práci měli. Na příkladu Českého Krumlova, kde je nyní míra nezaměstnanosti v jižních Čechách nejvyšší, se ukazuje, že i výhradní orientace na cestovní ruch má svá nebezpečí. A poučit by se z toho měli hlavně v Táboře, kde dlouhodobě převládá pocit, že rozvoj průmyslových zón je zbytečný, když město disponuje úchvatným historickým centrem.

Výzkumné ústavy nebo vědeckotechnické parky ale zahraniční firmy v našich průmyslových zónách nějak stavět nechtějí. Práci s přidanou hodnotou si nechávají doma. A doufat, že všechny středoškoláky a vysokoškoláky pojmou stále bující úřady, bude nejspíš taky liché. Jen co přijde na splácení současné díry ve státním rozpočtu, budeme svědky zeštíhlování institucí natotata. A tato nepopulární práce čeká na politické strany, které se nyní vehementně derou k veslu. Tak snad mají připravené nějaké chytré recepty.

Protože pokud jde o krásně narýsované průmyslové zóny, jsou tu zřejmě dvě cesty – buď nažhavíme vlastní mozky, nebo se smíříme s tím, že pro Evropu jsme montovna a překladiště.