Kdy a kam
-
Setkání rodičů s dětmi
pondělí 20.1 10:00 až 11:00 - Tábor, Knihovna - Pobočka na Sídlišti nad Lužnicí
-
Jana Kubová - obrazy
středa 8.1 až pondělí 29.6 - Strakonice, Šmidingerova knihovna
Na aktuální téma: Stavím, stavíš, stavíme... Co po nás zůstane?
Meziválečná regulace staveb měla něco do sebe. Bezručova ulice působí promyšleně a uspořádaně. Autor: Vít Řezáč
22.7.2019 9:05
Ač je v Táboře získání parcely pro výstavbu rodinného domu téměř neřešitelný problém, jen v minulém roce vydal stavební úřad stavební povolení pro 78 novostaveb a 30 rekonstrukcí, z nichž některé byly zásadní. Staví se zejména na okraji Čekanic, ale také v Náchodě a v menší míře v Klokotech. V této příměstské části mezi kasárnami a garážemi by měly být zanedlouho k dispozici parcely pro další výstavbu rodinných domů.
Staví se především katalogové domy, ale jsou také případy architektury typu Pat a Mat, které vzbuzují v lepším případě rozpaky, v horším ironické posměšky. „Podnikatelské baroko" z 90. let už nefrčí, ale i tak vidíme spoustu věcí, které ukazují spíš na absenci vkusu než na invenci majitele. Rádoby řecké sloupy u vchodů, zlaté rámy v plastových oknech, venkovní lampičky rozličných tvarů, všelijak vytvarované balkónky a vikýře. Cílem je zřejmě dát na odiv svoje bohatství, odlišit se od populace žijící v panelové, činžovní nebo i řadové zástavbě rodinných domků.
Má město nástroj k tomu, aby regulovalo excesy? „Jedinou možností je stavební zákon a územní plán," konstatuje Vlastimil Křemen, vedoucí odboru rozvoje městského úřadu. První územní plán Tábora byl vytvořen ve třicátých letech minulého století architektem Drozdou. O tom, že již za první republiky radnice za pomoci komise pro výstavbu regulovala, co vznikne na prodaných parcelách, svědčí třeba meziválečná Vilová čtvrť nebo výstavba vil v Bezručově ulici. Ne, že by byly úplně stejné, ale jsou hmotově i výškově totožné a ulice působí promyšleným a uspořádaným dojmem.
„Ke stavbám vydáváme stanovisko orgánu územního plánování, kdy především dbáme na soulad podkladů a dokumentace s územním plánem, případně speciálními omezeními," objasňuje Vlastimil Křemen. „Stanovisko pak slouží stavebnímu úřadu jako podklad při vydávání stavebního povolení," říká Křemen. Ani stavební úřad však podle jeho vedoucí Jitky Doležalové kvalitu architektury, pokud jsou splněny výše zmíněné podmínky, nemůže ovlivnit.
V satelitních obytných celcích Tábora jsou podmínky podle Vlastimila Křemena volnější. Dnes je charakter bydlení jiný než před lety. Nestaví se již dvougenerační domy, dává se přednost přízemním stavbám. Zato rozlehlost je větší. Lidé vyžadují i doplňky bydlení jako zimní zahrady, dvougaráže, bazény a někdy i tenisový kurt. Vznikají i zvláštní věci jako třeba v nově vznikajícím obytném celku v Náchodě směrem k Malému Jordánu na místě bývalé pily. Těžko říci, jak se na mohutnou monolitickou stavbu tváří okolní stavebníci. Většina z nás by si takové monstrum za souseda asi nepřála.
Jak Křemen připomíná, přísnější podmínky pro stavebníky jsou například v příměstských částech či na vesnicích. Tam se vyžaduje, aby zástavba zapadla do venkovské architektury, podmínkou bývají sedlové střechy a soulad stavebních materiálů s tradicí a okolím. Krásný příklad novostavby, jejíž majitel přistupoval k věci s citem a ohledem na okolní zástavbu, najdeme například na klokotské návsi.
Nejvyšším arbitrem co do architektonického vzhledu novosteveb by měl být architekt města Miloš Roháček. Ten vzpomíná na jednu z odborných přednášek, kde zaznělo, že do roku 1947 bylo stanoveno ve stavebním zákoně, že architektura musí být krásná. Tuto podmínku již dnes legislativa ke škodě věci neobsahuje. „Pokud stavba neodporuje stavebnímu zákonu a územnímu plánu a jimi stanoveným regulativům co do hmoty, výškové hladiny či velikosti stavby vzhledem k velikosti pozemku, pak si v podstatě může každý postavit co chce. Ani architekt města nemůže do vzhledu stavby nikterak zasahovat," přiznává Miloš Roháček. Podle jeho zkušeností mnohdy kvalitu současné architektury rodinných domů nejvíce ovlivňují přežitky z let socialismu. Tehdy nebyly dostupné materiály, chyběly projekty a každý stavěl s rodinou a kamarády podle finančních a dalších možností, jak ho napadlo. „Na západě je léta běžné, že si stavebník pozve nejprve specializovaného architekta, sdělí mu své zadání, a ten profesionálně s citem pro věc vytvoří projekt. Každý by měl dělat to, co umí. Nikdo z nás se také sám neléčí. Tahle situace bude podle mne trvat ještě tak dvě, tři generace, pak se to snad zlepší," věří architekt Roháček.
A ještě jedna zajímavost. V kanceláři městského architekta se na stěně nachází velký územní plán města z roku 1982. Je na něm spousta lokalit, jejichž tehdejší vize se stala pouhou chimérou. Například obytný celek terasových rodinných domů ve stráni nad Lužnicí, v místech nad restaurací Na Brusírně. „Konec těmto záměrům učinily restituce pozemků. Paradoxně se dá říci, že minulý režim měl zásadní možnost bourat a stavět kdekoliv cokoliv. To dnes již nejde. V tomhle případě by to bylo určitě k prospěchu architektonického řešení i vzhledu města," dodává Roháček.
Autor: Vít Řezáč
Další zprávy z regionu
-
O svém putování na východ bude v hradecké knihovně přednášet Slávek Král
0 komentářů
JINDŘICHŮV HRADEC – Přednášku o putování do Japonska, které skončilo ve Střední Asii, pořádají v městské knihovně v Jindřichově Hradci. V… -
Písečtí Sršni zakončili basketbalový víkend výhrou
0 komentářů Více info a fotek (30)
PÍSEK - V neděli 19. ledna v podvečer se v písecké sportovní hale hrálo utkání odloženého 12. kola první basketbalové ligy mužů. K Otavě… -
Fotbalová přípravka Volenic bez ztráty obhájila prvenství v halovém turnaji ES
0 komentářů Více info a fotek (50)
STRAKONICE – Opět na stupni nejvyšším! Fotbalový tým starší přípravky Volenic opanoval 22. ročník Turnaje Ekonomických služeb-BH v sálové…
Diskuse ke článku
-
-
Práce s fakty jako v Parlamentních listech. :-))
Vloženo 23.7.2019 12:53:00
-
-
Další fáze výstavby vilové čtvrti nastala po vzniku 1. republiky, nicméně vila bratří Nováků (Černý leknín), Příběnická 695 je z roku 1998; vila Maria (s fasádou Františka Bílka), Příběnická 738, je z roku 1901, vila Novotných od Theodora Petříka, Příběnická 1105, je z roku 1914. Proč se vila Černý leknín jmenuje právě tak, vysvětlil v memoárech táborský rodák Jiří Traxler: Vilu dostala darem Marie Nováková, provdaná Maršíková. Její manžel byl po vzniku Československa dosazen jako župan do Bratislavy, kde se při své práci věnoval i komponování hudby a mj. napsal operu Černý leknín. Ta sice nepřežila kritiku premiéry, ale její název nechal Maršík zvěčnit nad branou vily. Jeho syn byl táborským právníkem a přítelem J. Traxlera.
A jak to bylo s regulačním plánem Bezručovy ulice? Regulační plán z 30. let neřešil jen tuto ulici, ale celý urbanistický celek mladší části Pražského předměstí, tedy území mezi dnešními ulicemi Bezručovou, ČSA a Kpt. Jaroše. V roce 1935 město začalo v dnešní ulici Dukelských bojovníků stavět velké obytné domy; první dva měly malé sociální byty, větší byly určené především rodinám vojáků, které se do Tábora stěhovaly po vybudování kasáren.Vloženo 22.7.2019 15:24:54
-
Na parcelách v dnešní ulici Dukelských bojovníků, Bezručově a ČSA začaly postupně růst rodinné domy, velká část z nich byla postavena ještě před válkou. Z vyprávění pamětníků vím, že regulační plán byl velmi přísný, stavebníci museli dodržet nejen uliční čáru a výšku budov, ale město rozhodovalo i o barvě fasády a trvalo na jednotných plotech.
Překvapivé je i tvrzení, že první územní plán byl vytvořen ve 30. letech arch. Václavem Drozdou. Ten se narodil v roce 1914 v Plzni, kde v roce 1933 maturoval na stavební průmyslovce. Nezdá se moc pravděpodobné, že by město Tábor svěřilo zpracování důležité územněplánovací dokumentace čerstvému maturantovi... Navíc Václav Drozda - autor obřadní síně na táborském Novém hřbitově, rekonstrukce táborského divadla z poloviny 60. let, mnoha obytných domů, kina Radost v Havířově či vítěz architektonické soutěže na I. etapu sídliště Nad Lužnicí atp. se - pokud vím- nikdy o tvorbě územním plánu Tábora nezmínil...Vloženo 22.7.2019 15:41:47
-
-
Článek obsahuje řadu věcných chyb, na něž nejde nereagovat. Například vilová čtvrť není meziválečná, protože její počátky se datují do 80. let 19. století, kdy zastupitelstvo rozhodlo o postupné koupi pozemků za Kotnovem od manželů Maredových, Theodora Brdlíka a Bohumila Veselého. Parcelace brdlíkovských pozemků proběhla v roce 1897. A brzy se na nich rozběhla výstavba. Jednou z prvních staveb byla Novákova vila, dnešní Černý leknín, následovaly domy Václava Kupky, Theodora Brdlíka, Františka Ješe, Karla Rudolfa, Jana Chalupského atd. Všechny stály v dnešní Příběnické a Zbyňkově ulici.
K další parcelaci pozemků došlo v roce 1910; stavební místa se přidělovala dražbou, přičemž musel být dodržen situační plán. V roce 1912 byla vybudována kanalizace, což se logicky promítlo i do ceny pozemků. Podle knihy historika umění Jindřicha Vybírala Století dědiců, dodatečný regulační plán vilové čtvrti vypracoval v roce 1912 stavitel Karel Rudolf.
Na počátku 20. století vzniklo Stavební a bytové družstvo státních úředníků, zřízenců a jiných osob Kotnov, které odkoupilo větší část pozemků. To družstvu umožnilo stavět domy s výhodou různých slev a také poskytovat záruky za jmění družstva.Vloženo 22.7.2019 15:04:21