I bechyňská veřejnost má Perlení v oblibě. Ostatní divadelníci a příchozí návštěvníci jsou v sále obvykle půl na půl. Nejen pro místní, ale i pro lázeňské hosty jde o vítanou kulturní nabídku. Prodá se kolem tří stovek vstupenek a ke včerejšímu odpoledni dokonce dvacet permanentek na všechna představení od pátku do neděle.

„Hodně se v pátek večer líbilo představení Českokrumlovské scény Love… Sorry! I na pohádku v sobotu dopoledne přišlo dost lidí,“ všimla si Marie Jahnová z kulturního střediska. Povídání o viděném, jak se na Perlení nazývá debata protagonistů představení s odborníky, se v pátek protáhla přes půlnoc.

V sobotu odpoledne hrál domácí Bechyňský divadelní soubor Lužnice představení Kdo se bojí Beatles a sál byl plný. Diváci se u hry o krizi středního věku dobře bavili, ale mnohým občas jistě zatrnulo z podobnosti čistě náhodné. Ty situace zažil skoro každý, kdo do středního věku dospěl.

Přestože se na podobné přehlídky amatérských divadel hlásí často víc souborů, než je kapacita programu, změna je život. I třicáté Perlení potkala, když odpadlo druhé představení v sobotu odpoledne. Divadelní společnost Jablonský z Jindřichova Hradce měla přivézt komedii Jméno, která byla v roce 2012 i zfilmována a o rok později získala dva Césary. Bohužel hlasová indispozice hlavního protagonisty zapříčinila, že soubor musel účinkování odvolat. O to větší časový prostor tak vznikl pro debatu lektorů Petra Tomana, Jaromíra Hrušky a Martiny Svobodové o domácí hře Kdo se bojí Beatles.

Povídání o viděném v sobě nese zvědavost i trochu napětí. Také režisér Karel Vontroba a bechyňští herci právě dohraného představení byli trochu napnutí, co jim lektoři a také kolegové z ostatních souborů řeknou k jejich provedení hry Viliama Klimáčka s předěly z písniček legendárních Beatles.

Vojenský historik Emil prožívá poznání, že v práci ho předbíhají mladší kolegové, jeho milovaný obor širší společnost nezajímá, doma žije vyčpělý stereotyp s manželkou, která je anestezioložka. Nejlépe stav vystihuje asi věta Emilova přítele Chvály, který podotkne: „Ideální žena, anestezioložka, někdy se nevidíte i týden, ne?“

Hru o krizi středního věku, kdy svět kolem se zdá stále větší a větší a člověk si připadá ve své významnosti menší a menší, se smutným poznáním, že poctivá Emilova práce historika nenachází valného uznání, ale televize z něj rázem může udělat celebritu slaboduchým pořadem o vaření, přiměje diváky nejen k zasmání, ale k zamyšlení i druhý den nebo ve dnech dalších. Od lektorů dostali Bechyňští pár rad pro další propracování hry, ale resumé znělo: „Herecky kvetete.“

V sobotu večer uvedli soběslavští ochotníci ze souboru Chvalovský hru Nadi Míkové Mužkaření a tři představení pak pokračovala ještě v neděli.

Pořadatelé z kulturního střediska připravili do předsálí výstavu plakátů a programů z proběhlých ročníků Bechyňského perlení, což si členové souborů prohlíželi se zájmem. U vchodu také byly dva tubusy, do kterých se měly házet perličky – jeden nesl název Bravo! Tam mířily perličky od diváků, kterým se představení líbilo. Druhý tubus apeloval na zlepšení. Ten byl ale v sobotu vpodvečer ještě úplně prázdný. Značí to, že divadelníci jsou k sobě přátelští a navzájem si fandí, a diváci z řad veřejnosti odcházeli spokojení.

Nabízíme snímky z představení domácího bechyňského souboru, z Povídání o viděném s lektory a v Týdeníku Táborsko pak i víc o tom, co při této debatě zaznělo.