„Naším cílem pro sezonu 2024–25 byl boj o obhajobu titulu. Tento cíl jsme splnit nedokázali, a proto z tohoto pohledu sezonu za úspěšnou považovat nelze,“ řekl bez obalu. Spokojen nebyl ani s herní výkonností a na hřišti často absentoval týmový duch. „Mnohdy to na mě dělalo dojem, že se na hřišti potkává ego s alibismem. To je v týmovém sportu vždy předzvěst neúspěchu,“ dodal. Zároveň ale hodnotí pozitivně, že se po vyřazení v semifinále play off dokázal tým dobře mentálně nastavit na boj o třetí místo. Po dobrém – a hlavně konečně kolektivním – výkonu Jihostroj vybojoval bronz. „Medaile se vždy počítá a v tomto ohledu u mě rozhodně převažuje pocit radosti z jejího zisku.“

V prosinci se oddíl rozloučil s argentinským nahrávačem Gasparem Bitarem, což byla velmi nezvyklá situace – změna na klíčovém postu v průběhu sezony. „Fakt, že jsme se rozhodli udělat v průběhu sezony takovou radikální změnu na postu prvního nahrávače, potvrzuje, že jsme o její další vývoj měli značné obavy. Gaspar Bitar je technicky dobře vybaveným nahrávačem, nedokázal si však v týmu vybudovat takovou pozici, která by podpořila jeho hráčské sebevědomí. To mu myslím významně chybělo a nedostatek sebevědomí se pak výrazně podepisoval na jeho hře a celkovém projevu na hřišti,“ tuší Mifka. Posléze přišel zkušený reprezentant Luboš Bartůněk, kterému naopak sebevědomí nechybí, a to se projevilo ihned po jeho příchodu. „Na dosažení bronzu má jistě velkou zásluhu,“ přikyvuje generální manažer.

Za očekáváním zůstali oba noví smečaři Robson Rodrigues a Sina Nikpoor. Kde byl problém? „Věděli jsme, že ani jeden z nich není klasickým přihrávačem, ale o to větší sílu a hlavně stabilitu jsme od obou hráčů očekávali na útoku a také podání. Od Rodriguese jsme si slibovali výrazně větší výkonnostní stabilitu a psychickou odolnost – měl být jedním z lídrů týmu. Sina Nikpoor je mladý a talentovaný hráč, ale možná právě kvůli jeho nízkému věku a příchodu do zcela nového prostředí, se s pozicí jednoho z hlavních smečařů nedokázal po většinu sezony vyrovnat.“

Také proto Jihostroj v průběhu sezony sázel na spoustu talentovaných odchovanců. Podobnou cestou chce jít i do budoucna, i když to není vzhledem k titulovým ambicím jednoduché. Klíčové je najít správný balanc. „Není to jednoduché. Od Jihostroje se vždy očekává jen vítězství, a to samozřejmě znamená velký tlak, jak pro hráče, tak pro trenéry a celý realizační tým.“ Dávat v takové situaci pravidelně příležitost mladým hráčům vyžaduje mnohdy značnou dávku odvahy. „Ta ale naštěstí trenérovi Šmejkalovi nechybí a bude v tomto trendu jistě pokračovat i v nadcházející sezoně,“ dodává Robert Mifka závěrem.