Jiří Břeň (1929 až 1995) provedl jako archeolog Národního muzea v Praze v letech 1954 až 1982 zatím nejrozsáhlejší výzkum laténského oppida v Třísově. Plošně jeden z největších výzkmů pravěkých lokalit v jižních Čechách přinesl zásadní poznatky o zástavbě oppida, o konstrukci zdejších opevnění, o dálkových kontaktech obyvatel oppida i o jejich každodenním životě v posledních dvou staletích 1. tisíciletí před Kristem.

Druhý vzpomínaný archeolog, Josef Poláček (1924 – 1990) z Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, systematicky zkoumal v letech 1962 až 1976 pravěké osídlení na nedalekém Dívčím kameni. V prostoru dnešního středověkého hradu objevil a prozkoumal významné výšinné sídliště, které je datováno do přelomu starší a střední doby bronzové.

Archeologický výzkum třísovského oppida zahájil v době před 2. světovou válkou prehistorický seminář německé university v Praze vedený Camillou Streitovou. V letech 1954 až 1981 provádělo systematický výzkum lokality prehistorické oddělení Národního muzea v Praze pod vedením Jiřího Břeně. V Národním muzeu je také uložena většina nálezů. Dnes je třísovské oppidum Národní kulturní památkou a jakékoliv její porušování je trestné.

Počátky třísovského oppida, vybudovaného ve strategické poloze při soutoku Vltavy s Křemžským potokem, klademe do doby kolem poloviny 2. století před Kristem, největšího rozkvětu však dosáhlo v 1. století před Kristem. Osídlená plocha zaujímá plochu 26 hektarů. Opevnění v podobě pásů valů se zachovalo na západní a východní straně oppida. Na severní a jižní straně nebylo asi budováno příliš důkladně, lokalita je tu chráněna prudkými přírodními srázy. Oppidu dominují dvě akropole v jeho severozápadním a jihozápadním cípu. V době největšího rozkvětu bylo oppidum důležitým regionálním výrobním centrem zapojeným do sítě dálkového obchodu a zřejmě hrálo i důležitou úlohu v náboženském životě tehdejší společnosti. Třísovské oppidum nemohlo existovat osamoceně. Ačkoliv se i jeho obyvatelé zřejmě částečně zabývali zemědělstvím, muselo se opírat o síť zemědělských osad tvořících jeho zázemí. Jejich poznání a výzkum je teprve v počátcích. Konec oppida souvisí nejspíše s úpadkem keltské moci v Čechách během 2. poloviny 1. století před Kristem. Nejspíše nezaniklo násilnou cestou, ale bylo opuštěno.