Táboru ubývá obyvatel

V Táboře se v posledních letech nestaví byty, větší lokalita parcel vznikla jen v Čekanicích nad Jordánem na soukromých pozemcích. Masivní úbytek obyvatelstva nastal po odchodu armády. Od roku 1991, kdy měl Tábor 36 342 obyvatel, totiž město rostlo – ještě v roce 2001 žilo v Táboře 36 557 trvale hlášených lidí. V roce 2003 padlo rozhodnutí o zrušení zdejší posádky a opuštění kasáren, proti kterému protestoval tehdejší starosta František Dědič slovy: „Likvidace armády v Táboře se dotkne stovek rodin a tím i veškeré táborské podnikatelské a sociální sféry, zasáhne celé město.“ Tipoval, že se město změní k nepoznání. Tato katastrofická předpověď se nenaplnila, město se mění spíš plíživě a nenápadně.

Úbytek tří tisíc obyvatel představuje téměř městečko velikosti Mladé Vožice. Za poslední dvacetiletí se změnila struktura obchodů v centru Tábora, což může souviset s tím, že rostou spíš nákupní centra na perifériích, lépe dostupná i lidem z okolních měst a vesnic. Samotní Táboráci by je neuživili. Také divadlo po odchodu armády pocítilo citelný propad v počtu předplatitelů. S rodinami vojáků zmizela kupní síla, útvar vojenské policie v Klokotech ji nemůže nahradit. Rodiny těchto vojáků ve městě v drtivé většině nežijí. Další starostka Hana Randová pak sváděla boj za to, aby v Táboře zůstala alespoň tato posádka. To už spíš kvůli prestiži a vojenské tradici města.

Dřívější vize zastupitelů – například Františka Korbela nebo Martina Jirovského, jak se Tábor stane atraktivním pro bydlení lidí, pracujících v Praze díky rychlé dostupnosti vlakem, se zatím početně neprojevuje. Pokud se do Tábora takoví lidé stěhují, početně je převažují lidé, kteří naopak odcházejí. Za rok 2018 se k trvalému pobytu přihlásilo 630 lidí, odhlásilo se jich 809. Stárnutí populace se na úbytku obyvatel projevuje jen z menší části – dětí se narodilo 299 a zemřelo 333 obyvatel. Víc lidí tedy Tábor opustilo z jiných důvodů.

Kromě samotného Tábora, kde loni ubylo 235 obyvatel, úbytek zaznamenaly i místní části Klokoty, Měšice nebo Náchod. Přírůstek měly Čekanice, Čelkovice, Horky, Větrovy, Zahrádka, Stoklasná a Zárybničná Lhota. Největší přírůstek byl v Čekanicích – o 22 obyvatel, u jiných čtvrtí jde o změny v řádu jednotek.

Vedou Jan a Eliška

Počet dětí, narozených v Táboře, nekoresponduje s přírůstkem táborských obyvatel, protože v táborské nemocnici rodí i maminky ze širokého okolí. Loni se v Táboře narodilo 979 dětí, z toho 489 chlapců a 490 dívek. V porodnici to ovšem nebyl přesně tento počet, protože tři porody proběhly v domácím prostředí. O rok dříve – v roce 2017, se narodilo v Táboře 1020 dětí (516 chlapců a 504 dívek) a z toho byly dva domácí porody a jedno dítě se objevilo v táborském babyboxu.

Zajímavé je srovnání za posledních deset let – v Táboře se narodilo celkem 2412 chlapců, ale jen 2325 dívek. Nejvíc v roce 2017 – 1020 dětí, nejméně v roce 2015 – 889 a konkrétně v tomto roce dívky chlapce předstihly, holčiček bylo o 17 víc.

V Táboře rodiče své chlapce nejčastěji pojmenovávali Jan, Jakub a Tomáš. Dále patří mezi nejčastější chlapecká jména Martin, Lukáš, David, Ondřej, Vojtěch, Filip a Michal. V posledních letech jsou populární také Matěj, Matyáš, Tadeáš, Tobiáš, Šimon a Benjamín a na výsluní se vrátila i stará česká jména jako je Antonín a František.

Děvčátka rodiče nejčastěji pojmenovávají Eliška, Kateřina, Adéla a Lucie. Dále patří na první místa žebříčku obliby dlouhodobě ještě Anna, Kristýna, Veronika, Natálie, Karolína a Nikola. Momentálně se objevují často také jména Nela, Ema, Sára, Viktorie a Rozálie. Jelikož v Táboře žijí i cizinci, narozené děti dostávaly i cizokrajná jména jako Anouk, Kayla, Olesya, Timea, Damien, Diego Elm nebo Ravil.

„Rodiče musí dítěti dát jméno ve správné gramatické podobě. V případě pochybností konzultujeme buď s Ústavem pro jazyk český a vodítkem je také kniha Miroslavy Knappové Jak se bude vaše dítě jmenovat? Povoleny nejsou zdrobněliny, jména zkomolená nebo domácká,“ vysvětluje Marcela Drdová. Dnes by tedy matrika nezapsala herečce Ivance Deváté její jméno, tak jako v poslední době museli odmítnout zápis Magdalenky. „Pokud rodiče přijdou se jménem, které se nevyskytuje v kalendáři ani v knize Miroslavy Knappové, musí prokázat znaleckým posudkem, že jméno lze do rodného listu zapsat,“ dodává matrikářka. A připojuje i několik dalších pravidel – ženě nelze povolit mužské jmeno a muži naopak ženské, stejné jméno nemohou mít sourozenci stejných rodičů. Pokud má ale otec děti s různými ženami, může mít kupříkladu dva Jindřichy.

Příjmení si lidé přicházejí změnit poměrně často, musí k tomu mít ale důvod, třeba rozvod nebo sjednocení jmen v rodině, kdy děti pocházejí z různých manželství. Změna příjmení se povoluje i tehdy, jde-li o příjmení hanlivé nebo směšné.

Ve výjimečných případech si lidé nechávají měnit i křestní jméno. Jako důvod uvádějí, že se jim jméno nelíbí, k jejich identitě nesedí podle horoskopu, nerezonuje s jejich osobností nebo že se nechtějí jmenovat po někom z příbuzných. Žádosti o změnu jména i příjmení se podávají pouze v místě trvalého pobytu žadatele.

Novomanželé stárnou, téměř polovina se rozvede

V loňském roce bylo na táborské matrice zapsáno 188 sňatků, z toho 24 církevních a v 16 případech šlo o sňatek s cizincem. Počet svateb se v posledních pěti letech pohybuje kolem čísla 180 a nepatrně stoupá. V roce 2010 bylo svatebních obřadů jen 150.

Více než dvě třetiny obřadů se odehrávají v období od června do září. A v tomto období se jich také nejvíc koná mimo obřadní síň. K oblíbeným místům patří Gotický sál Husitského muzea, Benešův mlýn nedaleko Harrachovky, Velký šanc na táborských hradbách, Tismenické údolí, Park pod Kotnovem a kostel svatého Filipa a Jakuba v tomto parku a od roku 2016 se do výčtu začlenil také penzion U Černého beránka v Meziříčí. Svatby ale lidé pořádají i na vlastních zahradách. Mladí lidé podle zkušenosti Marcely Drdové s oblibou volí obřady venku, starší páry, zejména pokud už uzavírají další manželství, volí spíš páteční dny a jen v malém počtu svatebčanů, často pouze se svědky. „Důvodem sňatků starších lidí bývá i to, že nemocnice poskytují údaje o zdravotním stavu pouze příbuzným,“ dodává Marcela Drdová.

Kromě zvyšujícího se počtu novomanželů je tu ještě jedna změna. A to v představitelích radnice, kteří po loňských komunálních volbách mají právo oddávat. Jsou to nově starosta Štěpán Pavlík, místostarostové Vojtěch Klecanda i staronově místostarostky Michaela Petrová a Olga Bastlová. Právo provázet páry do společného života mají i někteří pověření zastupitelé. Jsou to Jakub Smrčka, Martin Mareda a František Dědič. Snoubenci si mohou podle svých sympatií oddávajícího vybrat. Tábor má jako dny pro svatební obřady stanovené pátky a soboty. V tyto dny a v obřadní síni se neplatí žádný poplatek, za jiné místo a jiný termín se platí poplatek 1000 korun. Hodně exponované jsou data se shodnými číslicemi – loni například 18. 8. 2018. Letos se čeká zájem o termín 19. 9. 2019.

Více než polovina jihočeských snoubenců je ve věku mezi 25 až 34 lety. Jde o 52 procent ženichů a 57 procent nevěst. Podíl nevěst, které uzavřely manželství před dosažením 25 let, se za posledních deset let výrazně snížil na 13 procent. Ženichů v tomto věku také ubylo, a to na 6 procent. Naopak podíl 35 letých a starších novomanželek se zvýšil na 30 procent a novomanželů na 43 procent.

Méně radostný pohled do statistik říká, že loni připadlo na 188 sňatků 93 rozvodů a z manželství, uzavřených v roce 2017, jsou už tři rozvedena. „Jeden pán přišel po týdnu se žádostí, že chce manželství anulovat. To ale nelze. Manželství může být zrušeno pouze rozvodem. Uplatnit by mohl jedině neplatnost manželství, pokud by se například prokázalo, že uzavření manželství bránila zákonná překážka, např. jeden z partnerů už je současně v jiném manželském nebo registrovaném svazku, případně je neplnoletý,“ uvádí táborská matrikářka. Registrovaná partnerství se v Táboře neuzavírají, ze zákona se registrované partnerství uzavírá před registrujícími matričními úřady, kterými jsou většinou krajská města.

Oblíbeným obřadem je i vítání občánků, které se po roce 1989 v Táboře coby socialistický přežitek zrušilo, ale zhruba po deseti letech se obřad obnovil. Koná se jednou měsíčně pro děti, jejichž matky mají trvalý pobyt v Táboře. Rodiče projevují zájem se vítání občánků se svými dětmi zúčastňovat. Dostanou dárek i fotografii na památku.

Na radnici „bydlí“ téměř 900 lidí

Součástí oddělení matriky na táborské radnici je současně ohlašovna trvalého pobytu. V posledních letech došlo k legislativní změně a na adrese, kde má člověk nájemní smlouvu, se může přihlásit k trvalému pobytu i bez souhlasu majitele nemovitosti. Majitel si ovšem může vymínit v nájemní smlouvě, že bez jeho souhlasu se do bytu nebo nemovitosti nepřihlásí nikdo další. „Majitelé si do nájemních smluv například dávají i podmínku, že jakmile nájemní smlouva skončí, nájemník se z trvalého pobytu na této adrese odhlásí. To vše řeší občanský zákoník,“ upozorňuje Marcela Drdová.

Souhlasy se v této souvislosti akceptují buď při osobní přítomnosti nebo s úředně ověřeným podpisem. Pokud nájemní smlouva skončí a nájemník se z trvalého pobytu neodhlásí, majitel nemovitosti může podat návrh na zrušení trvalého pobytu. Musí ale prokázat, že dotyčný člověk už na této adrese nepobývá a nemá nárok tam být, vzhledem k tomu, že mu zaniklo užívací právo. V tom případě se zahájí správní řízení a pokud je rozhodnuto o zrušení trvalého pobytu, dotyčnému člověku se pobyt převede na úřední adresu na městském úřadu. Bez adresy nikdo zůstat nemůže. Na Žižkově náměstí 3 v Táboře, tedy na radnici, bylo k 31. prosinci 2018 přihlášeno k trvalému pobytu 874 lidí.

Jakmile se někdo přihlásí k trvalému pobytu, automaticky se tím zruší jeho trvalý pobyt na předchozím místě. Nikdo se ale nemůže sám přihlásit k trvalému pobytu na radnici. I tak je tam – byť papírově – dost plno.