Na návštěvě ve sklářské dílně. Sklář z Vícemile tvoří kouzelné věci z barevného skla
Zobrazit galerii
(32)
VÍCEMIL/TÁBOR - Ke konci listopadu se v Galerii u Rudolfa II. v Táboře uskutečnila přednáška Putování za sklem s hudbou. Své sklářské umění návštěvníkům představil Miroslav Košler z Vícemile u Červené Lhoty. O hudební doprovod se v galerii postarala skupina Múra ve složení harfa, housle, elektrická a akustická kytara. Muzikanti ze Studené a Jindřichova Hradce zahráli spoustu krásných melodií a koled. Nad výstavkou skleněných výrobků se při vyprávění zrodila myšlenka požádat skláře Miroslava Košlera o rozhovor. Pozval nás, setkali jsme se přímo v jeho sklářské dílně ve Vícemili a mohli nahlédnout do tajů sklářského řemesla.
Co všechno se ve Včelničce, kde jste pracoval, vyrábělo?
Záleželo na zakázce. Sklárna byla známá granátovým sklem. Dělaly jsme z něj například sklenice s červeným kalichem a lehounce žlutou nožičkou a dýnkem. Zajímavé byly číše, které měly červeno žluto modrý kalich, bezbarvou nožičku, neboli štýlek, a dýnko. Specialitou Včelničky byly duhové číše. Barevné sklo se malovalo zlatem. Vysokým smaltem se vytvářel dekor, různé kytičky s okvětními lístky.
Proč vlastně sklárny, třeba i ve Včelničce, skončily?
Těžko říci, to by bylo asi na dlouhé smutné povídání.
Po několika letech, kdy jste vystřídal několik zaměstnání, jste se vrátil ke sklářské práci. I když sklo netavíte ve sklářské peci, ale nad sklářským kahanem. Máte Sklářskou dílnu Košler. Co všechno umíte?
Všechno jsem se vlastně musel naučit, protože práce skláře s kahanem je jiná než skláře u pece. Učil jsem se všechno sám, napřed jako koníček. Hodně mě to bavilo. Věci z barevných skel se začaly líbit nejen mně, ale i lidem. To byla chvíle, kdy mě napadlo, zkusit se touto prací živit. Co všechno dělám? V části mé práce vytvářím skleněné šperky jako náramky, náhrdelníky a náušnice. Jiná část práce představuje různé dekorační předměty, třeba rostliny nebo zvířata, postavičky. Nedávno jsem dělal vyznamenání pro kuchaře. Práce je zajímavá podle toho, co si lidé vymyslí. Třeba jsem vytvořil betlém, který mají v současnosti v Jindřichohradeckém muzeu. Umím samozřejmě i vinuté perle. Nedávno jsem vytvořil kolibříka pro mou známou paní Boženku Koutníkovou, která je srdcařka do skla. Poslala mi jako poděkování básničku. To mě potěšilo.
Celý rozhovor přinese příští číslo Týdeníku Táborsko.
Diskuse k článku