Ten pohled zná každý, kdo se v létě podívá z Podolského mostu. Skály a lesy na břehu Orlické nádrže doplňuje voda zelená tak, že si nezadá s barvou stromů v okolí. Změnit to chce tým odborníků složený ze zástupců životního prostředí Jihočeského a Středočeského kraje, ministerstva životního prostředí, ministerstva zemědělství a především Povodí Vltavy a Rybářství Třeboň.

„Pracovní skupina definuje jednotlivé kroky k naplňování studie proveditelnosti opatření ke snížení přísunu fosforu do vodního díla Orlík. Tyto kroky se týkají i změn v legislativě, ve smyslu zákonů a podzákonných norem, proto je konzultujeme i s ministerstvy,“ vysvětluje místopředseda Sněmovny Jan Bartošek, který pracovní skupinu zorganizoval.

Studie odhaduje roční emise fosforu v povodí vodní nádrže (VN) Orlík na 397 tun. Do vlastní nádrže pak ročně přiteče 304 tun fosforu. Největší látkové zatížení přitom přináší řeka Lužnice, která po Lomnici vykazuje druhou nejvyšší průměrnou koncentraci celkového fosforu. V povodí Lužnice se nachází nejvíce velkých rybníků v rámci celého povodí nádrže Orlík, včetně největšího středoevropského rybníku Rožmberk.

„Kvalitu vody Lužnice významně negativně ovlivňuje rybník Rožmberk, ze kterého odteče za rok o 4,5 tuny fosforu více, než se do něj s přítoky dostane. Rybník tak představuje největší emisní zdroj fosforu v povodí nádrže,“ vysvětluje generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala.

Z několika bilančních studií, které na tomto rybníce provedlo Povodí Vltavy, vyplývá, že aktuálně největší riziko představuje stará zátěž v sedimentech, tedy fosfor uložený z dob velkochovu prasat a současné emise pocházející z odpadních vod odlehčovaných z kanalizace města Třeboň.

„Pokud by se podařilo rybník Rožmberk převést ze stavu, ve kterém fosfor uvolňuje, do stavu, ve kterém ho naopak zadržuje, byl by to pro povodí VN Orlík významný krok. Zároveň zásoba fosforu, ale i dusíku a organických látek v sedimentu je potenciálně cenná pro využití v zemědělství,“ říká Petr Kubala s tím, že ložiska fosforových rud jsou neobnovitelná a hrozí tedy riziko jejich postupného vyčerpání s rizikem celosvětového nedostatku fosfátových hnojiv.

Rybářství Třeboň provádí v posledních letech před každým výlovem pravidelné odbahňování loviště pomocí sacího bagru. Odtěžený materiál pak čerpá do bezodtokých lagun, kde je odvodněn a následně nabízen místním zemědělcům na jejich půdu. Loni se tak odhadem z rybníka touto cestou odstranilo 1,2 tuny celkového fosforu. „Recyklace fosforu s rybničním bahnem na zemědělskou půdu je třeba podporovat a dále rozvíjet. Své o tom věděli i naši předkové, kteří rádi využívali rybniční bahno pro dlouhodobé zúrodňování svých polí,“ zmiňuje Jan Bartošek.

Nastává otázka, kam s odsátým bahnem. „Nejlepší by bylo ho vracet zpět na zemědělskou půdu, ale zde se dostáváme do situace, kdy zemědělci nejsou zatím motivováni, aby si bahno odebírali. A narážíme také na legislativní předpisy, normy, tedy komplikace pro zemědělce. Abychom mohli sedimentu odstraňovat víc, potřebujeme k tomu větší finanční zajištění. A už zmíněnou finanční i legislativní podporu pro zemědělce,“ připomíná Josef Malecha z Rybářství Třeboň.