„Zajímavé výsledky přinesl archeologický výzkum při těžbě štěrkopísku ve Vlkovských pískovnách. Z těženého písku až pět metrů pod úrovní současného povrchu jsou získané doklady o lidském osídlení v nejrůznějších pravěkých etapách,“ seznamuje Jiří Šindelář ze společnosti Naše historie. „Archeologický výzkum zde probíhal s přestávkami již od padesátých let 20. století a skončil teprve před několika lety. Výzkum provádělo několik odborných organizací. Archeologický ústav Akademie věd, Husitské muzeum v Táboře a společnost Naše historie. Vedle kamenných nástrojů, keramiky i kovových artefaktů bylo zjištěno množství štěrkopískem pohřbeného dřeva. Odborníkům z chotovinské společnosti Naše historie se podařilo zajistit i vzorky zvířecích kostí, které se posléze ukázaly být nejzajímavějším souborem nálezů,“ uvádí Šindelář. „Doktor Kyselý z Akademie věd jednoznačně určil, že se jedná o zuby a jednu kost velkých lichokopytníků. U zubů jde o pozůstatky koní. V nejlépe dochovaném vzorku jde o pravý horní lícní zub středně velkého divokého koně,“ dodává.

„Mnohem zajímavější je ovšem ona kost. Zcela bez pochyb se totiž jedná o část pravé pažní kosti nosorožce srstnatého. Patrně šlo o mladšího jedince či mládě,“ pokračuje Jiří Šindelář. „Po zjištění, že se jedná s určitostí právě o kost nosorožce srstnatého byla záležitost konzultována s geologem Petrem Rajlichem. Podle něj je nález prvním odborně zdokumentovaným dokladem čtvrtohorní megafauny na Táborsku,“ pochlubil se Šindelář.

Nálezové situace nedovolují jednoznačně rozhodnout, zda se obrovští nosorožci, a tedy i mamuti, proháněli po pláních v místě dnešního Veselí nad Lužnicí, nebo jsou kosti přinesené prastarou řekou z okolí. Jednoznačně podle geologa Petra Rajlicha však dokládají existenci gigantů doby ledové na Táborsku. Tito nosorožci byli součástí tzv. pleistocénní megafauny (pleistocén – je označení starší části čtvrtohor 2,6 milionů let až 10 000 let př. n. l.) a někdy jsou označováni jako „věrní průvodci mamutů“. Srstnatý nosorožec se délkou svého těla 3,7 až 4,4 metru a váhou kolem pěti tun blížil rozměry dnešním slonům. Byl to býložravec, který v naší oblasti vyhynul před 12 800 lety, jak dovozuje Rajlich.

Nálezy z Vlkovských pískoven ukazují na velmi bohatou a dramatickou historii lokality. Je zatím nerozluštěnou záhadou, že ze stejné hloubky sedimentů byly vybagrované artefakty nejrůznějších pravěkých kultur, starší kosti a dřevo stromů, které padly do vody někdy ve čtvrtém století našeho letopočtu. To vše se nachází v hloubce pěti metrů pod současným terénem a mnohá překvapení a tajemství ještě v budoucnu jistě tyto vrstvy vydají.

—