Vysoká kola opřená o zeď děkanského kostela na píseckých Bakalářích poutala ve čtvrtek 8. května pozornost kolemjdoucích, kteří si je prohlíželi a fotili. Když pak přišli majitelé historických strojů, kteří se kochali pohledem na město z věže, oslovila je jedna z žen s prosbou, aby si na kolo mohlo sednout. Na podobné situace jsou muži zvyklí. Zájem lidí budí všude, kam se vypraví.

„Říkáme si Vídeňáci, protože jsme byli dvakrát ve Vídni. Jezdíme do ní z Vysokého Mýta, což má svou pointu. Hodinář z Prahy napsal v roce 1897, že právě z Vysokého Mýta dojel za jeden den do Vídně. Přemýšleli jsme o tom a zdálo se nám to trochu přehnané, tak jsme se to rozhodli vyzkoušet. Přestože trénujeme a jezdíme na kolech dost, řekli jsme si, že to asi nedáme, takže jsme sice dojeli do Vídně, ale u Velkého Meziříčí, což bylo 90 kilometrů. Tam nás překvapil starosta i obyvatelé obce Vídeň, připravili pro nás moc pěkné přivítání. Byla tam děvčata v krojích s chlebem a solí, kapela, dojalo nás to,“ začal s vyprávěním Pavel Rybařík z Písku, který je členem Klubu velocipedistů královského města Jistebnice.

Myšlenku na návštěvu rakouské Vídně ale skupina nemohla dostat z hlavy, a tak došlo loni na druhý pokus. Tentokrát byla cílem ale opravdu rakouská Vídeň. „Možná by se to dalo ujet za jeden den, dřív byli lidi více houževnatí, ale my jsme to rozdělili do dvou. Vyrazili jsme opět z Vysokého Mýta, první den jsme ujeli 153 kilometrů, druhý 130 a měli jsme toho dost,“ přiznal Pavel Rybařík.

Zážitek muže, kteří propadli jízdě na vysokých kolech, stmelil a začali spolu vyjíždět pravidelně, i když jsou z různých koutů republiky. „Všichni jsme členy různých klubů velocipedistů. Stala se z nás dobrá parta. Teď jsme se sjeli do Písku na soustředění. Dnes jsme si prohlédli město, zítra vyjedeme na trénink do okolí, v sobotu vyrazíme do Hluboké nad Vltavou, kde se koná Křivonoska a pojedeme zpátky. V neděli vyjedeme už jen do Semic. Jelikož jeden z iniciátorů je ředitelem muzea ve Vysokém Mýtě, Jiří Junek, budeme tam filmovat. Dělá novou expozici a chce natočit shoty – začátek cyklistiky nejen v Čechách, budeme si hrát na herce,“ popsal Pavel Rybařík, který sedl poprvé na vysoký historický bicykl už před dvaceti lety. A podle jeho slov se dá jízda naučit během krátké doby. „Ale nesmíte od toho chtít moc, první je bezpečnost, protože z těchto kol se padá rovnou na hlavu a nedají se dát ani ruce před sebe. Je tedy opravdu potřeba předvídat,“ podotkl.

Jezdci se snaží přizpůsobit éře vysokých kol i dobovým oblečení. Většina kol, na kterých muži jezdí, jsou repliky, od originálu je ale na první pohled rozezná málokdo. Nejedná se přitom o levný koníček, cena replik se pohybuje zhruba od 30 do 120 tisíc korun.

Při svých výletech se snaží skupina jezdit hlavně po vedlejších cestách, někdy se ale trase vedoucí po frekventované silnici nevyhne. „Výhodou je, že řidiči na nás reagují většinou pozitivněji než na běžné cyklisty. Zpomalují, fotí si nás, jihnou, někdy i zastaví a povídají si,“ zmínil Pavel Rybařík, který má srovnání, protože jezdí i na moderním horském kole. „Je to velký rozdíl, na moderním kole jste pro řidiče překážka, na historickém rarita,“ usmál se Pavel Rybařík.