Prý jste člověk, který se vždycky sbalí a odletí na dlouhou dobu do zahraničí. Je to pravda?
Ano, poprvé jsem odletěla na celé léto na Krétu, když mi bylo sedmnáct, bylo to hlavně za zkušenostmi a prací pro cestovní kanceláře. A pak už to následovalo každé léto. Postupně jsem trávila i zimní sezony v zahraničí a vracela jsem se domů jen na „dovolenou.“ Destinace se nejprve různě měnily, nakonec jsem ale zakotvila na delší čas ve Spojených arabských emirátech. Až loni jsem se vrátila víceméně natrvalo do Čech.

Kde všude jste kromě Spojených arabských emirátů byla?
Pracovně jsem působila v Řecku, ve Španělsku, na Kypru, v Egyptě, v Turecku a v Emirátech. Cestuji velmi ráda i ve volném čase, kdy jsem navštívila několikrát Omán, Jordánsko, také jsem se vydala na tříměsíční cestu po Asii, to jsem stihla navštívit Singapur, Kuala Lumpur, Kambodžu, Laos, Vietnam a Phuket. Také jsem byla na Srí Lance, Maledivách, ale miluji i evropská města jako je Paříž, Řím nebo Verona.

Kde jste se cítila nejlépe?
Nejvíce vzpomínek ve mně zanechalo Jordánsko. Je to možná, i proto, že jsem cestovala úplně sama, pouze s batohem. Měla jsem tedy možnost více komunikovat s místními a dostat se k nim blíž. Několikrát se mi stalo, že mě k sobě domů pozvali na čaj a jednou i na večeři. Bylo to velmi zajímavé. Ale určitě chci zmínit i Emiráty, po šesti letech života se mi dostaly pod pod kůži a ráda na svůj druhý domov vzpomínám.

Zažila jste někdy na cestách perné chvilky?
Možná to bude s podivem, ale nikdy jsem se nedostala do nějakého krizového momentu. Myslím, že jsem měla štěstí na situace a lidi, které jsem potkala. To, že se nám občas rozbila motorka, nestihla jsem autobus, letadlo mělo zpoždění, hotel nás přerezervoval jinam, to nepovažuji za velký problém. Ale mám jeden příběh, který mi trochu nahnal strach, naštěstí to dobře dopadlo. V Egyptě jsem se v noci vracela z párty taxíkem domů, jelo se velmi pomalu, byla zácpa, takže jsme téměř stáli. Najednou kolem začali utíkat lidé, křičeli a troubilo se. Netušila jsem, co se děje. Ani taxikář. Ale za okamžik kolem nás proběhl muž s nožem, pokusil se otevřít dveře mého taxíku, naštěstí byly zamčené, takže se mu to nepodařilo a utíkal dál, pronásledovala ho skupina lidí. Za chvíli bylo po všem a my se konečně rozjeli pryč. Další den jsem se dozvěděla, že se jednalo o krevní mstu, kde si dvě rodiny vyřizovaly účty.

Co vás do Spojených arabských emirátů přivedlo?
Na začátku to byla pracovní nabídka krátkého rozsahu. Pak se mi tam zalíbilo a chtěla jsem tam zůstat déle, což se mi nakonec podařilo. Já mám ráda teplé počasí, takže jsem hledala vhodnou destinaci. Taky se mi líbilo, že je tam bezpečno. Velmi rychle jsem se dokázala zorientovat. Zvládla jsem si tam udělat autoškolu, najít bydlení přímo u moře, pořídit auto, psa.

Věděla jste, do čeho jdete?
Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. V arabské zemi jsem předtím už nějakou dobu žila, takže jsem měla trochu představu. O Emirátech jsem defacto nic nevěděla, ale dokázaly mě tak okouzlit, že jsem se to rozhodla risknout. Začátky nebyly snadné, asi jako všude, největší překážkou je vždy byrokracie. Takže nejtěžší bylo zařídit rezidentní vízum a všechny dokumenty k tomu. Protože jsem působila jako průvodkyně v cestovním ruchu, také jsem si musela obstarat dubajskou licenci, řidičské oprávnění, protože to naše tam neplatí. A co je nejdůležitější, potřebovala jsem získat kontakty. První léto bylo zkouškou, průměrná teplota vzduchu je tam 48 stupňů.

Místní jsou na tyto teploty zvyklí. Jak to ale snášejí turisté?
Jsou tam na tyhle teploty zařízení, všude jsou klimatizace. Pokud tam člověk žije a pracuje, tak se to dá zvládnout. I většina atrakcí jako jsou zábavní parky, akvária a podobné jsou kryté, klimatizované, takže je můžete navštívit i v létě. Místní se venku moc nezdržují, protože krom vysokých teplot tam je i vysoká vlhkost. Jedině letní turisté to většinou nečekají a jsou z teplot překvapeni. Určitě se nedoporučuje přes poledne chodit na slunce, zůstávat ve stínu je ideální. I dělníci mají přes léto delší pauzy během dne, aby zbytečně netrávili čas na slunci.

Jak na vás působilo tamní obyvatelstvo?
Úplně na začátku jsem k místním chovala velký respekt. Když si je představíte v tradičních oděvech, kdy muži nosí kanduru, to je ta dlouhá bílá noční košile, šátek na hlavě a ženy jsou zahalené v černé abáje, tak nevíte, co čekat. Máte dojem, že je to někdo důležitý, vlivný. Ale postupem času člověk zjistí, že jsou to lidé jako my. S místními jsem měla vždy velmi dobré zkušenosti. Jsou ochotní pomoci, nabídnou se i sami, když vidí, že máte nějaký problém, jsou otevření a rádi se podělí o své zvyky, tradice. Rádi vás pozvou na čaj.

Dokázali vás přijmout? Zajímali se například o to, jaké náboženství vyznáváte?
V Emirátech žije spousta cizinců, takže mi přišlo, že už si na to dokázali zvyknout. Koneckonců cizince i dost potřebují. Samozřejmě se to většinou v rozhovoru stočilo směrem k náboženství. Oni nemají problém s jinou vírou, čemu spíše nerozumí, je ateismus. V Emirátech najdeme početné komunity křesťanů, hinduistů i buddhistů. Já vždy chodila na Štědrý den do kostela na půlnoční a ta rozmanitost lidí, co tam přišli, byla neskutečná.

Kde jste pracovala?
Působila jsem jako průvodkyně výletů pro cestovní kanceláře a vypomáhala jsem kolegům delegátům. Pracovala jsem pro místní kancelář, která spolupracovala především s českými a slovenskými cestovními kancelářemi.

Jaká je v Emirátech životní úroveň?
Velmi dobrá. Místní mají poměrně štědrý sociální systém, mají určité výhody. To se nevztahuje na rezidenty. Jejich vládci, tedy šejkové, jsou poměrně vizionáři a dokáží vymyslet a připravit spoustu projektů, které u nás nejsou ani myslitelné. Zároveň vše funguje online, tedy jakýkoliv úřad, jakékoliv povolení potřebujete, stačí pár minut u počítače. Místní mají zdravotní péči i vzdělání zdarma, neplatí daň z příjmu ani sociální pojištění a je na ně myšleno i co se týká bydlení. Podporují studium v zahraničí, a to i pro dívky.

Jaké jsou v Emirátech platy a kolik stojí životní náklady?
Mají tabulku průměrných platů, která se dá dohledat na každý rok. Je ale rozdíl mezi platem místního a cizince. Srovnat s naším platem se to moc nedá, u některých pozic je to několikanásobně víc. Místní většinou pracují ve státní správě, nikdy se nesetkáte s tím, že by místní pracoval v obchodě nebo byl taxikář. V době, kdy jsem tam žila, byly platy velmi dobré, dám jen jeden příklad, fyzioterapeutka Evropanka měla nástupní plat 15 tisíc dirhamů, což je zhruba 90 tisíc korun. Plus příspěvky na bydlení, dopravu, vízum a podobně. Ceny potravin se neliší, u některých je cena nižší než u nás, naopak třeba dovezené ovoce a zelenina byly velmi drahé. Pro každou národnost se plat může lišit, a to z toho důvodu, že každý přichází z jiného prostředí, tak aby se každému vyplatilo se tam přestěhovat a bylo to pro něj zajímavé.

Co kultura? Čím se obyvatelé Emirátů baví?
Dubaj a Emiráty jsou známou destinací luxusu a všeho možného i nemožného. Proto i kultura tam stojí za to. Spousta známých osobností a celebrit tam přijíždí. Koncerty, představení, opery jsou základem. Velmi vyhlášené je i představení akrobatů La Perle. Důležitý je i sport. Ať už se jedná o tenis, golf, kriket či dostihy, jsou to všechno společenské události. Pro mě byly nejlepší dostihy. V Dubaji se pořádá nejbohatší dostih světa, to je událost a přehlídka nádherných klobouků. A na závěr dostihů vždy koncert, já zažila třeba Siu nebo Christinu Aguileru. Místní se rádi těchto velkých událostí zúčastňují. Typická jsou i vystoupení břišních tanečnic, tanura nebo velbloudí dostihy.

Kde jste bydlela?

Já jsem žila v Ras al Khaimah, to je nejsevernější emirát. Památek tam moc není. Na území probíhala spoustu bojů, proto se toho moc nedochovalo. Například v Ras al Khaimah najdeme strážní pevnost, která jako jedna z mála odolala bojům, a ve Fujairah nejstarší mešitu na území Emirátů z 15. století.

Co vám tato zkušenost přinesla?
Tato téměř šestiletá zkušenost pro mě byla k nezaplacení. Přišla jsem tam ještě velmi mladá s naivní představou o světě a vše jsem se naučila právě tam. Žít v cizí zemi, přizpůsobit se prostředí, komunikovat v cizím jazyce v jakékoliv sféře života. Také mě to naučilo, že není problém, který by se nedal vyřešit, a obrovské samostatnosti.

Proč jste se rozhodla vrátit domů?
Dlouho jsem nad tím přemýšlela, nebylo to jednoduché rozhodnutí. Hlavním důvodem byla moje rodina a taky už mi ta naše země chyběla, lesy, pole, příroda. Jen sníh bych oželela.