„Odborníci doporučili několik zásadních úprav nezbytných pro odstranění havarijního stavu lávky. Jedná se například o podepření lávky a vyvaření dolního pasu hlavních nosníků. Zadali jsme vypracování podrobného statického posudku, ten rozhodne o dalším postupu,“ sdělila mluvčí radnice Markéta Bučoková.

Město Strakonice je majitelem objektu a nyní stojí před rozhodnutím co dál. Ve hře jsou dvě varianty. Nadchod zbourat nebo opravit. Obě jsou finančně nákladné. U lávky se objevily konstrukční potíže už v roce 2008. Tehdy byl předběžný odhad na demolici kolem deseti milionů korun.

„Nedokážeme v tuto chvíli říct, jestli by byly náklady na demontáž lávky nižší nebo vyšší než před deseti lety,“ říká k tomu místostarosta Rudolf Oberfalcer a pokračuje: „Zvažujeme i možnost, že by se demolice provedla na etapy, prostě by se konstrukce postupně rozebrala.“

Šéf stavebního úřadu Jaromír Zeman už vloni v listopadu uvedl, že konkrétně lávku na Katovické považuje za vřed města. V roce 1987 ji projektoval českobudějovický Stavoprojekt v rámci projektové dokumentace sídliště Mír. Lávka se stavěla jako „komunikační systém převádějící pěší ze sídlištního prostoru mimoúrovňově přes silnici I/22″. Realizace proběhla v letech 1988 až 1989. „Tento přechod byl už tehdy řešen komplikovaně a neprakticky, v zimě se nedá účelně udržovat a od samého počátku se netěšil ani velké oblibě mezi lidmi. Výhrady byly i k estetickému vzhledu lávky. Ironicky by šlo říct, že lávka slouží jako nejdražší konstrukce na umisťování reklam ve městě,“ konstatoval tehdy.

Proč jsou demolice stávajících objektů tak drahé? O vyjádření jsme požádali Správu a údržbu silnic Jihočeského kraje. Tato společnost například předloni bourala starý most u Sídliště 1. máje, aby zde v rámci velké rekonstrukce lokality postavila most nový. Odpověděl technicko-správní náměstek společnosti Vlastimil Zikmund: „Demolice jsou drahé zejména proto, že se vybouraný materiál musí roztřídit a uložit. Uložení je nutno provést na řízenou skládku, podle druhu odpadu. Tyto staré lávky mohou obsahovat také některé nebezpečné materiály, jejichž uložení opět podléhá velmi přísným předpisům. Pokud hovoříme o ukládání na skládku, tak je potřeba započítat také dopravu, náklady na bourání a podobně. Další významnou položkou jsou náklady na zhotovení potřebných dokumentací, zajištění bezpečnosti chodců, jejich převedení jinam a nebo zajištění náhradních dopravních opatření. Po těchto lávkách také často vedou inženýrské sítě, které je nutno buď trvale nebo provizorně přeložit jinam.“

Konkrétně bourání mostu u Sídliště 1. máje vyšlo podle jeho informace cirka na pět milionů korun. „Situace ale byla jiná v tom, že jsme současně stavěli nový most. Plno úkonů se provedlo v rámci stavby a ne pouze v rámci provádění demoličních prací. To znamená, že v tomto případě nejsou tyto náklady tolik patrné, ale ve chvíli, kdybychom jen bourali bez náhrady, pak by se uhradit musely. V tom případě bychom se možná dopracovali k obdobné částce deset milionů.“