Zámek stojí na místě původní středověké tvrze ze 13. století. Tereza Dvořáková vyprávěla o proměnách panského sídla od dob Ahníka z Nadějkova přes éru mocného rodu Doudlebských, kteří tvrz přestavěli na renesanční zámek. Detailně popsala období 18. století, kdy se zde střídali majitelé jako Kinští či Feuersteinové, kteří vtiskli stavbě barokní podobu a věž s hodinami. Alianční erb Feuersteinů a Šternberků je dodnes umístěn nad jedním z čelních zámeckých vchodů.

Židovské děti, Hitlerjugend i škola

Autorka výstavy zmínila i legendy o strašidlech popsala osudy budovy jako školy a hospodářské zázemí panství zahrnující pivovar, mlýny a rybníky. V 19. století se v držení vystřídal bankéř Jan Tuscany a šlechtický rod Vratislavů z Mitrovic, přičemž významným mezníkem bylo zrušení poddanství roku 1848 v dobách vlastnictví Karoliny Kokořovské, která byla nucena začít hospodařit bez příjmů z poddanského režimu, začala pronajímat pivovar, lihovar, cihelnu i mlýny. V roce 1937 koupili zámek židovští manželé Segerovi, kteří v roce 1938 zámek poskytli jako sídlo zhruba stovce židovských dětí. O rok později obsadili zámek němečtí vojáci a Segerovy postihl válečný osud Židů, zahynuli v koncentračních táborech. Panství přešlo do státní správy, v roce 1944 zde pobývalo 44 chlapců z Hitlerjugend. Po druhé světové válce se přihlásil potomek Milan Seger o svůj majetek. Bývalé panství rozprodával a z původních 628 hektarů zbylo 182 hektarů.

V roce 1948 byl majetek vyvlastněn a přešel do správy státu. Byla zde zřízena škola, objevily se návrhy na ozdravovnu, dům pro seniory, zájem měla i továrna Škoda. Z důvodu nedbalosti v roce 1954 při rekonstrukci shořelo levé křídlo a barokní věžička, po pěti letech byla škola opět slavnostně otevřena.

Po politickém převratu v roce 1989 restituoval majetek potomek židovských majitelů Milan Seger, který jej následně v roce 2008 prodal společnosti Galileo Veritas. Od té doby objekt chátrá.

Co na to pamětníci

Se zaujetím poslouchal historický příběh také 94letý Milan Jindrák, významný lékař, jeden z prvních akupunkturistů v Čechách, skautský vedoucí a pamětník druhé světové války i komunistického režimu. Už od svých pěti let chodil na zámek, pamatuje majitele Karla Beka a řadí se mezi nejstarší pamětníky. Také sám usiloval o záchranu zámku mimo jiné i proto, že jeho tatínek Karel byl dlouholetým nadějkovským kronikářem.

Paradoxně představuje osud nadějkovského zámku odlišný vývoj památek, kdy většina za komunismu chátrala, místní zámek zažíval rozvoj. Mnozí občané do zámku chodili do školy a v dobrém na mladá léta vzpomínají podobně jako Martin Strouhal, který připomněl pedagoga a pozdějšího ředitele školy Jana Horného. „Rád na něj vzpomínám. Když jsem připravoval podklady pro knihu o milevském letci Janu Jeřábkovi, náhodou jsem zjistil, že právě Jan Horný koupil dům v Blechově ulici od rodičů pilota Jeřábka, a také tam dožil. Byl přísný kantor, učil nás matematiku, ale v osmdesátých letech jsme se o historii nebavili, důležité informace o Jeřábkovi mi poskytl později,“ prozradil Martin Strouhal. „Škola fungovala jako každá jiná venkovská. Ve třídě nás bylo kolem patnácti žáků, v létě jsme chodili okopávat pozemky, bylo tu hřiště.“

Starosta Nadějkova Arnošt Novák řekl, že se opakovaně snažil situaci chátrající nemovitosti řešit, ale není možné dostihnout současné majitele. „Nyní vlastní park a většinu okolních pozemků Denisa Horáková, která je ale neprodává. Budovy pak patří brněnské společnosti Galileo Veritas zabývající se mimo jiné nemovitostmi. Snažil jsem se jednatele kontaktovat, ale na sídle společnosti mi řekli, že ani jména slovenských jednatelů neznají,“ posteskl si starosta. „Bohužel nemáme žádné možnosti ani nástroje, jak patovou situaci řešit,“ dodal. O historii zámku obec připravuje publikaci.

Podrobnější historii nadějkovského zámku přineseme ve středečních novinách.