Spolek na záchraně hřbitova spolupracuje s městem, kterému památka patří. Oběma aktérům, Jiřímu Bílkovi a Jiřině Trčkové, se již podařilo například zorganizovat správné postavení několika žulových náhrobků na jejich původní místo. V roce 2019 se s pomocí kladkostroje za vydatného a podstatného přispění tehdejšího vojenského kaplana Jana Böhma a Romana Komrsky podařilo Jiřímu Bílkovi a Josefu Zuntovi usadit v centrální části hřbitova náhrobek místního grafika a malíře Rudolfa Krajce mladšího, žáka malíře Františka Tavíka Šimona.

Letos v srpnu pokračovali Jiří Bílek mladší a Josef Zunt v sestavování náhrobku někdejšího starosty Bechyně Václava Kolafy, který stál v čele města v letech 1922 až 1932. Není to snadná práce, jednotlivé žulové díly váží kolem půl tuny. Také písmo již na náhrobku obnovili. První náhrobek, který se podařilo nadšencům obnovit v roce 2018, je legionáře Stanislava Fučíka, který byl adjutantem neboli pobočníkem Milana Rastislava Štefánika. Poblíž se nachází hrob Jany Pujmanové, sestry Karla Havlíčka Borovského. U hřbitovní zdi směrem k sídlišti stojí hrobka rodiny Zahradníkových, která darovala městu budovu na náměstí T. G. Masaryka, v níž sídlí městské muzeum.

Kříže jako užité umění

Jednotlivé litinové kříže Jiří Bílek nafotil, zdokumentoval a vytvořil sborník, který zachráncům památky pomáhá při jejich snažení. Mladík letos maturoval na bechyňské keramické škole a nyní začne studovat na fakultě archeologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Jiřina Trčková v rámci univerzity třetího věku neboli Akademie umění a kultury při Základní umělecké škole v Bechyni sepsala závěrečnou práci, ve které se věnuje litinovým křížům z hlediska různých uměleckých směrů. Pod názvem Litinové kříže jako formy užitého umění uvádí okolnosti používání a vzniku litinových křížů, rovněž jejich výrobce v českých zemích.

Hlavní oblastí, kde se litina a železo vyráběly, byla oblast Podbrdska (Rokycany, Plasy, Nižbor, Zbiroh) a Berounska. Nejvýznamnější byly železárny v Hořovicích a slévárna v nedalekém Komárově, kde se především vyráběla umělecká litina. Nejvíce pozornosti autorka věnuje železárnám v Rožmitále pod Třemšínem. Litina samotná je slitinou železa s grafitem. Výrazem litina se označují také výrobky z litého železa, často umělecky zpracované, například reliéfní desky kamen a krbů, náhrobky a kříže. „Označení hrobů železnými či litinovými kříži se rozšířilo v 18. století a hlavně ve století devatenáctém. Souviselo to s napoleonskými válkami. Používání litiny na předměty užitého umění se do Čech rozšířilo především z Pruska. Ovšem kříže vyráběné v Čechách jsou propracovanější a subtilnější než masivní pruské kříže,“ píše ve své práci Jiřina Trčková.

Dále popisuje znaky různých uměleckých směrů, které se na křížích projevují. Původně archaické typy nahrazují kříže zdobnější. Jsou gotizující, barokizující, napodobují prvky rokoka a empíru. Třeba secesní provedení z počátku dvacátého století pochází právě z železáren Ferrum v Rožmitále. Vyznačuje se motivy květů a vypracovaným hroznem s listy vinné révy.

Dobrovolníci pomáhají

Na hřbitově se nachází mnoho druhů křížů, členové spolku z nich vytipovali asi 80, které chtějí zachovat pro příští generace. „Je potřeba kříže vyčistit, odstranit z nich lišejníky a rez, odmastit je a natřít ochranným nátěrem. Oslovila jsem svou dobrou známou Andreu Balčíkovou Horákovou, která organizuje dobrovolníky. Podařilo se už zrenovovat kolem dvaceti křížů,“ uvedla Jiřina Trčková.

V létě v Bechyni pořádali pro zájemce o historii a funerální umění prohlídky starého hřbitova s výkladem. „Na srpnovou komentovanou prohlídku přijela pracovnice muzea z Hořovic, kde kříže také vyráběli. Prý si nás našla na internetu a hledají inspiraci pro komentované prohlídky. Jak říkala, nikde tolik jako u nás litinových křížů pohromadě neviděla,“ poukazuje na výjimečnost starého bechyňského hřbitova Jiřina Trčková.