„Vysoký počet obětí řadí toto místo mezi nejvýznamnější mementa,“ zmínil starosta Tábora Štěpán Pavlík. Ve svém projevu připomněl hrdiny, kteří se dokázali postavit okupantům na odpor, lidi, kteří odolali vábení prospěchu a kolaborace. Mnozí zaplatili životem. Starosta zmínil, že do Tábora přijela Rudá armáda 10. května 1945 a v září se pak v tomto městě uskutečnilo setkání představitelů spojeneckých armád. Vyzval také, abychom si vážili účasti ve vyšším společenství, protože to je pro nás v České republice zárukou bezpečí. 

Významné poselství pronesl duchovní Christof Lange ze sboru Českobratrské církve evangelické v Táboře. Smíření, které zdůrazňoval, umocnil svým osobním příběhem. Řekl, že pochází z Německa. „Můj tatínek byl vychováván v nacistické ideologii a nenávisti vůči Židům. V osmnácti letech šel do války a v roce 1944 upadl v Rusku do zajetí. Do Německa se vrátil v roce 1950. Společnost už byla jiná,“ zmínil. Mluvil o tom, že pro člověka je milost, když dokáže zapomenout. „Překonávání nepřátelství se jeví nemožné, jsme odsouzeni své chyby neustále opakovat, dokud si nedokážeme připustit, že minulost už pominula. Připomněl, že i v Bibli stojí, že věci minulé už nebudou připomínány. „Nejsme tam, ale této výzvy se vzdát nesmíme. Musíme odpouštět, musíme zapomenout. Zdůraznil, že představa, že násilí proti násilí povede k míru, je mylná. 

Na otázku, jestli otec Christofa Langeho po válce změnil svůj pohled, řekl, že nezměnil. „Několik let po válce strávil na Sibiři a říkal, že tam přežil jen proto, že ruští bachaři také byli také názoru, že válku začali Židé. Žil pak jako samotář, pozdě založil i rodinu, já jsem se narodil v roce 1962. O válce se v německých rodinách nemlvuilo,“ dal německý duchovní, který dnes žije v Táboře, nahlédnout do svého soukromí. Jeho modlitba tedy byla velmi osobní a velmi aktuální. 

Vzpomínkové akce se zúčastnili představitelé politického života – senátor Marek Slabý, europoslankyně Radka Maxová, starosta Tábora Štěpán Pavlík, místostarostové, zástupci Armády České republiky – Mojmír Zachariáš z velitelství teritoriálních sil, Jiří Bednář z velitelství Vojenské policie Tábor, Aleš Vobr ze 42. mechanizovaného praporu Svatováclavský a další vojenští činovníci včetně těch ve výslužbě. Také zástupci politických stran a spolků. Veterány druhé světové války zastupoval Stanislav Vodsloň, účastník Pražského povstání, přijela také Jana Kučerová, jejíž otec byl na tomto místě během heydrichiády zastřelen, nechyběl Miloš Blecha, další z potomků obětí nacistických represí. Všichni přinášeli k památníku věnce a květiny. 

Na místě byla vyvěšena pouze česká vlajka, zazněla česká hymna, památka obětí byla uctěna minutou ticha. Pietnímu aktu přihlížela i veřejnost, zhruba padesátka lidí. Když se po skončení začali rozcházet, podělila se o své pocity Dagmar Donátová z Tábora. Řekla, že ji mrzí, jak se dnes s touto historií nakládá a že škola i rodiny mají svůj dluh vůči nejmladší generaci. „Jedna známá paní z Prahy mi vyprávěla, že se její vnuk zúčastnil se školou promítání filmu z druhé světové války. Děti se prý smály a bavily, jak se tam vojáci mezi sebou mlátí. Prý to bylo zábavné. Děti si snad myslí, že to je něco jako počítačová hra,“ posteskla si seniorka z Tábora.