Začneme ekonomikou. Pamatuji roky, kdy při přípravě státního rozpočtu byla nepřekročitelná hranice schodku 100 miliard. Dnes? 200, 300 miliard? Vždycky to zdůvodníme. Krize, kovid, válka. Nikdo nepřizná rozežraný stát, financování různých zájmových skupin přes státní rozpočet, nedejbože korupci. Politici si zkrátka přes státní rozpočet kupují voliče. Nejen u nás. Žijeme na dluh.
Poučení: Po nás potopa.
Podívejme se na inflaci. Vláda vysílá dobré zprávy, jak ceny potravin klesají. Nejvíce ze zemí OECD. To je ta lepší polovina pravdy. Už neřeknou, že klesají z obrovského vrcholu téměř 30% inflace let 2022 a 2023, která znehodnotila lidem úspory. Pokles cen potravin o 4, 5, 10% je sice pěkný, ale srovnání s koncem roku 2020 ukáže, že chleba podražil o 51,15%, bílé pečivo od 41,24% , vejce o 40% a cukr téměř o 100%. Pokles reálných mezd za poslední dva roky je 11%. Dostali jsme se na úroveň roku 2017. Cena elektřiny pro domácnosti za druhé pololetí roku 2023 činila v České republice 315 euro za MW hodinu, pro srovnání Polsko 216, Slovensko 194, Maďarsko 113. Plyn – ČR 113, Polsko 73, Slovensko 61, Maďarsko 34 euro. Na bydlení šetříme snad nejdéle v Evropě. Zhruba třetina domácností je na hranici chudoby. Bez komentáře .
Poučení: Nevěřte všemu, co říkají.
Společnost je záměrně rozdělována, mladí proti starým, chudí proti bohatým, město proti venkovu. Zase se kvůli politice nenávidíme.
Poučení: Rozděl a panuj platí stále.
Naše děti už nepotřebují matematiku, chemii a fyziku. Znát a milovat svůj jazyk a svou zemi. Byly by moc chytré? Potřebují vyznávat tu správnou ideologii. Jen my starší si pamatujeme režimu oddané svazáky.
Poučení: Už jistý vůdce řekl – Vás já nepotřebuji, já už mám vaše děti.
Zanedbáváme zajištění základních potřeb, potravinovou soběstačnost, ochranu obyvatelstva, dostupnost zdravotní péče, bezpečnost. Padají strategické podniky. Žijeme z minulosti, projídáme podstatu. Ale propaganda nám tu iluzi prosperity a hrozící válku vysvětlí a okrášlí.
Poučení: Zase, pokolikáté už, se necháváme opít rohlíkem.
Že náš svět není normální, ukazuje diskuse kolem krásné básničky Jiřího Žáčka – proto existuje poezie a umění vůbec, aby dávala životu krásu: „K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se hezky usmály na toho, kdo je malinký…“ Ne, nechci degradovat ženu na pouhou matku, a nečinil tak ani autor, jen ukázal na jednu z nejkrásnějších rolí ženy v životě, být maminkou. A chtít pro své děti to nejlepší.
Poučení: Tolerance je základ společnosti.
A tak normální svět, jak jsme ho znali, pomalu odchází se svými ikonami, Gott, Belmondo, Delon… Bohužel neodchází sám a přirozeným vývojem.
Kde jsou velcí a odvážní politici, kteří dokázali hájit zájmy svých zemí a jejich lidí?
Kde jsou noví Churchilllové, de Gaullové, Kennedyové, Schmidtové?
Zatím si stále žijeme.
Zadavatel: Socdem, zpracovatel: JČT