Proč jste vlastně začal běhat, dá se říci, že až ve zralém věku?
K běhání jsem se dostal kvůli hecu v práci. Kolegové mi říkali, že nic neuběhnu, tak jsem se bez jakýchkoliv zkušeností rozhodl přihlásit na půlmaraton do Budějovic. I když jsem měl potom nějaké zdravotní problémy, uběhl jsem to, chytlo mě to a začal jsem běhat. Pak na to brzy přišel maraton a teď už od roku 2017 dlouhodobě běhám seriál RunTour. To je osm závodů v různých městech České republiky.
Měl jste pro běhání nějaké zvláštní předpoklady?
Jako každý malý kluk jsem hrál fotbal, ale mou hlavní přípravou na běhání byla paradoxně práce. Dělal jsem v průmyslové zóně ve fabrice a tam jsem denně mezi mašinami nachodil třeba i osmnáct kilometrů. Žádnou běžeckou přípravu jsem nikdy před tím neabsolvoval.
Jste samouk nebo s někým trénujete?
Postupem času, když už mi přišlo, že se sám nemůžu zlepšovat, před dvěma roky jsem si našel trenérku. Zaměřili jsme se na rychlost a vytrvalost. Učí mě běhat na nízké tepy, abych se tolik neunavoval, protože mám každoročně až osmdesát závodů, takový mix od třech do padesáti kilometrů s tím, že teď převažují půlmaratony. Pod jejím dohledem běhám čtyřikrát týdně. Vždycky na konci listopadu si sám pro sebe vypracuji tréninkový a závodní plán na další rok, který pak s trenérkou, hlavně kvůli zdraví, korigujeme.
Co máte v plánu na letošní rok?
Připravuji na Jizerskou padesátku, která se běhá v srpnu. Dalším mým cílem bude závod Beskydská sedmička, což je extrémní horský ultramaraton dlouhý 110 kilometrů, na který je časový limit dvacet osm hodin. Běží se přes sedm beskydských vrcholů. To je jedním z mých velkých snů, na který si však budu muset počkat ještě tak tři roky.
Jak jste byl spokojený s minulou sezonou?
Maximálně. Povedlo se mi dokončit mezinárodní sérii Super Halfs, na které jsem pracoval tři roky. Tak dlouho proto, že jsem si na to musel vydělat, pořídit letenky, zařídit volno v práci – jsem rád, že mi tam vycházejí vstříc a jsou hodně shovívaví. Je to šest závodů po celé Evropě – Lisabon, Praha, Berlín, Kodaň, Cardiff a Valencie. Vždycky celý rok šetřím na příští sezonu, každá mi vyjde tak na sto dvacet tisíc. Když letím za hranice, závodí se o víkendu, tak si najdu i nějaký čas na prohlídku tamních památek. Dá se říci, že většinu zahraničních závodů pojímám i jako poznávací zájezdy. Také se mi podařilo získat ocenění za to, že jsem zaběhl v jednom roce všech osm závod seriálu Czech RunTour.
Dáváte si nějaké výkonnostní cíle?
Jsem klasickej hobík, vím, že profíci běhají dvakrát rychleji, s těmi se nemůžu srovnávat. Ale i já se chci pořád zlepšovat a tomu přizpůsobuji svůj trénink. Nemám to ale tak, že musím maraton nebo půlmaraton běžet v nějakém daném čase. Sice co nejrychleji, ale na pohodu.
Kolik jste za deset let vaší běžecké kariéry naběhal závodů?
Celkem asi kolem šedesáti za rok. Kilometrově tak sedm až osm set, nejlepší sezona byla přes 900 kilometrů. S tréninkem naběhám tak 1 500 kilometrů za rok.
V Písku také pořádají závody, ale na těch nejste vidět…
V Písku moc neběhám, běhám spíš jinde po republice. Před dvěma léty jsem běžel Kolem Ameriky, říkal jsem si, že mám natrénováno, že znám každý kopec a doběhl jsem úplně poslední, když mě předbíhali i důchodci. V Písku bych rád běhal, chtěl bych si napravit reputaci, ale většinou se mi to kryje se závody jinde po republice. Pro mě je důležitější doběhnout celou sérii než jeden malý písecký závod. Ale dvakrát jsem běžel v Písku Královský maraton, který už se pár let neběhá.
Co máte v plánu na novou sezonu?
Znovu celý seriál  Czech RunTour. Ze zahraničních závodů mám v plánu Barcelonu, Neapol a Helsinky, protože tam vítězil Emil Zátopek. To bude takový další díl do mé skládačky, protože Zátopek je jeden z mých běžeckých vzorů. Dalším mým vzorem je Nizozemka Femke Bolová, ta ale běhá krátké tratě. Velkými vzory pro mě jsou ultramaratonci Petr Vabroušek a Petr Kalista, to je manžel mé trenérky.
Kromě delších tratí běhám i štafetové závody jako je Vltava Run a Labe Run ve dvanácti lidech. Vltava se běhá ze Zadova do Braníku a Labe ze Špindlerova Mlýna do Děčína. Jedno je 380 kilometrů a druhé 360 kilometrů.
Co považujte za váš největší běžecký úspěch?
Asi to bude Pražský maraton, který jsem zaběhl pod pět hodin. V Třeboni se mi povedlo běžet půlmaraton pod hodinu čtyřicet pět. Nejsem adept na bednu, jsem rád, když všechno doběhnu. Jako úspěch považuju i absolvování Jizerské padesátky po svých ne na lyžích. A jak už jsem říkal, pro mě je největší úspěch dokončení série Super Halfs (na fotce č. 2 velmi ceněná medaile).